Snad už co je televize televizí, bývá o vánočních svátcích "Mrazík". Naše děti ho každoročně sledovaly se stejnou dychtivostí a až někdy v jejich pubertě, oba seděli tak pěkně vedle sebe a recitovali: "Nastěnku chci za ženu!"

Od toho okamžiku se odvíjel jejich dialog vždycky o okamžik dřív než na obrazovce. Chechtali se oni, chechtali jsme se my s manželem, jaké to máme doma umělce. Od té doby tak bylo pokaždé při Mrazíkovi.

Plynula doba, děti vyletěly z hnízda. Ale jednou se zase povedlo, že byli doma a šel Mrazík. Zase oba vedle sebe a zase jakoby to bylo včera, zcela zvládnutý dialog. Tentokrát jsme se nesmáli jen my, rodiče, ale i jejich potomci se nestačili divit, kdy že si to spolu natrénovali. Šťastné chvíle!

Letos budu u Mrazíka sama, děda mi nedávno odešel navždy, a tak si jen tiše popláču...
pateta

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


Moc mě to mrzí... Nebuď smutná, uvidíš, že se najde něco, co Tě i letos pobaví. Třeba o tom jen v tuhle chvíli ještě nevíš. :-) M

Dneska si povídáme o svátečním programu, o pořadech a pohádkách, na které se celý rok těšíte, o těch, které máte nejraději. A také vůbec o tom, jak jste spokojené s letošní programovou skladbou.

Své příspěvky, za které samozřejmě někdo získá „řád zlatého emila“ posílejte na redakce@zena-in.cz.

Reklama