Rodina

Páteční pohádka: O kabátu s děravou kapsou

Jedna kapsa prázdná, druhá vysypaná - právě tak bohatý je hlavní hrdina dnešní páteční pohádky Honza. Přesto by si rád vzal princeznu...

O kabátu s děravou kapsou

Hloupý Honza, to je chlapík, kterého najdeš v leckteré české pohádce. A moc zajímavá věc je ta, že většinou ten hlupák není hlupákem, ale pěkně vykutáleným chytrolínem. No, Honzů se zkrátka potuluje v Pohádkové zemi spousta. A mezi nimi je, nebo vlastně byl jeden skutečně hloupý!

Chceš? Budu ti vyprávět o tom, jak tenhle ňouma zatoužil po princezně a k rozumu přišel...

* * *

Honza bydlel v malé vísce a byl to hlupák k pohledání - každý ho ošidil, každému věřil, všechno, na co sáhl, pokazil. Máma s tátou se ho zřekli, protože jim byl jen přítěží. Bydlel sám v domku na kraji vesnice a každý si z něj dělal legraci, dokonce i malé děti, které kolem Honzy poskakovaly a zpívaly si:

Honza, Honza, Honzíček
To je truhlík, truhlíček

Starosta vesnice, kde Honza žil, se mu snažil pomoci, ale i tak Honza neměl snadný život. Jediná věc, kterou jakžtakž nekazil a mohl ji tedy pro obecní blaho vykonávat, bylo posedávání u ohrady a hlídání obecního dobytka. On se totiž dobytek docela dobře hlídal sám, přes ohradu se nedostal, a tak jediná Honzova starost byla, včas zavolat pomoc, kdyby něco. Jenže toho dne se kdyby něco stalo...

...

Sluníčko pěkně hřálo a Honza u ohrady usnul. Ostatně takhle pochrupoval pravidelně. Zdál se mu sen o tom, jak si ho princezna Herdekholka vybrala za muže, on se stal králem a když jel kočárem, všichni se mu klaněli. Když ho najednou ze sna vytrhl podivný hluk -

- BÚÚÚÚÚ! SKŘÍÍP! BÚÚÚ! VRZ! BÚÚÚÚÚ! -

Obecní dobytek se plašil a narážel do ohrady. Mezi ním pobíhal cizí chlap a snažil se jeden kus - obecní dobytek se totiž počítá na kusy - chytit a naskočit mu na hřbet.

„Co to?" otevřel Honza jedno oko, pak ale hned vyskočil a huláká na chlapisko: „Heeeéj! Co to děláš, čéče?"

Oslovený na nic nečekal a začal utíkat na druhý konec ohrady. No, dá rozum, že než tam Honza doběhl, byl chlap už dávno pryč. Ale nechal tu na sebe Honzovi vzpomínku: jak ohradu přelézal, zachytil se kapsou o trámek a kabát tu zůstal vyset jako prápor.

„Co to?" dumal Honza chvíli u kabátu, ale protože mu dumání vůbec nešlo, sbalil ten svršek a začal se loudat ke starostovi.

„Co to... jo, starosto, tohle jsem našel, když mi utekl."

„Kdo ti utekl? Co se stalo? Proč nehlídáš dobytek?"

„Co to? Jo to... to je právě to. Hlídal jsem, ale pak mi utekl."

„Cože! Utekl obecní dobytek?!" vyprskl starosta: „Musím volat strážníky."

„Dobytek jeden, utekl mi. A tohle jsem po něm našel..."

Starosta si už ale Honzy nevšímal a křičel do sluchátka: „Okamžitě přijeďte! K obecní ohradě!" Teď hned - jdu tam."

Když starosta dotelefonoval, vyskočil, rychle si oblékl bundu a vyrazil. Honzu chytil za loket: „Pojď se mnou! Cestou mi to povíš."

„Co? Jo to! To jo..."

...

Když došli k ohradě, měl už starosta Honzova vysvětlování tak akorát dost - nedokázal z něj vylomit jediné kloudné slovo.

Strážníci už čekali na místě činu. Dobytek byl pěkně za plotem a starosta jim hned začal gratulovat: „Díky, díky! Jste chloubou celého okrasu! Díky, díky!"

„No... ehm... starosto, ale tady ten dobytek už byl. Vůbec neutekl."

„Cože! Honzo!!!"

„Co...?"

„Jakýpak co? Víš, kolik stojí takový výjezd strážníků?"

Honza jen kroutil hlavou.

„Hňupe!" obořil se starosta na Honzu.

„Ha! Ha! Ha!" a „Ho! Ho! Ho!" lámali se strážníci smíchy v pase jako obylí ve větru.

„Co...? Jo to, no utekl, dobytek jeden! Jenom tohle po něm zůstalo..." strčil starostovi Honza kabát pod nos.

„Eh..." starosta bezmocně rozpřáhl ruce. Když se přesvědčil, že žádný kus dobytka nechybí, nechal nastoupit slavnostně všechny strážníky a obrátil se k Honzovi: „Honzo, už toho mám dost! Děláš jenom škodu, i když nic neděláš. Koukej si sbalit svých pět švestek a zmiz, zmiz z naší vesnice!"

Zklamaný Honza došel k slivoni, která rostla na jeho zahradě, do ubrousku si sbalil pět švestek a potom vyrazil na náves. Tam se chvíli pokoušel mizet, ale vůbec mu to nešlo. Až se mu zase všichni smáli: „Ha! Ha! Ha!" a „Ho! Ho! Ho!" a „Che! Che! Che!"

„Co... co... co... copak jsem kouzelník, co?"

A jak tam stál, oblékl si ten nalezený kabát a dal ruce do kapes. Jedna byla děravá, ale v druhé něco nahmatal - byl to zlaťák! Ale ne jen tak obyčejný zlaťák, byl to zlaťák velký jako dlaň, kulaťoučký a bylo na něm vyraženo:

Království Za kopcem: země blahobytu!

A pod obrázkem okorunovaného pána:

Herdekkrál I. - král

„Co to je?" podivil se Honza, ale hned se rozhodl. Země blahobytu, to je místo, kde bude i on šťastný. „Co na mě tak koukáte? Na mizení už nemám náladu, jdu pryč."

...

Najít v Pohádkové zemi království Za kopcem, to je snadná věc. Člověk, který ji ví co hledá, dojde za nejbližší kopec a je tam. Jenže Honza byl hloupý a také trochu líný, a tak se raději každému kopci vyhnul. Hledání království mu proto trvalo hrozně dlouho, ale nakonec do něj došel, to když se za jeden kopec dostal náhodu po obejití celé, celičké zeměkoule. Za tu dobu ale vypadal pořádně spustle, jak se neholil a nemyl...

„Hehehééé! To je ale strašák!" uchechtával se každý, koho Honza v království Za kopcem potkal.

Netrvalo dlouho a chytil ho místní dráb: „Co tady chceš, špindíro? My jsme slušný království, koukej vocaď zmizet!"

„Co? Jo, zmizet, no, to jsem zkoušel, ale neumim to," přiznal se Honza.

„Ta ty si ze mě budeš dělat šprťouchlata?" rozčílil se dráb, „tak pěkně do chládku s tebou!" A drapnul Honzu do želízek, aby ho odvedl, kam slíbil.

„Co? Proč? Kam mě vedeš?" nechápal Honza drábovo počínání, ale nezbývalo mu, než jít s ním.

...

V chládku bylo chladno, navíc Honzovi vzali všechno oblečení, protože takhle špinavého ho nemohli předvést před krále a dali mu jenom režnou kytli.

Když všechno vyprali, oblékli Honzu zase a vzali ho do paláce.

„Pane král," spustil dráb, „tenhle dotyčnej se poflakoval po ulici špinavej a dělal si šoufky z paže zákona - totiž ze mě. Jde asi o nějakýho lapku, páč v kapse mu pradleny našly tenhle náš velkej zlaťák."

„Herdek!" vyskočil král z trůnu. A v tom ho Honza poznal - byl to určitě on! Ten chlápek, co jim plašil ve vesnici dobytek. Ale i král zarostlého Honzu poznal: podle kabátu.

„Cože? Ty!" řekli oba naráz.

Herdekkrál si zase dřepnul na trůn vedle své choti Herdekbáby a podrbal se žezlem na bradě.

„Cos dělal u našeho dobytka?!" vyhrkl Honza.

„Mlč!" srazil Honzu na kolena dráb: „Budeš mluvit, až se tě král zeptá."

„Herdek! Sundejte z něj ten kabát, dejte ho zmrskat a vyštvěte ho ze země!" rozkázal král, ale v tom do síně vešla princezna Herdekholka.

Honza padl na kolena, oči rozšířené úžasem: „Co? Ty seš můj sen, tebe já miluju! Vezmeš si mě?"

Všichni dvořani i král s královnou, a dokonce i dráb, zkrátka docela všichni najednou strnuli. Herdekholka byla ta nejprostořečejší, nejzlejší a nejnepříjemnější princezna pod sluncem - pravda, byla sice krásná, ale co jí dal Pánbůh na kráse, to jí vzal na chování. Žádný šlechtic, žádný urozený princ, žádný rytíř, nikdo si ji nechtěl vzít za ženu. Herdekkrál byl tak zoufalý, až jednou vyhlásil, že ruku princezny dá prvnímu, kdo si o ni řekne. Ale protože všichni věděli, jaká princezna je, nikdo, dokonce ani ten nejposlednější prosťáček z království Za kopcem, si o ni nepřišel říct, až teď Honza.

„Herdek, zeťáčku! Je tvoje!" prolomil ticho král a všichni začali provolávat slávu.

Honza koukal jako hňup - to mu šlo dobře.

A princezna? Ta ten pohled docela rychle napodobila také. Když jí došlo, co se stalo, začala protestovat, držet hladovku, skákat z okna, bušit pěstmi do dveří, nadávat, trhat věci, rozbíjet porcelán a dělat všelijaké nepředloženosti. Takového zpustlého nuzáka si za muže vzít nechtěla! Ale bylo jí to málo platné: královské slovo je královské slovo.

...

A tak se v království Za kopcem strojila svatba. Princeznu Herdekholku zavřeli do chládku, aby neutekla a nic dalšího nerozbila. Honzu vymydlili a vykoupali, ostříhali, oholili, navoněli... byl z něj najednou docela fešák. Když ho potom ukázali princezně, začal se jí vlastně docela líbit. Slíbila, že si ho tedy vezme, když je z něj teď fešák, jenže...

Honzovi se v paláci zdál o princezně sen. Začínal moc pěkně: král Honza seděl v kočáře a všichni se mu klaněli. Pak ale přijel do paláce a z Herdekholky vyrostla Herdekženská, která ho pořád jen komandovala a rozčilovala. Nenechala mu kousek klidu, pořád musel vládnout a dělat jí pomyšlení, lovit draky a zlobry, dělat hrdinské kousky, pořád se musel o něco starat, narovnávat spory, žehlit průšvihy, které Herdekženská udělala, pořád byl v jednom kole a už si vůbec nemohl odpočinout...

Honza se celý zpocený posadil na posteli, jak ho ten sen vyděsil: „Co to bylo!" otřel si čelo, „takováhle věc... to já bych nechtěl."

Byla noc. Tak Honza potichu slezl z postele a vypravil se pryč. Cestou na chodbě ale narazil na Herdekkrále v jejich starém kabátě, jak se plíží ze dveří paláce.

„Co? Herdek, to jsem se lekl!" řekli zase společně.

Král se tak na Honzu zadíval a pochopil, že chce utéct. „Človíčku nešťastná, buď rád, žes mě potkal," řekl král, „koukám, že seš na útěku, tak tu naši holku nechceš?"

Honza zakroutil hlavou.

„No, nedivim se ti," pokýval král. „Jenže takhle jít nemůžeš, zase si ten kabát vezmi."

„Co?"

„Herdek, ber, než si to rozmyslim. I z mojí vasněný princezny vyrostla Herdekbába a život s ní je hrůza. Jestli chceš utéct, utíkej. Ale vezmi si ten kabát, jinak se pryč nedostaneš."

Honza se poškrábal na hlavě.

„Dal mi ho medvědář, ten kabát. V noci to tu hlídá medvěd, aby před princeznou a královnou neutekli poddaní. Každého roztrhá, ale když budeš mít ten kabát, až uvidíš medvěda, vytáhneš z děravé kapsy kousek masa - je to kouzlo, víš... Maso hodíš medvědovi a utečeš mu."

Jak si kabát bral, podíval se Honza králi do očí: „Co budeš dělat ty, králi?"

„Ále, já jsem už na herdekživot zvyklej. No, když potkáš toho medvědáře, poděkuj mu za mě a teď už běž."

* * *

A tak se na Honzu štěstí obrátilo a z chomoutu se strašlivou princeznou díky kabátu s děravou kapsou vyvázl. Herdekholka zůstala na ocet.

Honza se začal toulat a poznávat svět. Už vůbec netoužil po princezně, zvlášť ne po takové. Jak se tak toulal, spoustu věcí se naučil, rozumu taky kus pobral a jednou si ho dokonce vyhlédlo šikovné děvče z kovárny. Honza se tedy stal kovářem, ale na království Za kopcem si občas vzpomněl - to když zavoněly čerstvé buchty, které upekla jeho Bětka.

„Honzíčku, upekla jsem ti buchty."

„Kdepak pozlátko, palác a princezna, to není nic pro mě. Já mám radši fajnovej život v kovárně, ty moje holka zlatá!"

...

Jednoho dne u jejich kovárny zastavil muž, který vezl klec s medvědem. Honza mu okoval koně a pak si uvědomil, že má v zádveří schovaný kabát od Herdekkrále, došel pro něj.

„Poslyšte, medvědáři, není tenhle kabát váš?"

Medvědář si kabát prohlédl, usmál se, pokýval a položil ho vedle sebe na kozlík vozu. Když tak odjížděl, připadalo Honzovi, že je medvědář nápadně podobný Herdekkráli - divná věc.

„Tak už přestaň fantazírovat, ty můj Honzíčku, kdo kdy slyšel o království Za kopcem," přitočila se k němu Bětka a dala mu pusu na tvář: „Takový království přece nikde není."

l


Strakatej dědekLíbila se vám dnešní pohádka. Potom si je přečtěte pěkně pohromadě, okořeněné o další příběhy v jedné knížce, která letos vyjde s krásnými barevnými ilustracemi Evy Petržílkové v nakladatelství Zoner (www.zonerpress.cz) pod názvem Pohádky strakatýho dědka. A pokud jste netrpěliví, můžete si už příští pátek přečíst další zde v magazínu, jmenovat se bude: O kalhotách se záplatou.

Páteční pohádky

   
05.02.2010 - Děti - autor: Jakub D. Kočí

Komentáře:

  1. avatar
    [3] 13042000 [*]

    zajímavá pohádka, možná ty postavy mohli mít normální jména, ale jinak dobrý.

    superkarma: 0 05.02.2010, 10:08:50
  2. avatar
    [2] Jakub D. Kočí [*]

    enka1 — #1 Jenom ve dne - dokonalá ostrahaSml57

    superkarma: 0 05.02.2010, 08:52:44
  3. avatar
    [1] enka1 [*]

    A pouštěl ten medvěd lidi do království ?

    1. na komentář reaguje Jakub D. Kočí — #2
    superkarma: 0 05.02.2010, 06:47:36

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme