Rodina

Páteční pohádka: O nekonečné hůlce

Pohádky o čarodějích jsou různé. Snad nejslavnějším čarodějem dneška je Harry Potter, ale jsou i další čarodějové, kteří stojí za vyprávění. V dnešní pohádce se dozvíte, jak se kouzelník Bartůšek vydal do Pekla a co všechno ho tam potkalo...

O nekonečné hůlce

Chtěl bys být čaroděj? Cha! Ono se zdá, že umět kouzlit je moc užitečná a zábavná věc, jenže to není jenom tak. Jakmile se člověk stane čarodějem, najednou mu z toho plyne spousta docela běžných povinností. Kdepak jsou klučičí a holčičí sny o čarodějných sletech, sabatech a nevídané moci. Ano, i to k čarování patří, ale život kouzelníka je postaven hlavně na obyčejných věcech.

Takový vyučený kouzelník se usadí v nějaké vesnici či městě a hned se to rozkřikne. Hnedle za ním chodí sousedi a s velkým respektem ho třeba prosí: „Vy jste ten čaroděj? Víte, neotelila se mi kravka, nešlo by to zařídit?"

A čaroděj, protože je duše dobrá, jde a pomůže - nabírá bylinky, neškudlí radou.

Víš, být čaroděj je sice moc pěkná věc, ledacos si vykouzlíš a uvidíš věci, o kterých se ti možná ani nesnilo, to jo. Ale je to i moc nebezpečná věc. Člověk se musí pořád hlídat, aby nekouzlil špatné věci a nedělal tak lidem škodu - nesesílal na ně zbytečně černá magii. To je hned, stačí jedno malé rozčílení - a najednou hup! Vyklouzne ti kouzlo, kterého pak lituješ. Kdepak, být čaroděj není vůbec jen tak.

Taky jsem pár čarodějů znal, ale daleko největší a nejmocnější z nich byl mág s docela nemágovským jménem, jakýsi pan Bartůšek. Představ si, že se jednou vypravil do samotného Pekla, aby pomohl jednomu neposednému klučinovi.

* * *

Bartůšek bydlel v chalupě na kraji lesa. Všichni lidé v okolí o něm věděli, že je čaroděj a chodili k němu, když potřebovali. A Bartůšek vždy rád pomohl.

Jednoho docela pěkného rána se stala nedaleko Bartůškovy chalupy moc nepěkná věc. Dva caparti si tam hráli na všemocné kouzelníky. Volali na sebe rádobyzaklínadla a naoko se proměňovali v žáby, přemisťovali v čase a prostoru. Maminky jim dávno zakazovaly, chodit si hrát tak blízko k čarodějově chalupě, protože tam se dějou všelijaké podivné věci. Ale zakázané ovoce přece chutná nejvíc...

„Teď vyčaruju ultramagickej portál někam, někam... někam jinam! A ten tě pohltí, a basta."

„He, he, a já se mu ubráním megamagickou bouří!"

A tak blbnuli a blbnuli, až náhodou vyslovili skutečné zaklínadlo.

- DUDUDUDÚÚÚÚMB! -

Obloha zarachotila, zem se otřásla a před kluky se otevřela prapodivná brána. Vypadala hodně zlověstně a tajemně, futra měla obité zuby, byla černá a krvavě rudá, šlehaly z ní plameny a vyčuhovaly rohy. Ale kluci byli jako smyslů zbavení, brána je prostě lákala vstoupit.

„Jdem?"

„Jasně, nejsme přece sobíci!" kývli si navzájem a vykročili.

To už ale za nimi stál Bartůšek, který přiběhl tak rychle, jak toho jen byl schopný a jednoho z nich chytil do náruče: „Co blázníš, holomku, vždyť to je pekelná brána!"

Bartůšek mu luskl prsty před očima, kluk se na něj nechápavě podíval, potom si všiml brány, zakřičel a utíkal pryč.

Druhý z capartů ale už překročil hranici a vstoupil branou do míst, která nejsou pro dítě vůbec bezpečná...

- MLASK! -

Brána polkla malého neposedu a zmizela.

„Ach ne," sklesl Bartůšek, „tak jsem to nestihl... Ale neboj se, kluku, nenechám tě v tom." Vrátil se do své chalupy, aby se připravil na nesnadnou výpravu. Pospíchal, ale přesto vše dělal pečlivě - nesměl nic zanedbat.

Kouzelný kufr, lektvary, svitky, ohnivzdorný plášť a... hůlka, samozřejmě! To bude jeho záchrana v nejtěžších chvílích.

- BUCH! BUCH! BUCH! -

Čarodějovi bylo docela jasné, kdo klepe na jeho dveře, přesto je otevřel.

„Kde je náš Vojtíšek!" vyhrkl rozčílený chlap jako hora.

Za ním vzlykala i jeho žena, která vedla za ruku zachráněného klučinu: „Co jste s ním udělal..."

Bartůšek už byl připravený, vzal kufr a vyšel ven.

„Kam si to štráduješ, ty jeden..." napřáhl se na něj Vojtíškův otec, ale čaroděj mu poslal neviditelný políček, jen to plesklo.

Před domem stáli další lidé a pokřikovali všelijaké nesmysly. Jako by najednou všichni zapomněli na to, jaké dobré skutky pro ně kouzelník v minulosti vykonal.

„Dobrý den," pozdravil všechny Bartůšek, „stala se tady smutná věc a já jí nedokázal včas zabránit. Tak mi nekažte moji práci, ať mohu Vojtíškovi pomoci. Peklo je pro dítě nebezpečné místo - čím déle mě budete zdržovat, tím hůře to může dopadnout."

„Cooo! Peklo! No to je hrůza!" vykřikl kdosi a ostatní se zase přidali.

„Ticho! Ty," ukázal Bartůšek prstem na zachráněného kluka, „ty jim řekneš popravdě, co jste tady s Vojtou tropili. Já musím jít." Potom vyřkl zaklínadlo...

- DUDUDUDÚÚÚÚMB! -

Objevila se pekelná brána.

- MLASK! -

Spolkla čaroděje a zmizela.

„Co... co... co...?"

„Co to bylo?"

„Proboha!"

Všichni nechápavě kroutili hlavou, jen klučina ze sebe začal postupně sypat pravdu...

...

Peklo je plné rarachů, ďáblů a démonů. V Pekle ze země šlehají plameny a všude je cítit síra. V pekle se stále ozývá nářek lidí. Peklo se každou chvíli mění - vydáš se jedním směrem a skončíš docela na jiném místě, než ke kterému si mířil. Peklo je zkrátka Peklo.

Čaroděj Bartůšek tady nebyl poprvé, ale hrozně nerad se sem vracel. Hned jak se za ním brána zavřela, po něm skočilo čertisko. Mág o něj rozbil flakonek s červeným svědícím lektvarem a čert měl najednou plné pařáty jiné práce. Bartůšek do něj žďuchnul a škrábající se ďáblík odskočil stranou, kde zmizel v proudech pekelných změn.

Kouzelník otevřel svůj kufr, vytáhl další flakonek, postavil ho na zem a ťuknul do něj hůlkou. Bylo to čmuchací kouzlo, protože bez něj by Vojtíška v Pekle mohl hledat celou věčnost.

Flakónek se proměnil v obrovský psí čenich a Bartůšek mu přikázal: „Hledej Vojtíška!"

Čenich chvíli čmuchal a pak vyrazil - Bartůšek za ním.

Kufr nechal na místě, kde do Pekla vstoupil jako maják, to aby se cestou z Pekla trefil na správné místo. Nestrachoval se, protože věděl, že kufr se dovede docela dobře postarat sám o sebe, byl přece kouzelný!

Tak spolu Bartůšek a čenich uháněli po všemožných stezkách a pěšinách Pekla, občas se postavili slabším ďáblům, ale zatím měli štěstí - zatím si jich nevšímali mocní démoni.

Po čase se dostali až k místu, kde jeden takový mocný démon s beraními rohy věznil Vojtíška. Schovali se poblíž.

„Cha, cháááááá!" řval démon radostí, „až vyrosteš, kluku, sežeru tě!"

„Fňuk... ne, prosím, pane čert," škemral Vojtíšek, ale ďábelskému démonovi to bylo jen k smíchu.

„Cha! Možná tě nesežeru já! Možná tě roztrhají pekelní psi - he, he, he!"

„Fňuk, brek..."

„Anebo se zalíbíš Luciferovi. Cha, cha, cha! A udělá z tebe ďábla, muhehe!"

„Nic takového se nestane!" vyšel za svého úkrytu Bartůšek, když si rozmyslel, co udělá. Stál teď před překvapeným démonem a vypadal jako mravenec - tak velký démon byl. Pekelník funěl kouř, z očí mu šlehaly plameny, práskal oháňkou i pekelným bičem, dupal kopyty...

„Troufáš si, svačinko!" vrhnul se na čaroděje. Nejdřív se ho pokusil sežehnout, ale Bartůška chránil plášť.

„Tfujtajbl, co seš zač, človíčku!"

„Jsem Martin Bartůšek, svobodný mistr řemesla čarovného. A ty, rohatá obludo, koukej mi dát to dítě!" pohrozil kouzelník démonovi a udělal rychlý pohyb hůlkou.

Ohromný pekelník ale mrazivé kouzlo odmávl křídlem.

Bartůšek ho ale svým útokem zaměstnal natolik, že mu proklouzl mezi kopyty a dostal se až ke svázanému Vojtíškovi.

Čenich v tu chvíli vyskočil a zahryzl se ďáblovi do kůže na kotníku.

„Jooouva!" zaburácel démon a zakousnuté čmuchací kouzlo rozmáčkl palcem, jako člověk zamáčkne přisátého komára.

To už byl Vojtíšek rozvázaný a Bartůšek ho skryl pod svůj plášť.

„Ty pidižvíku!" zaláteřil démon a práskl bičem.

Čaroděj nastavil ráně kouzelný štít, ale bič ho prorazil a uštípl mu kus hůlky.

„Ha, há - teď je po tobě, bez hůlky seš v koncích! Vrať mi toho kluka a sežeru tě rychle!"

„To se pleteš, pekelníku," nezalekl se Bartůšek, „tahle hůlka je nekonečná!" a začaroval další kouzlo - ze špičky dorostlé hůlky vylétlo hejno kouzelných okřídlených koní, kteří začali jako bludičky kroužit okolo veliké démonovi rohaté hlavy.

Ďas po nich máchal, ale koníci byli daleko rychlejší. Řehtali se a nedali mu pokoje.

„Co je tohle za hloupá kouzla!" nadával ďábel, máchal pařáty po konících a snažil se po paměti rozšlápnout Bartůška.

Čaroděj několikrát tak tak uskočil, ale nakonec získal dost času, aby se kouzlem spojil s kufrem-majákem a přenesl sebe i Vojtíška pryč.

U kufru rychle vykouzlil bránu zpět na svět, protože tam za nimi už démon jen tak přijít nemohl.

...

„Kluku jeden nezbedná, eh, to teda bylo..." oddechl si Bartůšek před svým stavením a vytáhl flakónek na posilněnou. A protože to byl kouzelný flakónek, čarodějovi chutnal jako doušek dobrého alkoholu, Vojtíškovi zase po čokoládě.

Na světě byla noc. V Pekle totiž běží čas úplně jinou rychlostí, než na světě, a tak lidé, kteří tu několik dní postávali, šli už dávno domů.

„Vy jste mě zachránil, pane čaroděj," zamrkal klučina velkýma očima, „tyjo, vy jste dobrej! Jak jste tam kouzlil a vůbec se nebál, to bylo hust-"

Bartůšek zacpal Vojtíškovi pusu: „Poslouchej, kluku, i ty ses vyznamenal - to se málokomu podaří, přežít v Pekle."

„Fakt jo? Fakt si to myslíte?"

„Fakt. Ale byla to od tebe pořádná rošťárna."

„Já vim, když já bych chtěl bejt čaroděj..." sklopil oči Vojtíšek.

„To ale nejdřív musíš přestat dělat hlouposti."

* * *

A jak to celé skončilo? Nebudeš tomu věřit, ale Bartůšek si jednoho dne vybral Vojtíška mezi spoustou uchazeči za čarodějného učně. Ono projít spolu Peklem, to lidi docela sblíží. Z Vojtíška se po čase stal moc známý a vážený čaroděj a jednoho dne, když už šel jeho učitel Martin Bartůšek do kouzelnického důchodu, zdědil po něm nekonečnou hůlku.


Konec dobrý, všechno dobré. Ale Páteční pohádky ještě nekončí - příští týden se můžete těšit na vyprávění O dýmce, co nesnášela tabák.

Páteční pohádky

 

   
15.01.2010 - Děti - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [12] 13042000 [*]

    Jakub D. Kočí — #11 Tak dobře, pro tentokrát se ti to promíjí. Sml30

    superkarma: 0 21.01.2010, 09:58:35
  2. avatar
    [11] Jakub D. Kočí [*]

    13042000 — #10 Néééééééé, prosím, prosím... už budu hodnej... fakt Sml15

    1. na komentář reaguje 13042000 — #12
    superkarma: 0 21.01.2010, 09:39:50
  3. avatar
    [10] 13042000 [*]

    Jakub D. Kočí — #9 V tom případě tu větu musíš 100x opsat (ručně) a dát doma podepsat, pak naskenuj a já ti to zkontroluji Sml30

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #11
    superkarma: 0 18.01.2010, 09:28:24
  4. avatar
    [9] Jakub D. Kočí [*]

    13042000 — #8 A jo vlastně! Se mi to nespojilo... takže tam nějaká mezera bude Sml30

    1. na komentář reaguje 13042000 — #10
    superkarma: 0 17.01.2010, 23:01:17
  5. avatar
    [8] 13042000 [*]

    Jakub D. Kočí — #7 To je z Macha a Šebestová, hned z prvního dílu - máš nedostatky ve vzdělání Sml22

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #9
    superkarma: 0 15.01.2010, 16:05:38
  6. avatar
    [7] Jakub D. Kočí [*]

    13042000 — #6 To slyšim poprvéSml52

    1. na komentář reaguje 13042000 — #8
    superkarma: 0 15.01.2010, 16:01:56
  7. avatar
    [6] 13042000 [*]

    Jakub D. Kočí — #5 Ty neznáč to rčení "brýle se bez brýlí špatně hledají"?

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #7
    superkarma: 0 15.01.2010, 13:58:00
  8. avatar
    [5] Jakub D. Kočí [*]

    enka1 — #4 A já myslel, že to bude taková ta vtipná škraboška s rudym nosem Sml57

    Copak, copak, brejle se někde schovávaj.

    1. na komentář reaguje 13042000 — #6
    superkarma: 0 15.01.2010, 13:25:54
  9. avatar
    [4] enka1 [*]

    Jakub D. Kočí — #3 Nééééééééééééé, aby mi je hledal.

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #5
    superkarma: 0 15.01.2010, 11:25:26
  10. avatar
    [3] Jakub D. Kočí [*]

    enka1 — #2 Cheche - brýle s čenichem Sml30

    1. na komentář reaguje enka1 — #4
    superkarma: 0 15.01.2010, 09:07:24
  11. avatar
    [2] enka1 [*]

    Co teď dělá čenich? Potřebovala bych ho na brýleSml16.

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #3
    superkarma: 0 15.01.2010, 07:15:38
  12. [1] schnaxy [*]

    To byla ale dlouhá pohádka.Sml25Sml25Sml25

    superkarma: 0 15.01.2010, 01:01:43

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme