Ačkoli obě ženy navenek předstíraly přátelství, ve skutečnosti se nesnášely. A všichni to věděli. Císařovna Alžběta zvaná Sissi se od jisté doby vyhýbala plnění svých povinností, za což ji kněžna Metternichová, zastávající tradiční hodnoty, neustále a právem kritizovala. A císařovna jí to vracela…

Pauline von Metternich (1836 – 1921) byla vnučkou v Čechách nepříliš oblíbeného kancléře Metternicha. A zároveň i jeho snachou. Jak je to možné? Její matkou byla Leontina, Metternichova dcera z prvního manželství a manželem se stal Richard, Metternichův syn z druhého manželství.

PaulinaPortrét od F. X.Winterhaltera z roku 1860

Na úvod jen několik nezbytných vět o životních osudech Klemense Metternicha. Byly skutečně pestré a prošla jimi řada zajímavých žen. Rod Metternichů sice patřil v polovině 16. století k vlivné a majetné porýnské šlechtě, dokonce spřízněné s trevírským i mohučským biskupem, ale v následujících stoletích došlo k finančnímu i společenskému úpadku rodu a díky okupaci Porýní, ale i mnoha dalším skutečnostem k postupné ztrátě majetku.

Zkrátka když přišli Metternichovi na konci 18. století do Vídně, tamní společnost je nepřijala. O to více byla šokovaná, když se podařil dvaadvacetiletému Klemensi Metternichovi skutečný „majstrštyk“ – oženit se s bohatou dědičkou Eleonorou Kounicovou, vnučkou Václava Antonína Kounice, kancléře Marie Terezie. Zasloužila se o to Metternichova matka, kdysi dvorní dáma Marie Terezie, a pak hlavně Eleonora. Ta se do Klemense, který měl pro ženy od mládí nesporné erotické kouzlo, bezhlavě zamilovala. Ze sňatku, pro Metternicha ryze účelového, se narodilo sedm dětí.

Z nich otce přežily pouze dvě dcery Leontina a Hermina, smrt všech ostatních dětí, zejména nadějného syna - diplomata Viktora, který zemřel na tuberkulózu v 26 letech - nesl Metternich, ač bychom to možná do něj neřekli, velmi těžce. Po smrti své první ženy v roce 1825, kterou by neopustil ani kvůli vášni ke Kateřině Vilemíně Zaháňské, se oženil ještě dvakrát. Tentokrát z lásky - se ženami výrazně mladšími a krásnými. Druhá manželka zemřela na horečku omladnic krátce po prvním porodu výše zmíněného syna Richarda, ve třetím manželství se pak narodilo ještě pět dětí z celkových třinácti. I třetí ženu Metternich přežil.

Vraťme se ale už k jeho vnučce Paulině. Jejím otcem byl uherský hrabě Moritz Sándor, který byl znám svými kaskadérskými kousky s koňmi, při nichž se mnohokrát zranil a které mnohdy hraničily s hazardováním se životem. Metternich mu dceru přislíbil za podmínky, že omezí riskantní výstupy. Hrabě slib sice na pár let dodržel, ale pak se nešťastně zranil, poškodil si mozek a byl trvale invalidní. Přesto svou ženu přežil o 17 let.

Pauline se manželům narodila rok po svatbě a velkou část dětství strávila u svého dědečka – kancléře. Když se ve dvaceti letech v roce 1856 vdávala za svého jen o sedm let staršího strýce, diplomata Richarda Metternicha, stala se zároveň snachou svého dědečka. Před sňatkem museli snoubenci požádat o dispens, který jim udělil papež.

Harmonické manželství bylo obdařeno třemi dcerami. Richard Metternich působil v diplomatických službách nejdříve jako rakouský vyslanec v Drážďanech, podobně jako kdysi v počátcích své kariéry jeho otec. Pauline pak svého manžela doprovázela i do Paříže, kde strávili jedenáct let a kde se spřátelila s císařovnou Evženií, manželkou Napoleona III.

Pauline byla velkou milovnicí hudby. Přátelila se s Richardem Wagnerem, jeho tchánem Ferencem Lisztem či Camillem de Saint-Saëns, které finančně podporovala. Oblíbila si i našeho Bedřicha Smetanu, kterého chtěla přiblížit pařížskému publiku. Prosadit uvedení Prodané nevěsty se jí tam ale nepovedlo. Propagovala i České kvarteto.

DegasPortrét Edgara Degase z roku 1865

Po pádu II. císařství se v roce 1870 Metternichovi vrátili do Vídně. Bylo to v době, kdy už císařovna Sissi často Vídeň opouštěla, a tak se kněžna Metternichová stala neoficiální první dámou rakouské společnosti.

Byla velice činorodá, organizačně schopná a společenská. Byla například i ve vedení nově zřízeného Červeného kříže. Ráda se ukazovala na veřejnosti a organizovala dobročinné akce a sbírky pro potřebné. Dokázala získat neuvěřitelné částky, ale sama také nemalými finančními obnosy přispívala, čímž zahanbovala císařovnu Sissi.

Byla i vídeňskou módní diktátorkou, určovala módní trendy. Libovala si v neobvyklých vzorech a okázalých špercích. Nápadně se líčila, používala parfémy, čemuž se vysmívala naopak císařovna a navážela se do Pauliny ve svých básních.

Paulina byla i milovnicí sportu a zasloužila se o propagaci nového sportu -  bruslení - a to v Paříži, ve Vídni i v Čechách, kde měli Metternichovi v Plasech a Kynžvartu panství.

Přežila první světovou válku i pád monarchie. Zemřela v roce 1921 ve Vídni.

Podle portrétů i fotografií - zvláště v pozdějším věku -  nebyla Pauline žádná velká krasavice. Mezi nejznámější patří obraz, který v roce 1865 v době pobytu v Paříži namaloval autor slavných baletek Edgar Degas. Ten je dnes v londýnské National Gallery. Nejkrásnější je ovšem portrét z roku 1860 od F. X. Winterhaltera, autora onoho nejznámějšího portrétu císařovny Sissi a mnoha dalších celebrit devatenáctiletého století. Možná je trochu idealizovaný, ale Pauline na něm vypadá nádherně.

Foto: Wikipedia

 

V seriálu o zajímavých ženách jste si mohli také přečíst:

 

Reklama