Dětství k neunesení

Pavel pochází z Litoměřicka a má o dva roky starší sestru. Vlastního tátu neviděl už dobrých osm let. Od loňska, kdy skončil na ulici, neví nic ani o své mámě. Rodiče se rozvedli a s matčinými pozdějšími partnery nastaly pro Pavla těžké časy. Zakusil prakticky všechno, od naprostého nezájmu až po fyzické a psychické týrání. Až to jednoho dne už nemohl vydržet. Bylo mu asi 13 a zbitému hadicí se mu vůbec nechtělo domů. Potřeboval to někomu říct. Jeho třídní učitelka hned jednala a po prvotním vyřizování si s ním dala sraz na benzinové pumpě. Otčím se to mezitím dozvěděl a Pavel tušil, že sankce za prolomení tabu by byla tentokrát k nepřežití. Když se běsnící muž přiřítil na benzinku, chlapec se ještě sotva stihnul ukrýt na záchodě. Zuřivec lomcoval dveřmi a v dítěti byla malá dušička. Virvál ukončila až obsluha benzinky, která se chystala zavolat policii. A tak se Pavel poprvé dostal do dětského domova a do Klokánku.

Z louže pod okap

Mezitím matka vyměnila přítele, vzala si Pavla k sobě a slibovala mu lepší časy. Hrůzy ale pokračovaly, navíc posilněné tvrdým alkoholem. Ponižování a násilí byly na denním pořádku. „Mamka se hrozně změnila a začala se chovat stejně jako její nový druh. Bylo to hodně drsné. Obtěžoval jsem už jen svou existencí. Když třeba nebyly peníze, pochopil bych, že pro mě není osm stovek na boty nebo že teď nedostanu na učebnice. Mamka ale ve stejný čas zasponzorovala svého přítele a koupila mu boty za dva tisíce. Pro peníze na to nejnutnější, třeba na ty učebnice, jsem si chodil k sestře. Byla to její dobrá vůle, že se na mě nevykašlala,“ vzpomíná Pavel. Vyhazován z bytu byl v sedmnácti několikrát. Vždycky ale přemýšlel, nakolik to matka s druhem myslí vážně a na kolik je to rozhodnutí „z otevřené lahve“. Loni na podzim si poslední večer doma dovolil po jednom z takových výstupů usnout. Ráno byly všechny jeho osobní věci nenávratně pryč. Jeho vyhazov řešila zprvu policie, kterou Pavel zavolal. Nakonec se za pomoci sociálních pracovnic znovu dostal do Klokánku. „Když jsem odcházel z domu, měl jsem víc učebnic než oblečení. Zbylo jen to, co bylo ve špinavém prádle,“ vzpomínal.

Ode dna nahoru – co bylo, bylo

Pavel se dostal do Klokánku v Praze na Chodově. V únoru dosáhl plnoletosti, ale zůstal nadále nezajištěným středoškolákem, který právě nastoupil do třetího ročníku. Díky dobré vůli Klokánku a městské části Praha 4 však smí po dobu studia zůstat za sociální nájemné v jednom z uvolněných bytů v Láskově ulici. Přestože má nyní střechu nad hlavou, musí shánět peníze na živobytí a směřovat k postupnému osamostatnění za plný nájem. „Chodím si přivydělávat do hypermarketu. Musím to skloubit se školou. Tam jsem ale vždycky chodil rád – byla to oáza klidu. Hodně času ušetřím už jen tím, že se tam snažím dávat pozor,“ říká. Jeho studijním oborem je grafický design, který ho moc baví. Dlouho si ale lámal hlavu nad tím, jak nemuset dělat úkoly ve škole po vyučování a dostat se k vlastnímu počítači. A štěstí se na něho usmálo, když si ho jako adepta k obdarování vybrala společnost B. Braun.

Její zaměstnanci a příznivci měli spojit příjemné s užitečným v projektu Plníme sen pohybem a nastřádat Pavlovi zdolanými kilometry a spálenými kaloriemi na vlastní notebook. Podařilo se a oni své úsilí proměnili na kýženou částku 44 tisíc korun. Za polovinu peněz dostal Pavel k začátku školního roku notebook a za zbytek šanci přivydělat si na několikaměsíční stáži přímo ve svém oboru – na oddělení marketinku společnosti B. Braun. „My se zdravím zabýváme koncepčně a tato forma podpory nám připadala nejsmysluplnější. Pavlovo vykročení do samostatného života je těžší, než měla většina z nás, ale on se k tomu staví čelem. Je na místě mu to aspoň trochu usnadnit,“ říká MUDr. Martin Kuncek, člen vedení skupiny B. Braun CZ/SK. Z notebooku měl Pavel velkou radost. Dobří lidé a příznivé životní události jsou mu na jeho cestě ukazatelem, že každý problém má své řešení. „Dnes jsem vděčný za všechnu podporu, jednou zase třeba já pomůžu někomu jinému,“ říká. I když si zvykl po všech životních karambolech spoléhat předně sám na sebe, uchoval si v sobě i dost místa na další lidská setkání s těmi, kdo se jeho důvěru snaží nezklamat.

Foto: Ester Horovičová

Uložit

Uložit

Uložit

Uložit

Reklama