Vážená redakce a milé Ženy-in!

Dnes je jiná doba a nikomu nedělá problémy mluvit o všem a přitom všude. Nikdo se nečervená při vyslovení dříve hvězdičkově tabuizovaných slovíček. Tato slova nejenže zdomácněla v našich ústech na každém kroku, ale postoupila do velkých společenských kruhů. Je naprosto normální, absolutně nepohoršující, když si pokladní v supermarketu  se známou zákaznicí s nohavicí dalších lidí za zády vymění při sjíždění zboží  svoje pocity z předešlé noci.

Promiňte mi, nejsem sice tak mladá, abych byla suverénní, ale ještě ne tak stará, protože chci být IN. Ovšem, přestože se červenám, jsem na dobré cestě. Bez problémů surfuji po internetu, umím si rovněž pustit DVD, abych nezapomněla, i s digitálním fotoaparátem dělám psí kusy...  jo a taky už bych mohla říct, že bych vám chtěla zvládnout napsat krátkou postýlkovou epizodku z mých mladých let, kdy jsem coby děvče z malého města nevěděla o sexuálním životě vůbec nic.

Již od dětství mě moje maminka "ochraňovala" od druhého pohlaví, tedy chlapců, více než je zdrávo, aniž bych věděla proč. Prostě venku byli kluci, musela jsem jít domů. Silnější pohlaví mě přesto, nebo naopak právě proto, přitahovalo. Jako holka jsem v nich viděla ty správné kluky, v letech puberťačky mě magicky přitahovali coby páni tvorstva a vesmíru zároveň.
V každém případě jsem do své plnoletosti zvládla jednu tajnou platonickou lásku v první třídě, mnoho výměnných pohledů v letech povinné docházky, a na střední škole ještě před svou plnoletostí opravdu vztah, který stál za to. Vztah přetrvává dodnes, protože jsme manželé už pár desítek let, ale začátek byl opravdu pro mě, a věřím, že hlavně pro mého manžela nezapomenutelný.

Scházeli jsme se vždy ve vší slušnosti a počestnosti. Jednou na lavičce v parku, jindy v restauraci, ve městě, prostě všude jinde než v soukromí jeho bytu. Po delší známosti, snad roční, jsem se se svým tehdy přítelem vypravila k němu do soukromí jeho malého bytečku. Byla pohoda, povídali jsme si, vůbec na mě nenaléhal, slušnost, jak pravím, byla nade vše. Pokoji dominovala velká postel, na kterou jsme si po delší chvíli přisedli, přiblížili, trošku přilehli, políbili, ale to bylo vše. Dekolt zůstal poodhalen oku mého muže. Jak páni tvorstva říkají, spodní část si nechal asi na příště.

Já, do té doby panna nepolíbená, přiběhla domů do svého pokoje a nevěděla, co mám dělat. Sledovala jsem svůj měsíční kalendář a kála se, byť jsem do kostela nechodila, co se bude dít. Můj strach nebral konce. Zařekla jsem se, že jestli v tom budu, tak to bude můj konec, a jestli ne, tak do svatby nechci chlapa v posteli ani vidět.

Neuběhl měsíc a já se opět smála. Moje chutě na chlapa byly stejné jako dříve. Byla jsem prostě normální samice. Jenom ta doba nám nechtěla nic říct a my z komára dělali velblouda. Ještě před svatbou jsem tuto historku říkala svému manželovi. Styděla jsem se a červenala možná víc, než dnes, když vám ji s odstupem let povídám. Řekl mi na to, že bych musela být panenka Marie. Ta také počala z ducha svatého a přivedla na svět Ježíška.

Ježišikriste! Chtěla jsem být IN a vypadá to, že jsem úplně OUT!


Loučí se s Vámi nejen panna políbená, ale žena životem ošlehaná
                                                                                                               Maca.M


Děkujeme za nádherný a vtipný příběh :). Takovýhle vztah, to se dneska už hned tak nevidí :).

A jak jste na tom Vy, ženy-in? Po jaké době jste skončily v posteli s tím prvním? A kdo byl rekordmanem v lámání nejen Vašeho srdce? Podělte se s námi o své zážitky na redakce@zena-in.cz!

Reklama