Rodina

Pateta: Nějaká přelétnutá slepice nás nemůže rozčílit

Další příspěvek k sousedskému tématu, a to i se správným koncem, přišel od čtenářky s nickem pateta. Když to čtete, chvilkami to připomíná příběh z Chalupářů. :)

Moje maminka říkávala! Dobrého souseda vyvaž zlatem !
Moji rodiče měli několik sousedů. Jak se 3x za život stěhovali , měli vždy štěstí na dobré sousedy.Naše první sousedka bydlela v sousedícím dvojdomku s námi a dodnes si pamatuji, jak mě hlídávala, když naši odešli na ples. Zprvu čekávala až usnu u nás v pokoji, naši k ní měli důvěru a později měla postel za společnou zdí a tak se se mnou dorozumívala. Někdy mi i takto začala vyprávět pohádku s otázkami, jak že to bylo dál?Jakmile jsem se už neozývala,šla spát i ona. Měla jsem ji ráda. Ona měla už dospělého postiženého syna někde v ústavu tak jsem jí nahrazovala vnučku. Po letech byla na mé svatbě, i když jsme tam už dávno nebydleli.

I v novém domově to naši měli se sousedy nájemníky dobré. Našli si společné zájmy( focení a ruční práce) a ač byli velice inteligentní, dokázali si s každým najít společnou řeč. Na důchod si pak koupili domek na vesnici a i tam se dovedli se sousedy spřátelit. Po koupi domku maminka ještě ve starém bytě upekla dobré buchty a společně s tatínkem se šli představit postupně sousedům z obou stran domu. Bylo to pro sousedy překvapení, ale o to líp se potom našim sháněli řemeslníci ze vsi, takže stavební úpravy proběhly poměrně hladce, což za totality bylo terno. Nakonec i spřátelili oba sousedy, kteří spolu nemluvili kvůli nějaké prkotině z minulosti.

Já jsem proto dobré soužití se sousedy brala jako samozřejmost. Avšak po provdání a přestěhování do domu k manželovým rodičům jsem zjistila, že se se sousedy kdysi nepohodli  asi kvůli nějaké přelétlé drůbeži a tedy se nezdraví. Mně ale nic neudělali a tak jsem je důsledně zdravila i když bez odezvy. Dlouho jsem se snažila souseda ROZZDRAVIT.  Později se to přece zlomilo: na návsi stáli s oním sousedem i jiní lidé, to už jsem mnohým učila děti v místní malotřídce. Když jsem pěkně nahlas, jak bylo mým zvykem pozdravila,(co kdyby někdo nedoslýchal?)  , mému nezdravkovi bylo asi hanba před ostatními neodpovědět a tak odpověděl. Pěkně jsem se na dědulu usmála a od té doby mi vždy odpověděl. Hurá!

Dnes už nežije, s rodinou jeho mladšího syna však dobře vycházíme. Nemusíme si padat do náručí, ale nějaká přelétnutá slepice nás nemůže rozčílit.

Z druhé strany jsme měli malou družstevní drůbežárnu a naše malá dcerka k večeru číhala u plotu, až přijde paní krmit slípky a už na ni volala: „Ahoj , Zíhová(Říhová) !“ A po napomenutí:“ Dobyden Zíhová,ahoj!“ Pokaždé se spolu pobavily a malá jako správná ženská vykecala i co neměla. Měly se rády, často malé přinesla nějaký pamlsek, neměla svá vnoučata.

Takže - měli jsme na sousedy štěstí , i když nic nepadá z nebe, musí se přičinit všichni.
pateta

Pozn.red. : Text nebyl redakčně upraven

______________

To jste shrnula krásně, všichni se musí přičinit, to je pravda. Děkuji za sousedské příhody, jak píšu v úvodu, místy to připomíná až scénky z Chalupářů :).
Pěkný den a pozdravujte sousedy.
Saša

Téma dnešního dne 24. října 2011 zní: Sousedské vztahy

  • Jací jsou vaši sousedé?
  • A nebo jaké byste si přály?
  • Máte hezké sousedské vztahy, nebo občas skřípají?
  • Znáte nějakou sousedskou příhodu svých známých nebo příbuzných?
  • Ať už veselou, nebo smutnou
  • Líbí se vám více sousedská anonymita, nebo skoro až rodinné vztahy?

Vše o sousedech, ať už svých, nebo svých známých, pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Za příspěvek, který napíšete, jednu hodnou sousedku odměním, a to dárkem, který můžete v rámci dobrých sousedských vztahů dobře využít :) Balíčková sada kávy Douwe Egberts

kava

   
24.10.2011 - Příběhy - autor: Alexandra Stušková

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme