Já vím, že se nedržím dnešního tématu, ale sobotní zážitek byl natolik silný, že se o něj prostě podělit musím. Začalo to tím, že mi dcera zavolala o sobotní akci Kauflandu. Budou prý mít kuřecí stehna za výhodnou cenu. Zkontrolovala jsem leták, přišla i na to, že v prodeji bude taky sumeček pangasius ve velmi příjemné cenové relaci, tak jsem se rozhodla zajet si pro to. Nejsem žádná frontová bojovnice, ale nakupovat prostě musím a hodlala jsem tedy udělat sobotní nákup tam. Přijela jsem těsně před sedmou, tedy před otevřením. Husté mraky lidí s vozíky přes celé parkoviště věštily následnou bouři v prodejně a poněkud nahlodaly moje přesvědčení, že si nakoupím. Ale co, mám pro strach uděláno, tak jsem po delší námaze objevila volný vozík a spořádaně se zařadila do houfu.

Dveře prodejny se otevřely, lidi se hrnuli dovnitř. Začalo to už cestou tam. Lidi si nervózně vyčítali předbíhání, štěkali po sobě a nehodlali nikomu ustupovat ani o píď. Dalo se to čekat, celé to množství lidí se muselo houfovat už za kuropění, jinak si to neumím vysvětlit. Původně jsem si plánovala dělat cestou běžný nákup, ale neměla jsem šanci. Dav mě tlačil až na místo, kam všichni tolik spěchali. Ano, těsně u skladu stály bedny, a v nich kýžená stehna. Lidi se teď rozdělili na dva tábory: Menší vzduchotěsně ucpal prostor kolem bedny, jal se rvát hlava nehlava pytlíky z bedny a křečkovat do vozíku. My, co jsme se nechali zatlačit, jsme nevěřícně přihlíželi, co dokáže česká povaha. Otevřely se dveře skladu a mladá prodavačka posunovala směrem ke kotli další várku. Koupěchtiví dravci se k ní ihned vrhli. Tlačenice kolem bedny tím byla daleko těsnější. Nějaká paní uvnitř těch šťastlivců začala hystericky ječet, přesně jako policejní siréna. Ozval se potlesk, pán, stojící vedle mě a sledující pozorně vývoj, tím způsobem její výkon ocenil. Náš tábor pobaveně konverzoval, ozval se názor, že tohle nebylo ani za komunistů a že je to lepší než televize. To už jsem se vzdala myšlenky, že si cokoliv nakoupím. Při představě, že i kdybych měla něco ve vozíku, pak stát snad hodinu frontu k pokladně, se mi dělalo nevolno :).

Pak nastal doslova průlom - lidi se probořili do skladu. My v pozadí jsme uvažovali, jestli by neměla přijít policie, skutečně tomu chyběl jen varovný výstřel do vzduchu! Ale pak jsem si řekla, že ta prodejna snad má nějaké vedení - ostatně, při vchodu postával černě oděný pracovník jakési ostrahy. Rozhodla jsem se - oznámila jsem davu, že končím, nechávám k dispozici prázdný vozík, a že je mi vlastní život milejší. Prodrala jsem se hustým zástupem lidí s vozíky, kteří všichni doufali, že budou obědvat kuřecí stehna za 26 korun a že mají životní šanci, kterou nesmí zmařit. Celou zpáteční cestu domů jsem zpracovávala zážitky a napadlo mě, oč jsme horší než muslimové. Ti, když je v Mekce ušlapou kvůli Alláhovi, mají aspoň zajištěnu věčnou blaženost. Co budou mít ale zajištěno ti, které ušlapou před bednou s mraženým masem? Styděla jsem se za ně do hloubi duše a svým útěkem jsem aspoň sama před sebou sdělovala, že s kauflanďany skutečně nemíním mít cokoliv společného... a co když to třeba byla nějaká kuřecí pomsta? Jestli je zvířecí božstvo, tak se mu povedl parádní kousek.

Gerda


Milá Gerdo,
téma netéma, váš příspěvek je prostě skvělý a moc mě pobavil. Ta naše povaha česká je téma opravdu nadčasové.

Reklama