Rodina

Páteční pohádka: O vestě a cibulích, co zastavily čas

book

Čekáte-li od pohádek draky a čaroděje, princezny a rytíře, tak to jste ve špatném článku. Tahle moje pohádka je taková prostá, protože i prosté věci mohou být kouzelné. Nevěříte?

O vestě a cibulích, co zastavily čas

Cibule, to není jen zelenina, jsou to také hodiny. Vážně, já si nevymýšlím. Říká se jim cibule snad proto, že jsou kulaté a baňaté, mají stopku a nosí se na řetízku v kapse. I když by bylo asi celkem pošetilé, nosit cibuli na řetízku v kapse, prostě to tak je.

Tyhle hodiny už nejsou zrovna v módě, zato dřívějc, dřívějc bejvávaly. To se kvůlima nim šily ve vestách i docela speciální kapsy, aby je jejich majitelé měli kam ukládat.

Cibule, to je takový hodinářský majstrštyk, moc jemná a fajnová prácička. Prostě nic pro hodinářského nekňubu. Jenže jeden takový ne dvakrát zručný hodinář si předsevzal, že vyrobí ty nejlepší cibule, aby ostatním ukázal, že není lenoch a nekňuba, ale kňuba. Tak zasedl ke svému pracovnímu stolu a měsíc se od něj nehnul. Skoro nejedl, nepil, plíživá únava ho pohlcovala, jako mraky v noci polykají hvězdy. Před očima viděl svou jemnou práci, kolečka a pružinky tancovaly valčík s pérky a ručičkami; zdobený ciferník se měnil v buben, nedoskládaný hodinový strojek hrál nejsladší melodie jednoho rakouského skladatele...

***

- BUCH! -

Hodinář padl čelem na desku stolu a začal tvrdě zařezávat: „Chrrrrrrrrr..."

Jak ale do stolu uhodil, všechno na něm nadskočilo a ve vzduchu se pomíchalo. A tak se i stalo, že se před hodinářovým hlučně oddychujícím frňákem poskládaly z rozházené nedokončené práce překrásné cibule!

„Aááááh!" probudil se hodinář po nějaké době, zamrkal očkama a uviděl tu nádheru.„Co to...?" Nevěřil svým očím a raději si je ještě několikrát protřel, pak vyčistil brýle-skřipky, ale stále viděl na svém pracovním stole ty nejkrásnější cibule na světě! „Jak je tohle možný, safra!?" podrbal se na plešaté hlavě.

Chvíli tak ještě koukal, pak ho ale přemohla zvědavost a po hodinách sáhl. Zaposlouchal se do nich, nebyly však natažené. Natáhl je tedy, jenže cibulím se stále do tikání nějak nechtělo.

„To je mi divná věc," kroutil hlavou hodinář a otevřel strojek těch neposlušných cibulí. „Hm, pěkný, pěkný to je..." liboval si, jak je uvnitř všechno hezky a chytře uspořádáno. Protože byl ale skutečně nekňuba a věděl to o sobě, sáhl raději po Velké hodinářské encyklopedii, aby se přesvědčil, jestli je všechno na svém místě. Bylo. Ba co víc - všechno bylo tak elegantní, že i Velká hodinářská encyklopedie jen kroutila listy a uvažovala, zda už něco takového kdy viděla.

„Proč ale, stafraporte, nejdou? Proč netikají!?" stěžoval si hodinář.

Encyklopedie jen krčila deskami.

„Takhle je nemůžu vzít ukázat svým přátelům hodinářům. Zase by se mi smáli!" lamentoval dál hodinář; několik dní přemýšlel, až nakonec... nakonec se rozhodl, že cibule vystaví na čestné místo za výkladem svého krámku, aby alespoň svou krásou lákaly zákazníky.

A tak to také udělal. Jeho krámek si brzy vysloužil mezi lidmi v městečku, kde žil, nové jméno: U překrásných cibulí.

...

V tom městečku žil také žebrák. Docela umolousaný a dočista špinavý to byl žebrák, kterému se každý raději vyhnul. A tak ani ta jeho žebrácká živnost moc dobře nekvetla. Když už se žebráka někomu zželelo, nechal mu pár hadrů a kousek toho žvance u lavičky, na které sedával, když tam zrovinka nebyl.

Žebrák byl ale veselá mysl. Těšilo ho, kdykoli se vrátil k lavičce a nalezl nějakou novou věc. Nehudroval ani nenadával na svůj nepěkný osud, protože si kdysi uřízl žebráckou hůl sám a docela schválně. Tahle profese ho zkrátka bavila. Líbila se mu ta volnost a svoboda - nemusel nic a mohl všechno. I když občas, jak sám říkal: „Vobčas to stojí za houbeles! Třeba dyš prší a člověk nemá, kde by kosti složil."

Žebrák měl stále kousek od své lavičky položenou čepici a koukal, jestli se někdo neodváží a nehodí mu nějakou tu minci. Moc takových odvážlivců se ale v městečku nenašlo.

Jednou se žebrák vrátil k lavičce a našel tam zavěšenou starou vetchou vestu. Byla chuděra pořádně prožraná od molů, na parádu se nosit nedala a proti zimě už vůbec ne, až si žebrák pomyslel, že si z něj někdo tropí žerty. Vesty mu však bylo líto, tak se rozhodl, že ji schová, třeba pro jednou...

...

Hodináři se zatím vůbec nedařilo. Od chvíle, kdy dal cibule do výlohy, všichni chodili koukat na ně, ale do krámku už nikdo nevkročil.

„Setsakramentský cibule, ty mi byl čert dlužnej!" rozhněval se hodinář; zlostí ani neviděl. Popadl cibule, vyběhl ven a mrštil jimi přes náměstí -

- BŘINK! -

Rovnou žebrákovi do čepice! Štěstí, že se neroztřískly.

„Uctivě děkuju, milostivej pane!" uklonil se několikrát hodináři žebrák.

„Nech si je, nuzáku, třeba ti přinesou víc štěstí než mně."

Žebrák vzal cibule: „Taková nádhera!" zaradoval se a hnedle měl důvod, obléct si i tu starou prožranou vestu - vždyť měla zrovna takovou šikovnou kapsičku, do které se jeho nové hodiny pěkně uvelebily.

„No, jo," uvědomil si po chvíli žebrák, „ale takový cibule, to nosej jenom nóblpáni, to nejni nic pro mě, kdepak..."

„Já bych je od tebe koupil," řekl náhle cizinec, kterého v městečku žebrák nikdy dřív neviděl - kde se vzal, tu se vzal.

„Ale, alé... to-to není jen tak, milostivej milostpane."

„Nevíš, co si za ně říct, žebráku? Víš co, dám ti plnou čapku zlaťáků," řekl pán a vysypal mu z kapsy do čepice tolik zlata, že z toho bývalému chuďasovi jen přecházel zrak. „A koukej si zajít za jednu zlatku do lázní!" zamračil se pán.

Nuzák koukal jako sůva z nudlí, avšak to mu nebránilo, svižně kmitat hlavou na souhlas. A tak obchod uzavřeli.

„Uctivost, pane... uctivost... pane... Pane!" volal žebrák na cizince, ale ten byl už zase pryč. „Pchííí! Ňákej světoběžník," mávl rukou zbohatnuvší žebrák, sebral své zlato zlatíčko a namířil si to hned k lazebníkovi, ani sám nevěděl proč, ale nohy ho tam nesly.

Peníze holt jednoho přejinačej, to je jasná věc.

***

Cizinec se zastavil až za městem. Prohlížel si bedlivě svou novou vestu i hodiny a spokojeně kýval hlavou. Viděl totiž dál než jiní lidé a rozhodně o hodně dál než lidé v městečku. Věděl proto, že když nechá v příštím městě vestu vyspravit, už nikdy ji neprožerou moli. Cibule v její kapse totiž nakazil nekňuba hodinář takovou leností, že dovedou na malém kousku světa dočista zastavit čas. A je jisté, že kde se čas zaství, tam moli nelítají a věci nestárnou.


Další pohádku pro vás chystám na pátek 18. prosince. Příběh to bude trochu strašidelný, jmenuje se O klobouku, který ztratil hlavu.

Páteční pohádky

   
11.12.2009 - Děti - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [21] jithule [*]

    pěkná pohádka

    superkarma: 0 18.12.2012, 21:19:03
  2. avatar
    [20] Fazol [*]

    Pěkná pohádka už se těším na další,kdysi si moje mamina vymýšlela pohádky tak jsem se na chvilku vrátila do té doby.děkuju.Sml67

    superkarma: 0 19.12.2009, 13:13:16
  3. [19] Jarienna [*]

    Sml54mě se líbí pohádky všeho druhu...syn má rád želvy ninje a podobné blbinky,doba ledová...jen s tím čtením je trochu problém...

    superkarma: 0 15.12.2009, 19:12:06
  4. [18] FAXÍK [*]

    miluji pohádky ve filmové a knižní podobě, ale ty moderní pohádky se mi ani trošku nelíbí Sml68

    superkarma: 0 13.12.2009, 17:23:19
  5. [17] mamba [*]

    Dost zajímavá pohádka takovou jsem četla úplně poprvéSml22

    superkarma: 0 13.12.2009, 17:11:38
  6. [16] Dana90 [*]

    Pěkná pohádka :-)

    superkarma: 0 12.12.2009, 18:18:36
  7. avatar
    [15] ekleinovka [*]

    Hezké to je,také by mi bavilo něco napsat...ale vásledek..nevím,no..Sml52

    superkarma: 0 12.12.2009, 12:55:38
  8. avatar
    [14] Introvertka [*]

    Neměl by cizinec za tolik zlaťáků krejčovství? Moc pěkná pohádka, těším se na dalšíSml59

    superkarma: 0 12.12.2009, 11:46:38
  9. avatar
    [13] enka1 [*]

    Třeba z Tebe ,Jakube, nakonec ještě něco bude.Sml22

    superkarma: 0 12.12.2009, 06:57:48
  10. [12] MonikaT [*]

    pohadky miluji

    superkarma: 0 12.12.2009, 00:38:27
  11. [11] ILONESA [*]

    Tak,pohádečka je přečtená a hurá do hajanova.

    superkarma: 0 11.12.2009, 23:38:06
  12. avatar
    [10] Myškomedvídek [*]

    všechny pohádky milujiSml59

    superkarma: 0 11.12.2009, 19:49:00
  13. avatar
    [9] spiderlorka [*]

    Miluji pohádky, ale nemám na to je vymýšlet, pěknýSml59

    superkarma: 0 11.12.2009, 19:46:56
  14. avatar
    [8] Bambulka1 [*]

    Sml30

    superkarma: 0 11.12.2009, 17:00:33
  15. [7] stanuliiik [*]

    ja to neznam :(

    superkarma: 0 11.12.2009, 16:25:53
  16. avatar
    [6] RenataP [*]

    Jakub D. Kočí — #5 no už se těším, až tam budeme spát spolu Sml30

    superkarma: 0 11.12.2009, 16:05:04
  17. avatar
    [5] Jakub D. Kočí [*]

    RenataP — #4 Jéé, to je nápad - to já bych šel taky... tak teď musíme vyhlásit lov na toho cizince Sml52

    1. na komentář reaguje RenataP — #6
    superkarma: 0 11.12.2009, 13:01:24
  18. avatar
    [4] RenataP [*]

    Jakub D. Kočí — #3 to já bych tam zašla, se na chvíli vyspat bez časového skluzu jinde...Sml30

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #5
    superkarma: 0 11.12.2009, 12:54:25
  19. avatar
    [3] Jakub D. Kočí [*]

    Žábina — #2 To jo, však taky do hodinářova obchůdku nikdo nevkročil, když se tam čas zastavil Sml16

    1. na komentář reaguje RenataP — #4
    superkarma: 0 11.12.2009, 11:43:00
  20. avatar
    [2] Žábina [*]

    ale ty cibule byly líný ještě předtím než je dostal žebrák Sml57

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #3
    superkarma: 0 11.12.2009, 10:47:35
  21. avatar
    [1] migulka [*]

    Moc pěkná a poučná pohádka Sml59Sml59Sml59

    superkarma: 0 11.12.2009, 09:55:09

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Náš tip

Doporučujeme