Také čtenářka DCOLGA patří k těm, které doma nemusí dělat všechno samy.

A to je dobře, když je na muže spolehnutí. Moc Vám děkuju, milá DCOLGO.


Dnešní téma mě přinutilo se zamyslet nad svým manželem a musím přiznat, že patřím k těm šťastnějším ženám a vlastně si nemusím na nic stěžovat.

Přístup muže k domácím pracím se vyvíjel a postupně měnil.

Když jsme se vzali tak já uměla uvařit základní jídla, on spíš ty speciality. Postupem času jsem vaření přebrala do svých otěží sama a on postupně od plotny vycouval. Ale co se týká mytí nádobí, tak tam nikdy problémy nebyly, dříve ani teď. Bez řečí jde a nádobí umyje, nemusím mu ani nic říkat.

Obdobné je to s luxováním, luxuje častěji než já, zase bez připomínání. Vytírání podlahy nebo mytí oken to je jiná. Když jdu mýt okna, tak se vždy ptá na co, vždyť je přes ně ještě vidět. Dokud jsme měli špaletová okna tak nerad, ale pomáhal mi také.

K čemu ho rozhodně nepouštím je pračka a žehlička. Krátce po porodu syna, když jsem měla zdravotní potíže, tak mi chtěl pomoc, tak že vypere prádlo. Ještě mě požádal, abych mu to roztřídila, aby něco nespletl a pak syntetiku vypral na 60°C, prý aby to bylo dobře vyprané. Výsledek byl ten, že původně žlutá košile byla zelená, bílé věci modré,... Bylo to před více než 30 lety a kvalita barev ani pracích prášků neodpovídala dnešním. Žehličku jsem mu vzala z ruky už v dobách vysokoškolských studii, bylo to bezpečnější jak pro něho, tak pro to oblečení.

Od dob, co jsme si pořídili starší dům, tak péče o domácnost přešla více-méně na mě a manžel se věnuje péči o dům a zahradu. Postupně se naučil spoustu věcí - zdít, štukovat, vyměnil kanalizaci, opravil komín, zasekával kotvy do zdí pro zpevnění domu a další věci, na které si teď ani nevzpomenu. Vše to trvá dlouho, protože to dělá po práci, o víkendech nebo dovolené, takže jsem si už zvykla žít dost často v „bojových podmínkách“. Navíc než začne dělat něco nového, tak si nastuduje odbornou literaturu, protože je technik, tak si nakreslí plánky s přesností na milimetry, což v domě, kde není ani jedna zeď úplně rovná, je problém. A další problém je, že nám jaksi docházejí skladové prostory, protože každou chvíli přibude doma nějaké „udělátko“, které nutně potřebuje.

Dokonce chtěl stavět i nový zděný plot, naštěstí měl moc práce v zaměstnání, tak jsem ho přemluvila, aby si na to objednal řemeslníka. Přesto jsme laserem vyměřovali plot, aby byl v rovině. To už jsem se musela smát, protože o zednících je známo, že centimetr žádná míra a my tam blbi s milimetry. Naštěstí to byl precizní zedník a vše dopadlo dobře.

A mohla bych pokračovat dál. Někdy to není jednoduché, ale radši budu žít s takovýmto mužem, než s „lemrou“, která se válí na gauči a nechá se jen obskakovat.

A jak říká snacha, geny jsou mocná čarodějka. Manžel to podědil po svém otci, který také stále něco kutil a vylepšoval a jak zjišťuji tradice pokračuje. Syn bude obdobou svého otce. Navíc ze syna se po osamostatnění stává hrozný ekonom a vše dopředu zkalkuluje. Chudák holka, nebude to mít s ním jednoduché.

Přeji všem hezký den a hodně pomocníků

DCOLGA

Pozn. red.: Text neprošel redakční korekturou.

Téma dnešního dne zní: S čím vám doma pomáhá partner?

Prosím, příspěvky už neposílejte. Kolem 16. hodiny se dozvíte, která získá dnešní dárek: Max San: odmašťovač do kuchyně a tekutý čistící prostředek s dezinfekčním účinkem. A k tomu ještě antiperspirant Dove pure.

pomoc

Reklama