Rodina

Páteční pohádka: O prošlapaných botách

Dnešní páteční pohádka nás přenese do města Jičína, kde jeden známý švec dostal prapodivnou zakázku... jakou?

O prošlapaných botách

Věděl jsi, že v pohádkové zemi jsou, kromě těch docela pohádkových míst i všechna místa, která najdeš tady na zemi? Vážně. Je tam Praha, je tam Británie, jsou tam Alpy, poloostrov Kamčatka i Mexický záliv, Viktoriiny vodopády, Velká čínská zeď, poušť Sahara, severní a jižní pól, Tichý oceán... zkrátka úplně všechno, všecičko. Ostatně to dokazuje nejedna pohádk, kterou jistě znáš, třeba ta o loupežníku Rumcajsovi.

Určitě si vzpomínáš, že než se stal Rumcajs loupežníkem, dělal v Jičíně ševce. A já ti dnes budu vyprávět příběh jeho ševcovského mistra z doby, kdy byl ještě Rumcajs docela malý klučina, jako ve večerníčcích jeho Cipísek. Ten mistr se jmenoval Hudrejš, snad proto, že pořád na něco hudroval.

* * *

Švec Hudrejš byl vyhlášený široko daleko, nejen v Jičíně. Jezdili za ním páni i z Prahy, aby si u něj nechali podrazit boty, tak dobrou měl pověst. Jenže dobrá pověst sebou nese i spoustu práce, a tak byl milý Hudrejš pořád zaneprázdněný a vytížený, že vůbec nic nestíhal. A to si chtěl najít učně, aby jednou mohl živnost předat, jenomže nebylo kdy, stále jen podrážel a šil a podrážel a šil...

„Eeh... zatrolená ztrápená práce!" hudroval a lamentoval v jednom kuse.

Přesto měl své řemeslo rád a dělal ho tak poctivě, jak jen uměl. Práce to byla sice zatrolená, ale moc fajnová a pěkná. Hudrejšouvi vonělo ševcovské lepidlo i čerstvá kůže, tuze rád vymýšlel nové pohodlné modely bot, nadšeně přišíval všelijaké ozdoby a mašle na střevíce...

„Eeh... zatrolená práce, že já si chvilku neodpočinu!"

Ale neodpočíval, i když by měl. Pracoval dlouho do noci, kazil si zrak při svíčce, jen aby všechny zakázky vážených dam a pánů splnil. A když nad prací nehudroval, občas si i zazpíval...

Hola, hola, hoj
Kladívkem tě podrazím
Hola, hola, hoj
Pak do světa vyrazíš
Hola, hola, hoj
Ať nestrašíš v botníku
Hola, hola, hoj
Zdobí tě pět knoflíků

A to ševcovo zpívání se tolik líbilo jeho sazínkovi - to je skřítek pro štěstí, co bydlí v komíně a hlídá, aby od ohně v kamnech nechytil dům - že se tenhle špinavý čipera jednou rozhodl Hudrejšovi ukázat a splnit přání, ať už bude jakékoli...

...

- HRUUUHM! HURUM! -

Ozvalo se z kamen podivné burácení, dvířka se najednou otevřela a z kamen vyskočil malinký černý mužíček.

„Jej! To jsem se lekl, krucinál! Co mi chceš, ty čertí mládě?!" upustil Hudrejš rozdělanou práci.

„Ale... ale... já nejsem čert."

„Špinavej seš a lezeš z kamen," rozčiloval se dál švec, „koukej mi u všech ďasů říct, co tu chceš!" vyhrožoval kladívkem.

„Tak už se nerozčilujou, pantáto. Já tady bydlím pořád a hlídám, aby vám nechtnul od ohně dům."

„To jsou mi nesmysly..." posadil se švec na stoličku, „no, budiž, ale co mě zrovna teď tak děsíš, setsakra! Koukej, co mám práce!"

„Když jste tak pěkně zpíval, pantáto. A za tu písničku já vám splním jedno přání."

„Koukej zmizet, rarachu nedorostlej!" vyhrkl Hudrejš, až sazínek skočil zpátky do kamen. „Takhel mě pokoušet... eh..." zaklapl švec za sazínkem dvířka: „Věděl jsem, že v tom bude nějaká čertovina!" a vrátil se zpět k rozdělanému topánku.

Sazínka mrzelo, že ho švec tak odbyl, a tak začaroval jedno ze svých potměšilých kouzel: „Čáry, čáry, páni: splní se ti přání! Čáry, čáry, kotoul: ale teprv po tom! Čáry, čáry, roupy: až si někdo koupí! Čáry, čáry, noty: prošlapaný boty!"

O tom kouzle ale neměl švec Hudrejš nejmenší ponětí.

...

Jenže, co se jednoho dne nestalo.

- CINK-DINK! CINK-DINK! -

Ohlásila rolnička ve dveřích příchod nového zákazníka do ševcovského krámku. Hudrejš pozdvihl obočí od jedněch krásných rozešitých kozaček a uviděl chlapíčka, který na první pohled nebyl vůbec dobrý zákazník. Nevypadal, že by měl u sebe zrovna dost peněz na nové boty, byl takový ošuntělý a ošumělý, že si švec začal dávat pozor, aby mu neutekl s botami bez placení.

„U mě se za pět prstů neprodává, vašnosto," prohodil příkře Hudrejš.

„Ráčej prominout, ale já k vám nepřišel za účelem loupeže," uklonil se zákazník zdvořile.

„Hm, kruciš, to je jiná, ale krejčovství je o pár krámků dál," ohodnotil zákazníkovy šaty švec.

„Když já bych chtěl koupit boty, pane švec."

„Tak to jsou tady správně," podrbal se na hlavě švec, „a maj čím zaplatit?"

„Ale to jo, to já mám," vytáhl váček plný zlaťáků zákazník a položil ho na pult, „ale já nechci jen tak obyčejnský boty..."

„Hromy a blesky! Obyčejnský boty já nevyrábim!" zrudl Hudrejš.

„Tp jsem ani nechtěl říct, mistře, ale já bych chtěl ty boty, co vám stojí támhle nahoře na polici," ukázal muž na starý pár botou, ve kterých chodil Hudrejšův mistr. Byly celé zaprášené a špinavé, švec je tam dal kdysi dávno, snad pro to, aby se ho drželo ševcovské štěstí. Dneska už o nich ani nevěděl.

„Eeh.. člověče, to jsou starý boty, ty vám za to nestojej," vyšplhal se pro ně Hudrejš, „jsou docela prošlapaný a vetchý. Mám je tady jako vzpomínku..."

„Kdyý já bych o ně tuze stál, pane švec. Právě takovýhle boty se mi zrovinka líběj a hoděj. Dám vám dvakrát tolik," zašátral v kapse po dalším měšci.

Švec se na muže podíval a potom na ty staré boty. No, posloužily mu dobře a po mistrovi má fortel, na co škudlit boty, když jinýmu můžou posloužit. Štěstí mu už přinesly i tak dost... „Poslechnou, to bych byl hříšnej chlap, kdybych za ně chtěl peníze. Jestli o ně tolik stojej, vezmou si je zadarmo a jdou."

Zákazník se ale bránil, že přece něco zaplatit musí, tak nechal ševci alespoň cizokrajnou minci, kterou prý našel kdysi na chodníku: „Vyměníme štěstí za štěstí." A tak si plácli.

Muž spokojeně odešel a Hudrejš si vystavil minci na pltě: „Hm, to jsem blázen, co to bylo za člověka," krčil při tom rameny, „teď se mi ještě přijde nahlásit nějaký učeň a já začnu věřit na zázraky!"

„Čáry, čáry, roupy: až si někdo koupí! Čáry, čáry, noty: prošlapaný boty!" ozvalo se z kamen.

- CINK-DINK! CINK-DINK! -

„Brej den, pantáto," vešel do krámku malý černovlasý klučina, „jsem nějakej Rumcajs a chci se učit na švece!"

* * *

Takhle to tedy bylo s Rumcajsem. Švec Hudrejš ho vzal do učení a díky tomu mu ubyla spousta práce, protože Rumcajs byl klučina přičinlivej. A tak, když šel jednou Hrubejš do ševcovské penze, mohl s klidným svědomím předat živnost svému učni, totiž mladému mistrovi.

Vystavená cizokrajná mince od podivínského zákazníka a sazínek v komíně zůstali v krámku dodnes. Nosí jičínským ševcům kousek toho zaslouženého štěstíčka. Ostatně, kdo ví, jestli by se kdy stal Rumcajs ševcem, kdyby nebylo toho zdánlivě nevinného kouzla. Oni někdy i maličkosti můžou změnit svět.


Strakatej dědekLíbila se vám dnešní pohádka. Potom si je přečtěte pěkně pohromadě, okořeněné o další příběhy v jedné knížce, která letos vyjde s krásnými barevnými ilustracemi Evy Petržílkové v nakladatelství Zoner (www.zonerpress.cz) pod názvem Pohádky strakatýho dědka. A pokud jste netrpěliví, můžete si už příští pátek přečíst další zde v magazínu, jmenovat se bude: O kabátu s děravou kapsou.

Páteční pohádky

hadanka

   
29.01.2010 - Děti - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [5] Izzy [*]

    Jestli máte někdo prošlapané boty, mám internetový obchod a tam spoustu zboží. Díky službě prestashop hosting mohu měnit i vzhled.

    superkarma: 0 23.06.2015, 09:41:23
  2. [4] Ježíšek [*]

    Líbí se mi

    superkarma: 0 23.01.2011, 14:02:17
  3. avatar
    [3] Jakub D. Kočí [*]

    enka1 — #1 Je to pravda, na mou duši, ne psí uši a kočičí svědomí Sml30

    superkarma: 0 29.01.2010, 09:13:16
  4. avatar
    [2] Věrulinka [*]

    Sml59Sml67 hezká pohádka Sml59

    superkarma: 0 29.01.2010, 08:19:24
  5. avatar
    [1] enka1 [*]

    Sml16jen jestli sis to jen nevymyslelSml22.

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #3
    superkarma: 0 29.01.2010, 07:21:28

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme