...nechoď dcero k vodě ven…
A dnes je dokonce ještě třináctého. Musíte uznat, že je dnešek přímo stvořený pro téma Pověry a rituály.

Dívaly jste se o Velikonocích na filmovou Kytici? Tam se to přece krásnými pověrami a rituály jen hemží. To já miluju. Pamatuju si, jak nás babička strašila polednicí a klekánicemi. Díky této roztomilé pověře udržela haranty rozjívené v jakés takés kázni. Zvláště zvonění klekánic nás spolehlivě zahnalo před setměním domů.
Když byla bouřka, zapalovala svíčky hromničky a dávala je do oken. Říkala, že to ochrání dům před bleskem. Bylo to mystické a my jsme se schouleny na peci krásně bály.
Škoda, že už takové rituály pomalu vymírají se starými lidmi.

Ani toho kominíka už skoro nepotkáme, abychom se chytily za knoflík pro štěstí, na kanálech si spíš běžně zvrtneme kotník, než abychom ho obíhaly, a černá kočka? Ta aby se dnes chudák bála přejít přes cestu nám.

Zajímavým muzeem rituálů je divadelní svět. Zrovna nedávno jsem se s jedním setkala. Jedna subreta nechtěla modré šaty, protože měly nepatrný nádech do fialova. „Fialovou zásadně nenosím, na jevišti přináší smůlu.“ Naštěstí viděla včas vzorek látky a dalo se to ještě změnit. Vůbec nechci domyslet, co by se stalo, kdyby odmítla hotový kostým za několik desítek tisíc.
Na kostýmu se také nesmí nic přišívat, když ho má herec na sobě, zašila by se mu paměť. Smůlu přináší i paví peří. Kdo by to byl řekl? Něco na tom ale bude, protože už jsem prolezla něco fundusů a o paví brko nezavadila. Přitom je tak krásné a efektní!
Spousta rituálů se dodržuje hlavně před premiérou. Od běžných talismanů a „zlomvazek“ (to jsou drobné dárečky obvykle žertovného charakteru) až po plivání a kopání do zadku. Za to se zásadně neděkuje, ale odpovídá „Čert tě vem“.  Ještě že nedělám v Národním, v některých případech by to bylo docela žinantní. :-)
A víte, že to není jen česká specialita, ale kope se všude ve světě? Před premiérou se zásaně netleská, aby se nezakřikl úspěch představení.
Na jevišti se nepíská a smeká se klobouk. (S výjimkou role.)

No a za chvíli tady bude máj s tradičním líbáním pod třešní. Která z nás by chtěla uschnout?

A co třeba svatby? Tedy v máji značí máry a troufnu si tvrdit, že v květnu se oddává opravdu minimálně.
Kolem svateb se dodnes dodržuje spousta rituálů. Ženich nesmí před svatbou vidět nevěstu ve svatebních šatech. Ty by neměly mít modrou barvu, to jsou prý modřiny, nevěsta by měla mít sedm vypůjčených věcí. Rozbíjí se talíř, sype rýže, draží střevíček a kytice se v našich končinách spíš nostalgicky usuší, než aby se házela za sebe, jako se to dělá v Americe.

Jak tak koukám, já měla zpočátku obavy, ale pověr a rituálů přežívá stále dost. I v dnešním moderním světě se tak trochu bojíme je obejít, mávnout nad nimi rukou.
Jsou jak zdvižený prst... co kdyby?!
Přesto věřím, že pátek třináctého nebude nešťastný den a že se společně dobře pobavíme nad vašimi příspěvky


Vzpomenete si na nějaký rituál nebo pověru?
Z dětství, profesní, svatební, s narozením dítěte?
Dodržujete vy nějaký rituál?
Který vám naopak připadá směšný?
Znáte nějakou pověrčivou osobu?
Máte šťastné nebo smolné číslo?
Měla jste někdy talisman?
Kdy vám pomohl a kdy selhal?
Myslíte, že i dnes může vzniknout pověra?
Znáte nějakou?


Zavzpomínejte a napište mi o svých rituálech a pověrách. Pojďte se nejen krásně bát, ale třeba i zasmát.
Já vám pošlu dárek.

Soutěž: První hlásku nám dá klika, nikoliv však hbitá štika.

 

Reklama