Situační komika, tedy to, z čeho žánr televizního sitcomu vychází, je vděčným prvkem pro každé obrazové dramatické dílo. Charakteristickým momentem sitcomu je uzavřený prostor bytu, kanceláře nebo jiné místnosti, kde se pohybují vzájemně spříznění hrdinové. Právě nepřítomnost rušivých elementů krajiny a architektury má usměrnit pozornost diváka jen a jen na dialogy a jednání hrdinů, kteří jakoby odsunuli pomyslnou čtvrtou stěnu svého obydlí a žijí si, teď už viděni, svůj obyčejný život dál.

Film debutujícího režiséra Martina Kotíka Pánská jízda ve svém úvodu začíná jako normální filmový příběh. Jenomže už v úvodu, kdy se řítí dva muži – neurčitého věku a neurčitého vzájemného vztahu - autem někam, začínáte mít pocit zcela nefilmové poetiky. Pak nastává dosti často zobrazovaná situace pohřbu, velice vděčná komická akce, ale zde zcela nevyužitá. Ale budiž, jdeme dál…
O čem to vlastně je? Úspěšný muž se synem vysokoškolákem se náhle po smrti manželky a matky musí postavit realitě, že kromě pracovního je zde i domácí společný život. O ten se bezezbytku starala matka a ta tu teď není. Je potřeba se situaci postavit zpříma. Jenomže „chlapské řeči“ o tom, že jsme přece chlapi, což v překladu znamená, že všechno zvládneme, končí v lepším případě suchou houskou k večeři, katastrofou a zcela zničeným bytem v případě horším.

Scénář rozehrává několik motivů na téma - jak okolí těmto dvěma hrdinům chce pomoci a jak se oni, otec (Martin Dejdar) a syn (Vladimír Škultéty) této pomoci brání. Rozvedená spolupracovnice otce (Světlana Nálepková) nepochodí ani  s upřímnou soustrastí, ani s doma upečenými buchtami a sexy oblečky. Tak to zkusí udáváním. Hrdinský soused, důchodce Lupínek (Josef Abrahám) se stará sám o své tři osiřelé vnuky a nabízí pomoc i „sirotkům odvedle“. Zvláštním řízením osudu přijíždí i hrdinův bratr Viktor (Ondřej Vetchý), kterého vyhodila manželka, a on – sám bezprizorní -chce přivést do domácnosti svého bratra řád. Ješitnost a mužská pýcha však nedovolí otci a synovi, aby pomoc přijali, a tak se dostávají do kolotoče neřešitelných problémů, kolapsů a katastrof. Až v minutě poslední připustí, že na to sami nestačí, takže přijmou „jízdní řád“ souseda Lupínka. Jenomže ten neprozřetelně kolabuje a je odvezen do nemocnice. Teď se tři výtečníci musí postarat nejenom o sebe, ale i o Lupínkovu rodinu.

Situace velmi zajímavě nastíněna, bohužel ve své realizaci v mnohém kulhá za představou o dobré filmové podívané. Kromě zásadního omylu komedie – řešit ji jako sitcom, je zde mnoho dílčích problémů. Zobrazování mužských neúspěchů v kuchyni je stereotypní a nudné. Postavy jsou zde pouze typy a vůbec ne charaktery, z čehož představitel hlavní postavy – Martin Dejdar občas uteče, a pak se pracně do této poetiky-nepoetiky vrací. Evidentně mu jednokolejnost jeho hrdiny nestačí, a i když se obětoval a kvůli postavě přibral 15 kilo, je jako z jiného filmu. Tíhne ke opodstatnění i hloubce, ale ve filmu Pánská jízda pro tyto polohy není místo. A paradoxně ani pro crazy zobrazení, jsme tedy někde v nemastně-neslaném průměru, nezajímavém, nezábavném, nic nového nenabízejícím. Divák má někdy pocit, že režisér zde předvádí jakési nevědomé parafrázování domácích i cizích opusů na dané a podobné témata – Chalupáři, S tebou mě baví svět, Tři muži a nemluvně a podobně (a to mě napadly jen některé tituly). 

Ke kladům, kterých je zde jako šafránu, můžu připsat pouze přirozenost dětských protagonistů, včetně batolete, a motiv souseda Lupínka, který nakonec kromě přísné tváře a pevných zásad ukáže, „že je taky jenom člověk“, což se v dané abecedě překládá „že je taky jenom chlap“. V situaci, kdy zalže, že odjíždí, a tudíž se nemůže starat o vnuky, se ukáže, že má „pouze„ dámskou návštěvu.

Jakkoliv se Kotíkův film tváří jako nezávislý film, největší radost mají zadavatelé reklam a sponzoři, neboť produkce je jinou nepřetržitou řekou reklamních spotů. Je jasné, že neadresných, ale o to agresivnějších: na bydlení, na nábytek, na oblečení – jen sáhnout po tom správném katalogu! Debutant Martin Kotík měl tím pádem asi značně velký rozpočet a velkorysou představu. Dokázal do svého filmu přivést herce známých jmen, ale konečný výsledek je velikým dluhem všem. Anoncoval film rodinného typu pro věkovou kategorii od 12 do 35 let. Po testovací projekci ve Zlíně připustil, že bude muset na náročnějšího a vyzrálejšího diváka rezignovat.  

           
Reklama