Každý máme nějaké tajemství, pověstného kostlivce ve skříni. Výživový poradce třeba trpěl dětskou obezitou, ctnostný ředitel knihovny kouřil v mládí galony trávy...Jsou však tajemství, která když vyplují na povrch, nevyvolají úsměv. Jedno takové odhalila osmadvacetiletá Marcela.

Mám kamaráda, který razí heslo, že o svých předešlých sexuálních zkušenostech se stávající partnerkou nikdy nemluví. Ani když se vyptává. Takové ty klasické otázky na počet známostí, a jestli byla některá lepší v posteli, vůbec neřeší a prostě je zamluví. Zajímavé je, že mu žádný vztah moc dlouho nevydrží.

sex

Přesto jsem si na toho kamaráda vzpomněl, když mi kamarádka Marcela říkala o svém trápení.

Marcela je normální osmadvacetiletá ženská, pracuje jako účetní a se svým přítelem je už sedm let. Trochu jí tikají biologické hodiny a venku pokukuje po kočárcích. Dobře ví, kde pracuji, a proto mě poprosila, jestli bych její příběh nezveřejnil. Není sice čtenářkou magazínu a zásadně se nechce zapojovat do žádných internetových diskuzí, přesto ji zajímá, jak byste se v její situaci zachovaly.

Takhle své trápení sepsala...

Marcelin příběh

Nikdy mě nenapadlo, že zrovna já budu někdy psát o svých milostných problémech do časopisu. Jenže s tímhle se zkrátka nemám komu svěřit. Rodina ani přátelé by to nepochopili a sama se tím děsně užírám. Nějak nevidím cestu ven.

S Pavlem jsme už šťastných sedm let. Teda, byli jsme šťastní, až donedávna. I když ani teď nemůžu říct, že bych byla vyloženě nešťastná, jsem spíš zmatená, rozčarovaná.

O co jde? Pavel mi před nějakou dobou s vážnou tváří řekl, že si musíme o něčem promluvit. O něčem, co se týká jeho dřívějšího milostného života. Prý to v sobě dusí už moc dlouho a ničí ho, že ke mně není úplně upřímný.

Pochopitelně mě jako první napadla nevěra, ovšem fantazie se mi rozletěla do všech stran a já se začala bát latexu, pout, swingers párty a nevím čeho ještě. To, co z něj nakonec vypadlo, zcela předčilo veškerá má očekávání – kdysi chodil s mužem. Tedy, vlastně ani moc nechodil, spíš se prostě hledal a několikrát se s ním vyspal.

Bum, je to venku, a teď se s tím, holka, nějak srovnej!

Možná bych měla čtenářkám objasnit svůj postoj k homosexualitě. Nemůžu říct, že by mi gayové či lesbičky nějak vadili – ať si každý dělá, co chce. Ale představa sexu dvou osob stejného pohlaví mi vždycky přišla strašně nepříjemná, až nechutná. Nikoho neodsuzuji, ale přijde mi to prostě hnusné. Dodnes si pamatuji, jak mi při sledování Úplného zatmění naskočila husí kůže a na Zkrocenou horu jsem ze zásady nešla.

A teď se mám vyrovnat s tím, že můj vlastní partner, se kterým chci strávit zbytek života, a kterého miluji jako nikoho na světě, kdysi spal s mužem? Že on dělal to, na co se mi příčí jen pomyslet? Štítím se té představy, ale přitom nemůžu myslet na nic jiného. Byl nahoře, nebo dole? Použili ochranu? Líbal ho na rty tak, jako teď líbá mě? Líbilo se mu to? Proč to vůbec zkoušel?

Mám milion otázek, ale raději na ně nechci znát odpověď, protože by to nikam nevedlo. Přála bych si, aby se to nikdy nestalo. Abych v něm zase dokázala vidět toho krásného odpovědného chlapa ve vkusném obleku se skvělým smyslem pro humor. Nebo bych si alespoň přála, aby mi to nikdy neřekl.

Od té doby žijeme jako v manželství po třiceti letech. Mluvíme o tom, jak bylo v práci, že je potřeba opravit kapající kohoutek, kdy pojedeme navštívit naše, ale jakýmkoli osobním rozhovorům se vyhýbáme jako čert kříži. A milování je pochopitelně absolutně tabu. Takhle se to nedá dlouhodobě táhnout, něco se s tím musí udělat, jenže já vůbec nevím, co to něco je.

Nechci se s Pavlem rozejít, ale jen to přejít, zapomenout a tvářit se, že se to nikdy nestalo...? To zkrátka nedokážu. Kéž by mi to nikdy, nikdy, nikdy neřekl!

Tak jsem se z toho aspoň trochu vypsala. Díky moc!
Mar


Otázka, kterou Marcela nenapsala, ale která se přímo nabízí, je jasná: Co byste v její kůži dělaly, milé čtenářky? Jakým způsobem se s takovou informací smířit?

Čtěte také...

Reklama