Druhého ledna letošního roku jsem se při malování takového velikánského obrázku přistihla, že jsem soustředěně vykouřila dvě krabičky cigaret. Zcela spontánně, bez jakýchkoli zdravotních obtíží jsem dospěla k rozhodnutí, že prostě kouřit nebudu, že mi to nesluší, že už to prostě nechci.

Za dvacet let, co si užívám nikotinu, je to vůbec poprvé, kdy jsem něco podobného udělala. A nebyl to jen nějaký planý pokus. Prostě jsem v 0.34 šla, hodila cigaretu do záchodu, zbytek krabičky jsem položila na knihovnu a od té chvíle mě ani nenapadlo, že bych si vzala. Jednoduše jsem k tomu rozhodnutí došla zralou úvahou, takže jsem na sobě nepáchala žádné násilí.

Nezasloužila jsem obdiv
Každý, na koho jsem narazila, říkal, jak mě obdivuje, že to vydržím. Jenže to bych se chvástala statečností, kterou jsem nedisponovala. Netřeba obdivu, protože mi to žádné utrpení nepůsobilo. Prostě mi cigareta nechyběla. Když člověk něco doopravdy nechce, logicky ho nijak netrápí, když to nemá.

 

Přítel byl celý blažený, protože je nekuřák. Neustále ke mně chodil čichat a zálibně se usmíval. Říkala jsem si, že bych si byla nepomyslela, jak moc je to jednoduché. Zdravotní zlepšení jsem nepozorovala, protože mě ani před tím nic netrápilo. Spíš jsem zaznamenala jaksi více svobody. Dobře si pamatuji, jak je protivné večer kouknout do krabičky a zjistit, že do rána nevydržím, a pak objíždět benzínky. Teď jsem tohle nemusela řešit.

 

Už nikdy ani kousek chleba?!
Po třech měsících se dostavil plíživý pocit, že pokaždé, když se nasnídám, začne mě ukrutně pálit jazyk a v krku jsem měla podivný knedlík, což pak vydrželo celý den. Když to nepřecházelo, odebrala jsem se po třech týdnech obtíží na ORL. Nic mi nenašli. Tehdy mi kamarádka poradila, abych zašla za alergologem. Povídám „Co bych tam prosim Tě dělala? Vždyť kromě otce jsem na nic alergická v životě nebyla.“ Ale šla jsem. Alergolog mi opíchal ruku a do každé ranky nakapal nějakou vodičku. Celou proceduru, a proč dělá to, co dělá, mi vysvětlil a poslal mě na dvacet minut pryč.


Pak mi kouknul na ruku a sdělil mi, že mám ALERGII na pšeničnou mouku, žitnou mouku a žloutky!! Nechtěla jsem mu absolutně věřit. Nechápala jsem, kde jsem si to uhnala. Ptala jsem se ho, jestli to nemůže být tím, že jsem změnila způsob života, a řekla mu cigaretách. Prohlásil, že pokud se tělu vezme něco, nač bylo dvacet let zvyklé, a udělá se to v době, kdy je třeba organismus oslabený, může zareagovat i takto. To je ovšem strašné, vždyť mouka je snad úplně ve všem, co mám ráda!


Na Vánoce peču i sedm druhů curkoví, vánočky, perníčky, po celý rok každý pátek bábovku nebo nějaký koláč. Miluji, když můžu jíst v posteli sušenky a zapíjet to mlékem. Mouka je i v párku!! „Tak to já proboha zase rychle začnu kouřit,“ vysvětlila jsem mu. Odpověděl ale, že alergie bych se tím už nezbavila. Úplně mě tím zabil.

 

Rýžové chlebíčky jsou odporné!
Prakticky jediné, co jsem mohla po ránu snídat, vedle tabletek Xyzalu, byly rýžové chlebíčky. Nemohu si pomoci, ale na polystyrén namazaný čímkoli opravdu nejsem uzpůsobená. Je to hnusné, skřípe to mezi zuby a nemá to pražádnou chuť. Jestliže člověk ke snídani sežvýká plastový kelímek, vyjde to nastejno. Byla jsem nešťastná. Sbohem, koláče, chleba se sýrem, rohlíky s marmeládou, paštiky, různé nátěrky, omáčky, knedlíky, zmrzliny a snad vůbec všechno!

A přece to jde
Jestli jsem se radovala, že jsem svobodnější, když mě nesvazuje cigareta, tak mohu směle říci, že chodit hodinu po krámě a číst složení na každém výrobku je stokrát horší než večer mastit k sousedce půjčit si dvě cigára.
Jeden den v červenci jsem dorazila do svého bytu v Praze a na zahradě seděla kamarádka, pila kafe a vesele pokuřovala. „Udělala jsem ti na uvítanou tvoje oblíbený vajíčka s kaviárem a majolkou!“ Hlásila vesele. „Já už je nesmím, a vlastně skoro vůbec nic nesmím,“ řekla jsem naštvaně. A řeč byla opět u alergie.

 

„No to je děsný, jak si k tomu prosim tě přišla?“ povídá překvapeně. „Přestala jsem kouřit. Radím ti, snad to ani nedělej.“ „Tak si zapal,“ usmála se a nabídla mi slimku. Málem jsem se udusila. Odvykla jsem, ale po třetí Petře už jsem si vzpomněla. Řekla jsem si: „Když to šlo tam, tak to půjde taky zpátky!“ A světe, div se. Návrat mých stravovacích návyků, spolu se zakořeněnými zlozvyky, mé tělo opravdu vrátil tam, kde bylo.


Napřed jsem pozorovala, že když kouřím (zůstala jsem už u těch lehkých slim´s), beru si prášek obden. Pak každý třetí den, a teď už ho nemám třetí týden. Cpu se knedlíkama, snídám koláč a v noci spokojeně pojídám bábovku s mlékem. A nic. „Ať se propadnu do západního Německa, jestli kecám, velebnosti!“ :)

Co vy na to, pane doktore?
MuDr. Tomáš Řehák, alergologická ordinace v Praze 9.


„Na jednu stranu jsem rád, že vaše potíže přestaly, a na stranu druhou vám jako lékař samozřejmě nemohu kouření doporučit jako terapii. To jistě uznáte. Za svou praxi jsem se s ničím takovým nesetkal, ale logika, alespoň vzdáleně, v tom možná trochu bude. Vy jste patrně své tělo vnitřně přesvědčila o tom, že teď to už bude dobré. Když si připomeneme, že alergie je o schopnosti těla hospodařit s histaminem, je vůlí možné ho to naučit znovu.

 

Návrat do starých kolejí mohl prostě způsobit, že jste komplet celé tělesné pochody vrátila k bodu, kde se změnily. To jen dokladuje, jak relativní jsou naše neduhy kontra schopnost ovládat vlastní tělo. Každopádně vám gratuluji a prosím, alespoň to nepřehánějte, kuřte kvalitní tabák a zůstaňte u těch slimek. Jsme velmi složité mechanismy a medicína se stále učí“.

 

Jestli si vzpomínáte, v červnu jsem Kubovi řekla do jeho článku, že do půl roku mám po alergii. Takže, Kubíku, plním, co jsem slíbila..:) 

Tohle pochopitelně není v žádném případě návod, jak zatočit s každou chorobou. Lépe je dozajista vůbec nekouřit!!! Jen jsem chtěla říct, jak nevyzpytatelně se někdy může naše tělo zachovat a jakou sílu může mít víra ve výsledek.

Možná bych stejného efektu (možná placebo-efektu) dosáhla i tím, že bych si řekla, že to přejde, když si dám denně lžičku olivového oleje. Zkoušet to ale nemíním.

Experimentů s vlastním tělem už mám dost a možná jsem to s cigaretou víc já.

Reklama