Bulvár

Pavel Gotthard má lék pro smutné

V rozhovoru s mladým scénáristou a spisovatelem Pavlem Gotthardem jsme probírali jeho knihu Léky smutných. Mladí lidé z fantasy komunity v ní unikají do jiné reality pomocí prášků na spaní. Zajímala nás i autorova osobní zkušenost s touto komunitou...

Máte syna či dceru zblázněné do fantasy literatury? Každý víkend někam mizí hrát cosi, čemu říkají LARP (zkratka z angličtiny: Live Action Role Play, vysvětlení viz níže v rozhovoru)? Nebo sama inklinujete k fantastice? Mladý spisovatel a scénárista Pavel Gotthard v podobné komunitě lidí trávil část svého dospívání a svou zkušenost se rozhodl dát na papír.

Protože se s Pavlem trochu znám, při rozhovoru jsme si tykali. Nahlédněte s ním v rozhovoru do jeho románu Léky smutných, který vydává nakladatelství Host...

Jak bys shrnul děj Léků smutných?
Každý člověk má nějaké únikové světy, kam čas od času odchází, aby se skryl před tím normálním. Pro někoho jsou to knížky, filmy, pro někoho různé komunity. Léky smutných jsou příběh milostného vztahu dvou lidí, které rozdělilo právě to, že jeden z nich si našel únikový svět, ve kterém začal trávit více času než v realitě.
Hlavním hrdinou knížky je mladý student David, který se snaží nějak poslepovat vztah se svou dívkou. Ta si našla partu podivných kamarádů, se kterými se schází ve zbořeništích na okrajích měst a společně tam polykají prášky na spaní. Díky nim totiž zažívají zvláštní halucinogenní sny, ve kterých se stávají rytíři v tajemném, středověkém světě.
Tenhle zvláštní, až magický mechanismus odchodů do čarovného světa je vlastně metafora klasických úniků do literatury a filmů, které známe všichni. Díky téhle kombinaci reálného a fantastického světa jsou Léky smutných dobrodružnější, než obyčejný sociální román. Dobrodružnější způsobem, kterému porozumí hlavně fanynky fantasy.

Ty sám máš nějaké zkušenosti s takovými útěky do jiných světů?
Neříkal bych tomu útěky, spíš odchody. Jde totiž o to, jestli je ten svět místo, kam unikneme si odpočinout od reality. Nebo místo, kam utečeme, abychom realitu nemuseli řešit.
Strávil jsem několik let v komunitě fanoušků rolových her a larpů. Vím, jsou to zvláštní slova, pro většinu populace stále ještě záhadná – i když jsou fanoušků téhle zábavy v Česku tisíce.
Larp je divadlo bez diváků – hra, ve které má každý hráč svoji postavu, roli, a hereckou improvizací rozvíjí příběh daný autorem té hry. Existují tak třeba larpy, kde si lidé oblečou historické kostýmy a jedou víkend žít na hradě a rozplétat tajemný příběh ze středověku, larpy, kdy lidé v rolích soukromých detektivů prochází městem a řeší zamotané detektivní případy, nebo třeba právě fantasy hry inspirované Pánem prstenů.
Larpů je spousta, a všechny mají něco společného: je to velmi intenzivní a snadná cesta, jak se na chvíli stát někým jiným a prožít si příběhy, které normálně nemůžeme. A Léky smutných jsou reflexe zážitků právě z téhle čarovné komunity.

Proč ses rozhodl právě pro téma odchodů do jiné reality?
V komunitě fanoušků fantasy a hráčů rolových her jsem prožil pubertu, jsem s tím tématem dost spojený. Když jsem z komunity odcházel, měl jsem potřebu nechat nějaký „vzkaz v láhvi“, přetavit ta poučení, ke kterým jsem se pracně dobral, do něčeho, co bude užitečné i dalším lidem. Takový návod, jak se vypořádat se smutky, které přijdou, když člověk moc dlouho pobývá na hraně reálného a únikového světa.

Máš tedy osobní zkušenost. Je to tak, že se mladí fanoušci fantasy schází někde v ústraní a polykají tam prášky na spaní, aby unikli, nebo je tohle už tvá literární nadsázka?
Samozřejmě je to nadsázka, metafora. Jde o to, že spousta fantastické literatury zpracovává téma nějakého jiného světa, do kterého se hrdinové vydávají zažít nějaké dobrodružství. V Letopisech Narnie se tam prochází skříní, v Gaimanově Nikdykde dveřmi nakreslenými křídou na zdi… Já jsem si při psaní jen položil otázku, co by se stalo, kdyby takový průchod do jiného světa skutečně existoval a mladí lidé k němu měli přístup. Nezaměřoval jsem se ani tak na fantastické děje v tom světě, ale na osudy lidí, kteří jsou touhle možností úniku nějak ovlivněni. To, že jsem zvolil zrovna prášky na spaní a opuštěná zbořeniště je jen součástí nějaké motivické výstavby, neodráží to realitu fantasy komunity.

Je-li to nadsázka, myslíš, že může být komunita fanoušků fantasy mladému člověku v tomhle ohledu nějak nebezpečná?
Moje osobní zkušenost je, že spoustě lidí může být naopak prospěšná. Je to místo, kde člověk – pakliže je taky fanoušek – potká stejně smýšlející a chápající lidi, dostane prostor k vlastnímu rozvoji, k nalezení sebevědomí. Komunita je místo, kde se spousta outsiderů z reálného světa naučí mít vlastní hrdost, stát si za svou individualitou a raději si přátele vybírat, než se lísat do přízně těch, kdo o ně nestojí.
Na druhou stranu je to pořád uzavřený svět, taková bublina. A myslím, že je nutné ji v určitém bodě života opustit a zapojit se do běhu okolního světa. Určitým způsobem – ve velkých uvozovkách – „škodlivý“ ten svět může být v okamžiku, kdy z něj člověk odmítne odejít.

Léky smutných jsou tvoje první kniha?
Ano, jsou. Ale dělal jsem i různé rozhlasové hry, ke kterým jsem se dostal díky studiu na JAMU, nějaké věci pro televizi a teď pracuju jako scenárista na volné noze, takže zase nejde říct, že by ty Léky smutných spadly odnikud.

Pracuješ na další knize?
Léky smutných uzavřely téma, které pro mě bylo důležité, a momentálně nemám žádné další takové. Je potřeba zase něco odžít, abych měl o čem psát – nechci chrlit knížky, ve kterých nemám co povědět.
Teď bych se rád soustředil na scenáristiku. Myslím, že televizní seriál má v Česku horší pověst, než si zaslouží, a rád bych se podílel na tom, že se tenhle pohled začne měnit.

Medailonek

  • PGPavel Gotthard
    (nar. 1987)

Vystudoval obor rozhlasová a televizní dramaturgie a scenáristika na JAMU. Během studií spolupracoval s Českým rozhlasem: natočil dokumenty o komunitách hráčů rolových her (Larp aneb hra na život), deskových her (Mezi figurkami) a profesionálních svůdníků (Testováno na ženách). Je autorem dramatizace historické novely Železná koruna se vrací, rozhlasové úpravy knihy Zdeňka Šmída Lesk a bída Čekání a několika krátkých her z cyklu Životopisy. V letech 2007–2011 se jako člen sdružení Court of Moravia pohyboval mezi hráči a organizátory improvizačních dramat, tzv. larpů. Podílel se na vzniku devíti larpů, včetně rozsáhlé simulace totalitního režimu Projekt Systém, o níž byl natočen dokumentární film 5 Pravidel (rež. Vavřinec Menšl). Své působení v larpové komunitě Pavel Gotthard reflektuje knižní prvotinou Léky smutných. V současnosti je doktorandem na JAMU a pracuje jako scenárista. Jeho posledním projektem je scénář k nezávislému interaktivnímu filmu Interande.

Téma dne 8. 2. 2013: Jakou knihu byste právě teď doporučila své kamarádce?

Knižní téma jsme tu už nějakou dobu neměly. Tentokrát se vás, milé čtenářky, ptám na knížku, která vás v poslední době zaujala. Nemusí to být knížka nově vydaná, ale ta, kterou jste právě četla či dočetla. Nemusí to být nutně ani knížka, ke které byste se v budoucnu vrátila a zařadila ji do své oblíbené literatury. Důležité je, že byste ji doporučila své nejlepší kamarádce. Ve svém doporučení, které mi můžete posílat na redakční e-mail (viz níže) nezapomeňte uvést...

  • Titul knihy
  • Autora
  • Vydavatele
  • Stručný děj
  • Důvod doporučení

Svůj příspěvek pošlete nejpozději do 8. 2. 2012, 15.00 hodin. Z vašich příspěvků vyberu jeden, jehož autorku odměním pěkným dárkem, totiž knížkou Léky smutných od Pavla Gottharda (vydalo nakladatelství Host).

Leky

   
08.02.2013 - Knihy - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [3] dasena [*]

    četla jsem knihu Tančím tak rychle, jak dokážu" doporučuji

    superkarma: 0 23.02.2013, 13:31:16
  2. avatar
    [2] gerda [*]

    taky děkuji, dosud jsem ho neznala. Jen bych ráda připomenula, že to téma není nové - myslím únik do jiného světa. Přesně tohle také o hodně dřív zpracovala Daphne du Maurier v románu Dům na pobřeží. Čte se to "jedna báseň" a hrdina románu se po požití jistého lektvaru ocitá v té samé krajině, jen o několik století dřív. A samozřejmě, ten lektvar dělá pěknou paseku při návratu do reality. Kdo to nezná, počte si!Sml67

    superkarma: 0 08.02.2013, 18:06:47
  3. avatar
    [1] margot [*]

    díky za představení autoraSml16 přiznám se, že nejvíc mě zaujala jeho rozhlasová a tv dokumentární tvorba, knížka mi spíše evokovala únik do jiné reality ala film Počátek (Inception), mmch výborný, kdo neviděl, tak doporučujiSml67

    superkarma: 0 08.02.2013, 07:30:27

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme