Reklama

Nemám rád, technomuziku, ani lidi, co porušují zákony. Ale přímo nesnáším policejní násilí.  I proto sem přidávám následující fitkivní rozhovor. A myslím si, že až tak fiktivní nebude. Takhle totiž dle mého názoru vypadá myšlení těch nabubřelých aparátčíků, co máme v naší stud budící vládě.


Fonografický přepis z videozáznamu ze zasedání vlády ČR – 13. červenec 2005

 

Paroubek: Tak už jsme se tak nějak za ten čas sblížili, víte, kdo jsem, a já jsem mohl poznat vaši nelehkou práci. Ostatně známe se už z dřívějška, ale ted jsem váš šéf a situace je trochu jiná. Za chvíli máme prázdniny a dovolené. Tak mi řekněte, jestli vás ve vašich rezortech něco trápí. Víte, že mi to říct můžete, rozumím si s každým.

Bublan (hlásí se): Já bych něco měl, pane premiére.

Paroubek: Á, vida. Tak ven s tím.

Bublan: Minulý rok, pane premiére, jsme měli v létě takové, řekl bych, trochu potíže s tou akcí CzechTek. Veřejnost z toho byla pobouřena a Panu Grossovi se to taky nelíbilo.

Paroubek: To jsou ti nebezpeční anarchisti, že?

Bublan: Tak trochu jo. Je pravda, že nás veřejnost kritizovala, že jsme nezasáhli dřív. My už dva měsíce nacvičujeme, jak v takové situaci jednat, ale o od zpravodajců víme, že oni si k tomu letos pronajali louku. Celkem velkou louku.  

Paroubek: A co. Berou drogy, berou. Dělají bordel a kraval, dělají. Je veřejnost na naší straně, je. Tak co po mně chcete?

Bublan: No jak jim to nemáme povolit, když mají legálně pronajatý pozemek a přístupová cesta je veřejná a přes tu může chodit každý.

Paroubek: Přece se takovými budižkničemu nebudete párat. To jste chlap, Bublane! Má někdo nějaký návrh? (Nikdo se nehlásí a všichni se dívají do podlahy). No vidíte, mlčíte. A je to tak jednoduché. Prostě jim to nedovolíme.

Bublan: Ale jak to mám udělat?

Paroubek: Máte mapu, kde to má být?

Bublan (vytahuje mapu): Tady.

Paroubek (studuje nejprve mapu): Prostě je tam z tý silnice nepustíte. A basta.

Bublan: Jenže to zablokujeme dálnici.

Paroubek: Však jo, víte, jak na ně budou lidi nasraný?

Bublan: Jenže oni se roztáhnou do okolí i do obcí, mají jich být tisíce.

Paroubek: Tu verbež lidi nesnáší, ne? Takže až lidi z těch vesnic poznají, co jsou ti technaři vlastně zač, dají nám za opět za pravdu a my zakročíme. Neříkejte mi, že máte málo chlapů.

Bublan: Chlapů máme dost, ale oni se budou určitě chtít dostat na ten pozemek i jinudy, bývá jich strašně moc. Půjdou třeba tudy (Bublan ukazuje na mapě lesní cesty).  

Paroubek: A máme je. Dívejte. Dělají bordel, dělají. Může někdo vstupovat na cizí pozemek a dělat tam bordel, nemůže. Takže vy je, Bublane, necháte těmi lesními cestami a všude okolo normálně vpouštět. Jako že se nic neděje. Dejme to mu tak půlden je nechte chodit volně sem a tam. Ale pustíte je tam až za čas. Až se lidi na dálnici naserou. No a pak oni poruší zákony, že vstoupili na cizí pozemek a je to.

Bublan: Ale to je tak akorát na pořádkovou pokutu. A to nás na takovou věc musí upozornit majitel. Lidi chodí na loukách normálně a nikdo neví, že by snad nemohli chodit po cizích loukách.

Paroubek: Jenže my ty pozemky normálních a spořádaných občanů musíme chránit. Co když jim je ti feťáci poničí, kdo to pak bude uklízet, podmítat, zasévat? Sám jste říkal, že je jich hodně. Prostě a jednoduše. Necháte je tam za čas přijít a uděláte to tak, aby byli hlavně na těch cizích pozemcích. No a pak zasáhnete.

Bublan: Ale jak zasáhneme?

Paroubek: Normálně. Dáte jim pořádnou nakládačku. Však si kluci z pohotovostního pluku -  jak jim teď vlastně říkáme? -  dlouho nezacvičili, ne?

Bublan: No, já nevím.

Paroubek: Člověče, co jste to za chlapa? Překračují zákony, překračují. Máme podporu lidu, máme. Tak co chcete víc.

Bublan: Ale co když se tam něco někomu stane?

Paroubek: Chlape, neserte mně. Chcete reformovat polici, chcete. A myslíte, že vás budou policajti poslouchat, když budete měkýš? Nebudou. Vy si musíte získat respekt. Podívejte se na mně. Jsem tři měsíce premiér a jak se mě ti modří ptáci bojí. Takhle se musí policajti bát vás. Pak si ty kluky získáte. Věřte mi. Když jsem byl šéfem v restauracích a jídelnách, chodili ke mně na knedlíky a pivko, a tak jsme občas prohodili slovo. Já ty kluky znám. Tak jasný?

Bublan: Ano, pane premiére. Víte, že zítra je výročí pádu Bastily?


A co si myslíte vy? Do jaké míry ten rozhovor může odpovídat realitě?

Slyšeli jste Nohavicovu píseň? Už zase bijou děti?