Pojďte se při pátku zastavit nad zamyšlením našeho redaktora Jakuba D. Kočího. Zajímá vás, co má Jakub rád? Možná vás to překvapí... 

Mám rád chůzi. Ale abych to uvedl na pravou míru, musím dodat, že mám rád procházení se. Takovou tu chvatoběžnou chůzi, třeba s naditou nákupní taškou, rád nemám. Nemám rád ani chůzi závodní, která si říká tak akorát o zakopnutí. Co nesnáším je chůze bezohledná, taková ta, při které se ani nemáte čas ohlédnout, zda jste nešlápli do něčeho šlápnutí nevhodného. Mám rád chůzi pomalou, klidnou, odpočinkovou. Snažím se ji provádět, kdykoli vyjdu ven.

Mám rád zastavení. Na zastavení se mi líbí, že se dá krásně kombinovat s chůzí, kterou mám rád. Když se v chůzi zastavím, mám hned dvojnásobně hřejivý pocit. A když se ještě zakoukám na nádherně rostlý dub, malovanou fasádu domu, zajímavě členěnou střechu, pěšinu klikatě vyšlapanou v trávě nebo třeba ladnou chůzi kolem procházející dámy, můj hřejivý pocit se ztrojnásobí – jak krásně je na světě, když se zastavím v okamžiku!

Mám rád, když moje krásná žena přijde tajně od kadeřníka. Vždycky se tvářím, že jsem si ničeho nevšiml, snad abych ji trochu poškádlil. Ale pak bývám často odhalen, jak pozoruji nové lokny, kterak se stáčí okolo něžné líce, pomalu spadají na ramena a prudkou zatáčkou se kroutí dál po zádech. Mám rád, když se pak má žena šibalsky usměje, jeden pramen si obtočí kolem prstu a pohoršeně prohlásí: „Nezdvořáku. To nevíš, že na dámu se neciví?“
„Na tobě je dneska něco nového, viď?“ i já se usměju.

Mám rád jídlo. A zase se musím opravit. Nemám rád to zbrklé hltání, polykání nedožvýkaných soust a tláskání pátého přes deváté – ne, ne, ne! Já mám rád pomalé jídlo, jídlo připravené s láskou, pěkně vymazlené, teploučké, ze kterého stoupají provazce vůní. Jídlo, které stojí za to před nakrojením obhlédnout a říct si: „Hotová pastva pro oči.“

Mám zkrátka rád všechny neopakovatelné chvíle. Okamžiky, které se dějí teď. Rád si je vychutnávám, rád se s nimi mazlím, rád se jimi nechávám unášet na mocné vlně fantazie...

Tak proč po mně stále někdo chce, abych někam pospíchal?

A co vy, dopřejete si občas příjemné zastavení?

Reklama