Rodina

Páteční pohádka: O klobouku, který ztratil hlavu

book

I dnes si můžete v magazínu Žena-in přečíst páteční pohádku. Je trochu strašidelná, tak se připravte na malé drámo. Ale nebojte, nakonec to s naším hlavním hrdinou dobře skončí...

O klobouku, který ztratil hlavu

Stejně jako je důležité pro lidi nosit boty, tak je důležité pro klobouky nosit hlavy. Zní to možná trochu divně, ale je to tak. V Pohádkové zemi mají všechny věci duši a také vlastní rozum. Pro plnicí pero je třeba velké neštěstí, když mu vyschne tuš. Žádný proutěný košík tam dlouho nevydrží při houbařské sezoně uložený ve skříni, to hned volá a žadoní: „Je čas! Haló! Už je čas, musíme jít na houby!" Kouzlící hůlky se cítí jako bez ruky, když nejsou v rukách čarovníků a čarovnic. A klobouky? Víš, pro každý klobouk je velkým neštěstím, když přijde o hlavu, která ho nosila.

Jeden takový klobouk znám, ale není to zrovna veselé vyprávění. Být klobouk, to totiž není vůbec snadná věc. Nejdřív tě ušijí a ouvej, to pěkně tlačí a píchá. Potom tě vystaví do výkladu kloboučnictví a kdekterý kolemjdoucí tě hodnotí a kritizuje. Takový klobouk musí mít zkrátka železné nervy.

Když si klobouk někdo koupí, většinou ho uloží do skříně, kde na něj sedá prach, anebo s ním chodí do větru a zlého počasí, to se pak klobouk musí držet pevně na hlavě, aby ji neztratil. Málokdo klobouk skutečně docení a bere ho do společnosti, smeká jím a chová k němu úctu. Přitom právě takové zacházení si klobouky zaslouží, však to nejsou jen tak nějaké čepice! Klobouky jsou nóbl věc.

Širák - klobouk z mého příběhu - měl štěstí i neštěstí zároveň...

* * *

Za výkladem vypadal široký klobouk majestátně. Měl zdobenou krempu a obepínal ho řemínek pletený z kůže. A tak bylo jasné, že si ho nekoupí jen tak někdo. „Mým majitelem se jistě stane někdo významný," lichotil si často širák.

Ten den venku za sklem výkladu burácely hromy a šlehaly blesky, jako by se snad svět zbláznil. Klobouk byl rád, že je pěkně v teple, když najednou...

- CINK, CINK. DUUUMB! KŘAÁÁ! CINK, CINK. -

Do kloboučnického krámku z bouřky vešel vysoký muž, prošedivělý ramenatý pán, ze kterého byla cítit noblesa při každém jeho kroku.

„Dobrý den," pronesl muž tichým výrazným hlubokým hlasem barytonem. Na jeho dlouhém plášti se srážely krůpěje deště: „Omlouvám se za tu spoušť," drobně se uklonil, „snad vám to tu příliš nezaneřádím. Potřeboval bych klobouk. Nějaký elegantní a dobře šitý širák."

Klobouku se vůbec do nečasu nechtělo, ale přesně takového majitele by si přál.

„Ehm... eee... jistě, ji-stě," vykoktal ze sebe překvapený a nestále roztěkaný prodejce klobouků. „Brý den, brý den... mno... Mám tady jeden takový," sáhl do výkladu a podal muži náš širák s koženým řemínkem: „Prosím."

Zákazník si klobouk důkladně prohlédl, vyzkoušel. Pak spokojeně pokýval hlavou: „Výborně, ten si vezmu."

I širák si svého nového majitele důkladně prohlédl a zjistil, že se mu na jeho hlavě bude sedět dobře, všiml si ale také něčeho zvláštního. Cosi dlouhého a lesklého skrýval muž pod pláštěm, bylo to vidět jen, když se širák díval shora za klopu... ‚Co to může být?' pomyslel si klobouk ještě, když ho muž zkoušel.

‚Meč,' odpověděl mu v myšlenkách jeho nový pán, ‚jsem rytíř Norbert von Tilburg.'

Klobouk od překvapení skoro nemohl popadnout dech - ještěže klobouky k životu dýchat nepotřebují, protože jinak by jistě upadl do mrákot. Nejen že s ním jeho budoucí majitel rozmlouval, což moc lidí neumělo, ale byl dokonce rytíř! ‚Rytíř! Rytíř! Bude mě nosit na hlavě rytíř!' jásal klobouk, když ho prodavač chtěl uložit do krabice.

„To není třeba," udělal rytíř Norbert gesto rukou: „Vezmu si ho rovnou na sebe."

Klobouku najednou ale nevadilo, že s ním jeho majitel půjde ven v nečasu a plískanici. Vždyť je to rytíř! ‚Rytíř!'

...

Co ti budu povídat, být kloboukem rytíře von Tilburg, to je moc prestižní záležitost. Klobouk se dmul pýchou a kdykoli ho rytíř nasadil, pevně se obemknul kolem jeho spánků, aby ho náhodou nevzal vítr - o takových nešťastnících už slyšel dost a dost.

Rytíř Norbert chodil s kloboukem nejen ven, ale i do společnosti. Zdvihal ho a smekal přesně podle pravidel bontonu a dobrého vychování. Klobouk se seznámil se spoustou dalších významných klobouků mnoha šlechticů.

Jenže Norbert byl i trochu dobrodruh a z jeho rytířství mu plynuly i rytířské povinnosti. Pravda, když se zrovna vydal někam na draka či za jinou stvůrou nestvůrou, to si většinou bral brnění a klobouk nechával doma v paláci. Ale stávalo se, že musel prokazovat svou rytířskost i při obyčejné procházce. Postavit se docela nečekanému nebezpečí, jako tenkrát...

...

... tenkrát rytíř vyrazil do přístavu, aby si převzal nějakou důležitost, kterou mu přivezl Černý kapitán. Tma se přihnala příliš brzy, tak Norbertovi nezbývalo než hledat nocleh po místních špelunkách a putykách. Hlavou mu bzučely všelijaké myšlenky, protože Černý kapitán, chlapisko ošlehané a zocelené roky strávenými na moři a v námořních bitvách, ho varoval před nebezpečím, které provází tu vzácnost, co mu přivezl.

‚To bude dobrý, pane,' uklidňoval ho v myšlenkách klobouk, ‚ty seš přece rytíř!'

‚Hm... jenže tohle není jen tak ledajaké nebezpečí.' Rytíř zahnul k další krčmě - její lucerna svítila na konci úzké uličky. Těžký štiplavý puch se linul od dlažebních kostek, z loubí okolo bylo slyšet prapodivné šustění... ‚Je to plíživé zlo, co si člověka najde, když to nejmíň čeká.'

‚Ale ty seš hrdina!'

Norbert protáhl krok: ‚Cha! Zrovna v takových uličkách už skončil nejeden z nás...'

‚Jak takové plíživé zlo vypadá? Ty bys ho přece poznal!'

‚To nikdo neví. Koho se jednou dotklo, ten už o tom nemohl vyprávět...'

‚Už abychom byli v té hospodě...' pomyslel si klobouk a trochu se otřásl, když si představil, jak z loubí vystupuje tajemný stín, který svými dlouhými drápy sahá na jeho rytíře a bere mu život. Co by pak bylo s ním? Komu by se dostal do špinavých rukou? Tfuj, co kdyby ho našel někdo docela obyčejný, někdo nevýznamný... anebo by si ho nechalo plíživé zlo -

Rytíř se představou, kterou mu klobouk předkládal, nenechal vyvést z míry, jen širák okřikl: „Dost! Na takové myšlenky je lepší nemyslet!" Přesto si ještě víc přichvátl, meč měl připravený. Setkat se s plíživým zlem, se mu vůbec nechtělo.

„Cháááááá!" ozvalo se za rytířem jen krok přede dveřmi do knajpy.

Norbert skočil po klice, ve vzruchu se otočil, ale sekl ostrým břitem do prázdna. Ten výkřik byl jen halucinace strachem ztrápené mysli; za rytířem nikdo nebyl.

Plíživé zlo však číhalo za dveřmi putyky, a jak rytíř pozpátku vpadl dovnitř -

- SEK! -

Šmouha krve se rozstříkla do kužele světla z otevřených dveří. Bezvládné tělo rytíře Norberta von Tilburg kleslo na kolena a žuchlo na zem. Jeho hlava se vkutálela po schodech krčmy.

Ačkoli se klobouk držel, seč mohl, a křičel: ‚Nééééé To není správné!!! Chci se probudit! Chci! Pane, pane, to nééé! Nepouštěj mě! Prosím...' nakonec hlavu ztratil. Polámal si krempu, byl celý pocákaný krví... dopadl do stínu podschodí, kde ležel stoletý prach.

„Kdo mě tady může najít? Kdo mi pomůže?" bědoval širák, ale nikdo ho neslyšel, nikdo mu nerozuměl. A tak i na něj začal sedat prach, vlhká krev jeho bývalého rytíře na něm zatvrdla v nepěkné hnědé skvrny. Nevypadal už vůbec k světu, byl nuzný a škaredý, zrovna tak akorát vhodný k vyhození do popelnice.

...

Za mnoho a mnoho let krčma zpustla - zela prázdnotou a byla ověšená pavučinami. Klobouk už ani nedoufal, že se nerozpadne v pouhý prach, nebo že ho nezasypou sutiny rozpadajícího se domu. Náhle se však ozvalo zavrzání dveří; do staré opuštěné putyky někdo vešel.

Dvě děti se odhodlaly objevit velké tajemství, které se za těmito dveřmi mělo docela určitě skrývat. Objevily i klobouk a vynesly ho ven.

„Tfuj, ten je ale hnusnej," zhodnotily širák svorně dva dětské hlasy. Dva malí nezbedové odhodily širák jen tak do vzduchu a utekly pryč.

Klobouk se točil, dýchal čerstvý vzduch a, i když ho bolela duše i zpráchnivělé tělo, cítil se po mnoha letech o trochu šťastný. Vzpomněl si i na nebohého starého rytíře Norberta: ‚Chudák můj rytíř...'

„Holoto! Pohazovat takovou vzácnou věcí!" zachytil ještě letící klobouk kdosi.

‚Co to? Ty mě, člověče, považuješ za vzácnou věc. To bývávalo, ale dneska...' pomyslel si klobouk: ‚Vypadáš, můj nový pane, dost obyčejně, ale ani já už nejsem fešák. Opravdu jsem ti vzácný? Alespoň tak, že mě nevyhodíš do popelnice?'

‚Seš moc parádní klobouk, jen tě trochu vypucuju,' liboval si pán, jehož ruce i tvář byly docela obyčejné, žádná vznešenost ani noblesa.

A tak se klobouk po letech úzkosti dostal do dobrých rukou člověka, který věděl, že i obyčejné věci mají svou cenu.


Další pohádku si přečtete v magazínu až první pátek po Novém roce. Tentokrát se bude jmenovat O čarovném skřipci.

Páteční pohádky

   
18.12.2009 - Děti - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. [25] jithule [*]

    pěkná pohádka

    superkarma: 0 18.12.2012, 21:19:44
  2. [24] free [*]

    Děti milují strašidelné pohádky, jenom můj vnuk ještě moc ne.  On začne plakat ikdyž vezme myška Krtečkovi špendlík

    superkarma: 0 18.12.2012, 19:07:41
  3. [23] jerenika [*]

    ..Kde jsem slyšela, četla tu větu - nevyhazuj staré věci pro nové, že by to bylo tím Sml58

    superkarma: 0 18.12.2012, 18:55:54
  4. avatar
    [22] tepito [*]

    strašidelné nemám ráda...Sml80

    superkarma: 0 18.12.2012, 12:51:37
  5. avatar
    [21] ekleinovka [*]

    To je opět pěkná pohádka, jestli je autor Jakub, tak to je šikula

    superkarma: 0 18.12.2012, 12:42:47
  6. [20] doginka [*]

    Pěkná Sml59

    superkarma: 0 18.12.2012, 12:13:38
  7. avatar
    [19] vmarta [*]

    hezká pohádka

    superkarma: 0 18.12.2012, 12:01:41
  8. avatar
    [18] lenig [*]

    pěkná pohádkaSml67Sml59Sml67

    superkarma: 0 18.12.2012, 06:58:30
  9. avatar
    [17] Kytinkak [*]

    hezké, taky čtu vnučkám pohádky Sml58

    superkarma: 0 18.12.2012, 06:32:28
  10. [16] lidicka [*]

    Hezká pohádkaSml22

    superkarma: 0 18.12.2012, 06:27:45
  11. avatar
    [15] Jindriska8 [*]

    Dneska jsem četla pohádku vnučceSml22

    superkarma: 0 18.12.2012, 01:58:36
  12. avatar
    [14] saruz [*]

    pěkně jsem si početla Sml16 a klobouk dostal nového, dobrého pána Sml59

    superkarma: 0 18.12.2012, 01:31:29
  13. avatar
    [13] hubajda [*]

    je pohadka tu ja necetla hodne dlouho dcera je velka a ted neni komu cist

    superkarma: 0 18.12.2012, 00:53:57
  14. avatar
    [12] Kristulka [*]

    povedená pohádka

    superkarma: 0 23.12.2009, 13:17:08
  15. avatar
    [11] Introvertka [*]

    Super pohádka Sml67

    superkarma: 0 19.12.2009, 13:47:20
  16. avatar
    [10] Fazol [*]

    hezky napsanéSml59

    superkarma: 0 19.12.2009, 13:05:00
  17. [9] Králíček4 [*]

    Zajimavé.

    superkarma: 0 19.12.2009, 11:47:36
  18. [8] ILONESA [*]

    Dohledáno, přečteno, tak zítra...

    superkarma: 0 18.12.2009, 18:08:01
  19. avatar
    [7] spiderlorka [*]

    Určitě bude krásná, ale nějak dlouhá, vydržím číst?Sml16

    superkarma: 0 18.12.2009, 17:11:10
  20. [6] ILONESA [*]

    Večer si určitě přečtu, zatím hledám jenom obrázky Sml22.

    superkarma: 0 18.12.2009, 15:38:54
  21. [5] Dana90 [*]

    zajímavé počteníčko o osudech klobouků

    superkarma: 0 18.12.2009, 15:30:11
  22. avatar
    [4] Jakub D. Kočí [*]

    magdulali — #3 Plíživé zlo přece, jenže to ještě nikdy nikdo neviděl, ani nenačapal.

    superkarma: 0 18.12.2009, 11:46:39
  23. [3] magdulali [*]

    A kdo to sek?

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #4
    superkarma: 0 18.12.2009, 09:40:34
  24. avatar
    [2] Jakub D. Kočí [*]

    enka1 — #1 No jo, plíživé zlo je prevít, to sekne a nikdy nevíš kdy a odkud... vono je děsně nenápadný Sml57

    superkarma: 0 18.12.2009, 09:38:12
  25. avatar
    [1] enka1 [*]

    Ještě si to přečtu. Zatím mi není jasné, kdo udělal SEK. Norbert zakopl a ušmik si hlavu sám nebo kdosi již zpitý vevnitř? Plíživé zlo je nevypočitatelné.

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #2
    superkarma: 0 18.12.2009, 08:25:42

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Výzkum žena-in.cz – téma bolest, horečka a nachlazení
Trápí vás exém? Zapojte se do testování RadioXar

Náš tip

Doporučujeme