Bulvár

Patrová postel a „letecké dny“

Dobré ráno, dámy!
 
Musím se pochlubit, že dětský pokoj jsem měla. Nejdříve sama pro sebe a potom jsem se o něj dělila se sestrou. Bylo to naše království, kde jsme měly vše nutné a potřebné, které se postupem času měnilo. Jediné, co zůstávalo a přetrvávalo, byla patrová postel.
Ta byla vždy středem všeho dění. Nejprve jsme si z ní pomocí různých dek a prostěradel dělaly bunkr, který zasahoval až na druhý konec pokoje (velikost cca 4x5 m) a měly jsme v něm všechny možné místnosti - ložnici, obývací pokoj, halu, pokoj pro hosty... Strávily jsme takhle mnoho a mnoho času, a to i společně se sousedkami, které u nás mohly i spát.
Postupem nás opouštělo období bunkrů a sestra a já jsme svou polovinu postele (dolní nebo horní) braly jako útočiště, kam jsme si mohly zalézt s knížkou a nebyly „obtěžovány". Každá měla vlastní lampičku, a tak jsme jedna druhou nerušily. Snad jen tím, že obě máme velkou představivost a nad mnohými knížkami jsme slzely, a to jak smíchy, tak z lítosti.
Ale také se přiznám, že ač jsme ženské, tak náš pokojíček a skříně v něm nebyly vždy vzorem pořádku. Když už to bylo neúnosné a dvířka se leckdy nedala ani dovřít, tak nastoupila naše maminka a provedla tzv. letecký den". Uprostřed pokojíčku se potom vršila hromada čehosi, co se nedalo dost dobře popsat. Hromada obsahovala knížky, hračky, oblečení, věci do školy, no prostě všechno, co se kde povalovalo, nebylo na svém místě a nebylo srovnáno tak, jak by mělo. A dokud nebyla ta kupa menší a menší, až zmizela docela, tak jsme se nedostaly ani ven, ani na návštěvu, prostě nic. Jistě si dokážete představit, že v období puberty byl proti nám papinův hrnec úplné nic. Ale vždy jsme to nakonec srovnaly. Prostě jsme musely. A těch věcí, co se při tom našlo a vyházelo. Jo jo. Teď, s odstupem času, musím uznat, že to bylo moc fajn.
A také mi ty letecké dny" pomohly i v dalším životě. Tentokrát už nebyly prováděny mně, ale já je prováděla spolubydlící na privátě. Nikdy jsem nechápala, jak někdo dokáže zabrat všechny židle a křesla a veškeré možné plochy a zaházet je různými věcmi, oblečením, jídlem, drogerií, papíry, odpadky, no prostě vším. Když už jsem to psychicky nezvládala, tak jsem vše popadla a naházela jí to na postel. No a protože by neměla kde spát, tak to musela uklidit. A těch řečí, co jsem si vyslechla. Ale účel světí prostředky a chvíli byl pořádek.
Teď je z pokojíčku ložnice a pokojíček je přesunut do pokoje většího, aby mé děti měly ještě větší prostor na lumpárny a bunkry a všechno možné. Zatím ještě není úplně dořešen a zařízen, ale pro potřeby 1,5letého kluka, to zatím stačí. Posílám vám fotečku, jak pokojíček vypadal, když jsme malého loni v říjnu stěhovali.

 
Hezký den
 
Julie75
Milá Julie75,
jo, letecké dny jsou bezva věc. Také jsem je občas zavedla, jen neměly tento název. To bylo slz a vztekání. Ale je to opravdu osvědčená metoda, jak vytřídit zrno od plev.
   
26.04.2007 - Společnost - autor: Dana Svobodová

Komentáře:

  1. [5] honzovo [*]

    He he, já myslím, že patrové postele jsou pořád pro děti ideální :-). Osobně jsme je také měli Sml22

    superkarma: 0 28.06.2012, 15:54:35
  2. [4] Kari-nka [*]

    Ahoj, letecké dny se konaly i u nás a to padlo vše ze skříní,poliček i neuklizeného psacího stolu a jeho šuplíků.Vždycky mě moje mamka takhle úplně vytočila...jsem býk a nesnáším změny. :o)

    superkarma: 0 26.04.2007, 21:45:05
  3. avatar
    [3] alpina [*]

    u nás se tomuto říkalo sajgon, ale to lítaly i matrace z postelí a obsah šuplat ze stolků. Týden pak se mnou vydržely obě dámy nemluvit

    superkarma: 0 26.04.2007, 12:14:10
  4. avatar
    [1] arjev [*]

    Pěkně napsané,já myslela,že letecké dny byly,když jste otevřely dvířka skříněk

    superkarma: 0 26.04.2007, 11:41:04

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa na téma osteoporóza
Anketa na téma: Zubní zdraví

Náš tip

Doporučujeme