Reklama

Paradontóza patří mezi velmi rozšířené onemocnění. Potýkáte se s ní? Trápí vás? Oslovili jsme specialistku MUDr. Ivanu Drankovou z Erpet Medical Centrum a položili jsme jí několik otázek.

zuby

Co je to parodontóza?

Parodontitis je chronické zánětlivé onemocnění parodontálních tkání. Parodontální tkáně neboli parodont sestává z gingivy ( dásně ), zubního cementu, který pokrývá kořen zubu, periodoncia ( vazivová tkáň, která vyplňuje periodontální štěrbinu mezi povrchem kořene zubu a alveolární kostí ), kosti alveolárního výběžku ( alveolární výběžek je část horní nebo dolní čelisti, do níž jsou zapuštěny zuby). Hlavním úkolem parodontu je zakotvení zubu v kosti.

Faktory vzniku onemocnění parodontu můžeme rozdělit na primární, sekundární a endogenní.

Mezi primární faktory patří zubní plak. Zubní plak je měkký, přilnavý povlak zubu, který nelze odstranit vodním sprejem. Hlavní složkou plaku jsou bakterie (cca 90%), zbytky potravy, buněčné zbytky, složky slin. Pokud není zubní plak odstraněn při ústní hygieně, reaguje naše tělo, respektivě náš imunitní systém na přítomnost bakterií zánětem. Zpočátku se zánět projeví „pouze" zánětem dásní, které jsou na pohled zarudlé, zduřelé a občas krvácí, např. při čištění zubů. Pokud se v této fázi zánět dásní nezačne léčit, po určité době ( roky až desetiletí ) zánět postihne i další složky parodontu. Parodontitis je tedy důsledkem „boje" mezi bakteriemi a naším imunitním systémem, kdy bakterie mají tzv. navrh a v bitvě vítězí a vesele se množí a množí a způsobují stále větší a větší destrukci parodontu, což v konečném výsledku vede k uvolnění zubu ze zubního lůžka, tedy ke ztrátě zubu.

Sekundární faktory poškozují parodont nepřímo usnadněním akumulace zubního plaku nebo přímo mechanickou traumatizací. Samy o sobě nejsou příčinou zánětu dásně, avšak podporují jeho vznik. Patří sem zubní kámen, anomální polohy zubů, konzumní zlozvyky (zvýšený příjem sacharidů v potravě, bakterie „milují!“ cukry, živí se jimi), otevřené kazivé léze zubů, převislé výplně, převislé okraje korunek, můstků, spony protéz. Za výrazně rizikový faktor pro vznik parodontitidy se pokládá kouření! Škodlivé látky v kouři působí vasokonstrikci (stažení cév) a tkáňovou ischemii (nedostatek kyslíku v tkáních). Nedostatečné prokrvení a tedy nedostatek kyslíku v tkáních usnadní pomnožení bakterií. Také u pacientů s chronickým dýcháním ústy jsou předpoklady pro vznik zánětu dásní. Na základě stálého vysušování ústní sliznice jim chybí antibakteriální účinek imunoglobulínů ve slině.

Mezi endogenní faktory vzniku parodontitidy patří vrozená imunologická onemocnění, Downův syndrom, preleukemický syndrom, nemoci z poruch metabolismu (Diabetes mellitus), autoimunitní onemocnění, nedostatek výživy a vitamínů, nežádoucí účinky některých léků.

V jakém věku nás může potkat?
Parodontitidou mohou onemocnět jak mladí, ve věku 14-18 let, tak lidé středního a vyššího věku, jen vyjímečně je postižena parodontitidou dočasná dentice (mléčný chrup). Onemocnění postihuje značnou část současné populace a je ve středním a vyšším věku nejčastější příčinou předčasných ztrát stálých zubů.

Můžeme ji poznat sami, nebo nás na ní musí upozornit lékař při vyšetření?
Můžeme pozorovat některé varovné příznaky, které parodontitidu provázejí. Mezi ně patří krvácení dásní při čištění zubů, zápach z úst, pohyblivost zubů až změna jejich polohy, bolest zubů, zejména při skousnutí.

Spousta pacientů si myslí, že když mají počáteční paradentózu, ještě se nic neděje. Můžete to okomentovat?
Pokud už má pacient diagnostikovanou parodontitidu, nerozlišujeme v jakém je stádiu. Zajímá nás zda pacient parodontitidu má nebo nemá. Pokud ano, je nezbytné zahájit co nejdříve léčbu, abychom předešli předčasné ztrátě zubů.

Můžeme se parodontózy zbavit, když budeme dodržovat vše, co nám náš zubní lékař přikáže nebo je to již nezvratný stav?
Pokud se budete řídit radami svého zubního lékaře, tak máte z velké části vyhráno. Léčba parodontitidy spočívá ve velmi důkladném očištění zubů od zubního plaku a zubního kamene nad i pod dásní, někdy doplněné o antibiotickou léčbu, ev. homeopatickou léčbu. Na pacientovi pak zůstává hlavní úkol, a to čistit si zuby, tak dobře, aby už neměli bakterie šanci se zase přemnožit a způsobit zánět parodontu. Pacient, který podstoupí parodontologickou léčbu, by měl být nadále sledován svým zubním lékařem, ev. zubním lékařem specialistou parodontologem.

Co doporučujete svým pacientům vy? Jaká je prevence?
Základem je pacienty motivovat a naučit správně si čistit zuby. Tento úkol dnes z velké části zajišťují dentální hygienistky. Dentální hygienistka pacientovi vysvětlí jakými pomůckami a jakým způsobem si mají čistit. Úkolem dentálních hygienistek je také „záchyt“ pacientů, kteří již parodontitidu mají a tyto pacienty odeslat ke specialistovi parodontologovi.

Vypadá to úplně jednoduše, ale ono to jednoduché je. Základem je ČISTIT, ČISTIT a ČISTIT!!!

Na otázky odpovídala MUDr. Ivana Dranková z Erpet Medical Centrum
www.erpetmedical.cz
Praktická zubní lékařka
Absolventka 1. lékařské fakulty Univerzity Karlovy, obor stomatologie
Specializace: parodontologie