O novelách Občanského zákoníku týkajících se ochrany práv spotřebitelů jsme vás na Ženě-in už informovali (zde článek, zde odpovědi na vaše otázky). Od vstupu těchto směrnic v platnost uplynulo více než půl roku, pojďme se tedy podívat, na co spotřebitelé, ale i podnikatelé nejčastěji zapomínají a v čem chybují.

Kdy jste spotřebitel?
Pokud si cokoliv kupujete nikoliv za účelem dalšího podnikání, ale pro vlastní spotřebu, jste dle Občanského zákona (§ 52) spotřebitelé (například nakupujete-li v řetězci Makro, jste automaticky považováni za podnikatele, nikoliv za spotřebitele, a nevztahují se na vás tedy například lhůty na reklamace zboží a pod.). Zjednodušeně lze také říci, že spotřebitelé jste tehdy, pokud si zakoupenou věc či službu nezanášíte do účetnictví.

Noční můra jménem ČOI
Zákon o ochraně spotřebitele je ovšem v tomto směru „měkčí“ než Občanský zákoník - spotřebitelem nejste pouze v případě, že se zbožím podnikáte. Podle tohoto zákona postupuje ČOI - česká obchodní inspekce, nikoliv ovšem soudy. A k čemu vám je to platné? Zatímco u soudu se můžete domoci svých práv, ale často až po dlouhé době a kdoví jestli, proto se soudů podnikatelé nijak zvlášť nebojí, uděluje ČOI poměrně vysoké pokuty, čímž často přiměje podnikatele k tomu, aby přestal porušovat vaše práva mnohem účinněji, ač mu to nemůže přímo nařídit. Spotřebiteli jste přitom vždy, když to vyplývá za zákona, bez ohledu na to, že jste třeba uzavřeli se svým obchodním partnerem smlouvu, že se budete řídit obchodním zákoníkem. V případě jakýchkoliv potíží máte, splňujete-li definici spotřebitele, stejně nárok na ochranu spotřebitelům náležející. A jaká že je to ochrana?

Výhody „spotřebitelství"
Tak především právo na reklamaci. Reklamovat zboží můžete podle dvou norem - podle zákona o odpovědnosti za vady, který je měkčí k podnikatelům, a s odkazem na rozpor s kupní smlouvou (jímž je i vada, § 616 občanského zákoníku), který je výhodnější pro spotřebitele. Standardní, byť ne zákonem, ale judikaturami (rozhodnutími soudů) daný postup je, že prvních 6 měsíců se postupuje podle rozporu s kupní smlouvou a zbylých 18 podle odpovědnosti za vady. Z čehož mimo jiné plyne, že na většinu zboží, není-li stanoveno jinak (potraviny, ale též zvířata, stavby...) platí minimální záruční doba 24 měsíců. Podnikatel může tuto dobu z vlastní vůle prodloužit, v prodloužené době si už ale může jinak nastavit podmínky reklamace.

Dokazovat musí prodávající!
Jedním ze zásadních rozdílů mezi odpovědností za vady a rozporem s kupní smlouvou je fakt, že při rozporu s kupní smlouvou, tj. vlastně prvních 6 měsíců záruční doby, leží důkazní břemeno na podnikateli. To jest, lidsky řečeno, přijdete-li v této době zboží reklamovat, není na vás, abyste prokazovali, že mělo vadu - prodávající musí prokázat, že ji nemělo, jinak musí reklamaci přijmout. Což vás samozřejmě neochrání před situací, kdy se prodávající rozhodne porušit zákon a stejně vám reklamaci nepřijme, v takovém případě ovšem nejen že můžete zvolit s vysokou pravděpodobností úspěchu soudní cestu, která je ovšem poněkud zdlouhavá, ale především můžete na podnikatele podat stížnost u ČOI, a ta udělí podnikateli leckdy nepříjemnou pokutu - a to mnohem rychleji než soudy.

Záruční list na rohlík
Kupní smlouvu lze samozřejmě uzavřít i jinak než písemně, ba povětšinou ji vlastně uzavíráme ústně - tím, že zboží prostě zakoupíme (například v případě nákupu potravin). Podle kupní smlouvy je prodávající povinen nám zboží předat a naší povinností je zboží převzít (pozor, opravdu je to povinnost, jakmile uzavřeme kupní smlouvu - u rohlíků vám to asi problémy dělat nebude, ale jinde by mohlo) a zaplatit. Pokud chceme zboží následně reklamovat, musíme mít nějaký doklad o koupi - v ze zákona dané lhůtě to nemusí být nezbytně záruční list, stačí i účtenka! Ale pozor, prodávající je nám povinen jak záruční list, tak doklad o koupi (účtenku) vydat pouze na požádání. Ovšem když ho o to požádáme, tak nám tyto náležitosti musí vydat vždy (takže čistě teoreticky bychom mohli požadovat záruční list i na rohlík, ale v zákoně také existuje hezká formulace, že spotřebitel nesmí zneužívat svých práv). Existují přitom relativně přesné předpisy, co musí být na takovém dokladu o koupi uvedeno (datum, identifikace podnikatele, identifikace výrobku a cena)

Několik dalších drobností, které by se vám mohly hodit:

* Záruční doba běží od okamžiku převzetí zboží, nikoliv od okamžiku podpisu kupní smlouvy.

* Po vyřízení reklamace odstraněním vady se záruční doba neprodlužuje, jen se do ní nepočítá čas vyřizování reklamace, po vyřízení reklamace výměnou zboží běží záruční lhůta znovu, ovšem už neplatí pravidlo o prvních šesti měsících (viz výše).

* Prodávající je povinen vám výrobek na požádání předvést, umožňuje-li to povaha výrobku (což ovšem není blíže specifikováno, takže když prodávající nepředvede výrobek k vaší spokojenosti, prostě ho nekupujte).

* Záruční doba daná ze zákona je u potravin dána minimální trvanlivostí nebo 8 dní, u rychle se kazícího zboží 24 hodin. Pro krmiva platí záruka 3 týdny a pro zvířata pouhých 6 týdnů!

Další informace příště...

Zdroj - Sdružení obrany spotřebitelů

Reklama