Reklama

V celé řadě oblíbených příběhů vystupuje „pankáč“. Kupodivu, většinou je jeho role spíš pozitivní, ba dokonce výchovná - jako třeba v téhle anekdotické historce:

Jednou prej jela paní tramvají s malou zlobivou holčičkou. Cestovaly v přední části vozu a holčička si sedla tam, jak jsou dvě sedačky proti sobě. Naproti ní seděla nějaká starší paní s nohou v gypsu. Holčička ječela na celou tramvaj, až se všichni otáčeli, a nakonec začala klátit nohama tak, že kopala tu paní do sádry.

Paní chvilku nic, ale když zlobivá holčička kopala pořád dál a maminka si jen klidně čistila brejle a nereagovala, ozvala se: „Prosím vás, paní, řekněte něco svojí dceři, vždyť ona mě tady kope celou dobu do nohy!" Maminka si jen nasadila brejle a nonšalantně odvětila: Paní, moje dcera má svobodnou výchovu!"

Slyšel to pankáč v ocvočkovaný kožený bundě, kterej stál nad nima a žvejkal žvejkačku. Jak tramvaj zastavila, tak vypliv žvejkačku do dlaně, pomalu ji nalepil mamince na brejle a s větou: No vidíte, paní, já mám taky svobodnou výchovu!" vystoupil.

Tak jak se vám líbí pankáč pedagog“? :-)