„Ani si pod to ty noviny nedávej, je hroznej vítr, a když tak to pak otřu!“ urychluju přípravné práce na balkoně, kde můj muž rozdělává plechovku s barvou nad ocelovým stojanem. Hned u druhého nátěru je jasné, že odstín slonová kost nebude to pravé. To už kape na podlahu balkonu čerň č. 1999. A jen pro pořádek: Ne, nejde to otřít.

 

Ať už příběh našeho akvária začal kdykoliv, rázně jsem jej popohnala v momentě, kdy mi bylo jasné, že se přes ty klumpry ve sklepě prostě nedostanu k zimním botám. Jata záchvatem „Viktor čistič“ jsem opět zatoužila po volném prostoru a rozhodla jsem definitivně, že když to nejde k popelnicím, tak se to natře a nějak využije! Stojan z roku 1952 bychom tedy měli. Moc se neušklíbejte, Eiffelovka taky už má naslouženo a nevypadá špatně!

 

Obhlédli jsme původní akvárium z mužova pokoje, ale i po seškrábnutí šmoulů a plakátu Nirvany mi na něm pořád něco vadilo. Na denním světle ve mně zesílilo podezření, že vodní kámen ze stěn dostaneme jedině diamantovou sekerou Čurily Plenkoviče. To už jsem s úlevou zjistila, že ta věc uvnitř není zdechlá kočka, ale olezlý motorek a filtr se spoustou špinavých a omatlaných kabelů. Hned jak jsme část ohříváčku vytáhli synovi z pusy i se zbytky přesnídávky a piškotů, bylo rozhodnuto…

 

S novým akváriem v náruči jsme překročili zdechlé vyhladovělé spořicí prase a s ním i vizi myčky… Jsem ale přesvědčená, že se silným filtrem a větším množstvím peřovců a šneků by se to dalo nějak spojit!

 

Fáze 2: Listujeme ve velké knize s charismatickým názvem Akvárium. Vybíráme krásný biotop prudké říčky Zaire. V kapitole „Budete potřebovat“ zjišťujeme, že ryby žijící v přirozeném biotopu přežívají hlavně proto, že nejsou hezké a zajímavé. Dokonce se zdá, že největší šanci mají ryby, které skoro nemají oči a prakticky nic, co by je nějak odlišovalo od balvanu, na kterém ožižlávají svoji porci řasy s koenzymem Q10.

 

Fáze 3: V jednotlivých zverimexech se ubezpečujeme, že syn by v akváriu upřednostňoval zakrslé králíčky. Chvíli váháme, jestli by stálo za to udělat rodinný kompromis a pořídit tři králíčky a tři malé potápěčské soupravičičky s třemi malými vzduchovacími nádržíčkami… ale nakonec poraženi odcházíme s vědomím, že to bude zase jen SPOLEČENSKÉ AKVÁRIUM.

 

Fáze 4: Kamínky, písek a kořeny – Dekoráciu Savana koreň jsme zakoupili v hobbymarketu pro kutily i chudáky, kteří se rozhodli položit kazetový strop sami a teď na ně padá štuková ozdoba rokoko č. 345 vždy, když dávají fotbal. Koreň dodává poděbradská firma a dušuje se, že je africký…dále jsme pořídili různě hrubý píseček a asi půl hodiny jsme z mnoha úhlů obhlíželi placáky (říční směs 2,50/kus). Většina akvaristů tvrdí, že za tímto účelem prostě probrali dno místního toku a pěkně to povařili i s kořenem v prádelním hrnci. Kdo by se ale chtěl hrabat v bahně s rizikem, že na konci vybraného balvanu bude zbytek nějakého podnikatele? Doma jsme zjistili, že všechen štěrk i s koreňem pokryje v akváriu takový malý plácek okolo filtru… Muž posílen svařákem mi předal klíčky od auta a šel s krosnou zpátky do hobbysvěta...

 

Víte, že šerpové v Himálájích umírají často jen proto, že se přes ně při vysílení převalí ten 80kg náklad? Naštěstí můj muž s vědomím, že ho na rohožce u dveří může poblít sousedův kocour, sebral všechny zbytky svých sil… a dnes už můžeme na ulici pořvávat na naše známé: „A kdy se přijdete podívat na akvárium?“

 

 

P.S.: Tu o rybách jindy, jo?

 

Reklama