Dáte-li do vyhledavače heslo „panická porucha“ (PP), objeví se spousta odkazů, ale většina lidí netuší, oč jde. Kdyby se podařilo zpřístupnit a zmedializovat tento problém, pomohlo by to nejen „postiženým“, ale také jejich okolí.

anti

Lidé se ještě dnes za psychosomatické choroby a poruchy stydí a nemají odvahu vyhledat odborníka. Vím, že ventilují problém max. anonymně na chatech na netu, nebo si o něm popovídají se stejně postiženým známým. I přes 20 let po revoluci totiž přetrvává předsudek týkající se léčení u psychiatrů. Panická porucha se projevuje různě - fobiemi z výšek, uzavřeného prostoru, lidé se dusí, mají pocit na omdlení, atp. Jedním z příznaků, které nám může velmi znepříjemnit život, je i rychlé bušení srdce jakoby „mimo rytmus“. To je i můj problém. Dostávám se často na veřejnosti do situací, kdy se nu velmi těžko vysvětluje, že nejde o infarkt, že problém je v „v hlavě“. Když se totiž snažím komunikovat, bušení nabývá na intenzitě a nemohu jej prodýchat jedinou opravdu účinnou metodou, kterou vymyslel lékař - psychiatr - docent Ján Praško. A tím návrat k normálu jen brzdím.

První záchvat

Bylo mi 33 let a cvičila jsem aerobic. Příšerný zážitek. Ani na chvíli jsem nepochybovala, že je to konec (infarkt), a oč víc jsem propadala panice, o to víc srdce bušilo.

Jednou ataka trvala téměř nepřetržitě asi 15 hodin

To mi bylo asi 37 let - předtím ani potom se to nikdy nestalo. Musela jsem jet z práce domů a proležet v posteli celý den. Pravda, problémy v manželství se tehdy prohlubovaly... zřejmě následek.

Ve zralém věku, prostě klimakteriu...

...se četnost zmenšila, až dokonce vymizela. Výrazné zhoršení přišlo až před 7 lety, po návratu z jedné mimořádně náročné dovolené. Tehdy jsem se v noci probudila a srdce jako by chtělo vyletět z hrudníku. Vyděsila jsem se tak, že jsem ho cítila na dalším místě úplně stejně. Přivolala jsem si záchranku, v nemocnici dostala uklidňující injekci a druhý den nastalo „kolečko“ všech možných sledování - EKG, holter (malé ekg zavěšené pod oblečení sledující non-stop činnost srdce 24 hodin) - ten jsem měla asi 3x. Podezření na anginu pectoris a závěrečný verdikt: Skončila jsem u psychiatra, speciálního odborníka na panickou poruchu. Dostala jsem prášky a zvykala na čím dál vyšší dávku. Závislost mě vyděsila, takže jsem se obrátila na jiného odborníka, který mě seznámil s dílem docenta Praška a jeho metodou prodýchávání. Naštěstí, neboť další „příliv“ nastal, když jsem za jeden rok vyměnila 4 x zaměstnání. Přišla jsem na to, že při prudkém shýbání (kupodivu nikdy ne v posilovně či při cvičení) musím do břicha vtlačit co nejvíce vzduchu, jinak riskuju.

Rychlý pohyb evidentně arytmii vyvolává

Před 15 až 20 lety, kdy jsem si ještě občas „skočila“ někde na tanečním parketu či diskotéce, jsem to pocítila sakra nepříjemně. Odcházela jsem na toalety a tam vleže (to fakt hygienu neřešíte...) přemlouvala své srdce, aby dalo pokoj. Jednou jsem vyděsila mladou kolegyni z práce, která si na mě „sáhla“, a vyjekla. Přišla moje kamarádka a musela uklidňovat především ji. Tehdy jsem ještě prodýchávat neuměla a musela jen čekat, až to přejde. Byla jsem mladá, další tanec jsem si neodpustila, a tak jsem chodila poléhavat během akce i víckrát.

Záchvat jsem prožívala často i na horách...

...třeba když jsem pustila šusem závěrečný „hank“, a taky letos v Harrachově, kdy jsem musela během jednoho sjezdu - záměrně pomalého a na „modré“ sjezdovce, několikrát ulehnout na sníh - partner mě střežil, aby mě nesebrala horská služba...
...a na opuštěném ostrově na dovolené na Maledivách (ZDE)

Postiženi jsou často herci

A možná, že i ostatní umělci. To víte, moc se jich nesvěří... Nicméně jeden velmi mladý kolega z divadla, který o mém handicapu věděl, mi jednou položil za kulisami ruku na svou hruď... bylo to jasné. Já sama často musela záchvat zvládnout na jevišti. Z části za to mohlo vzrušení, tréma z představení, která je pro dobrý výkon herce většinou žádoucí. Řešila jsem to tak, že po skončení své scény ulehla v zákulisí, někdy prodýchala v sedě (stejně jsem hrála pouze „kancelářské krysy“, i když často v hlavních rolích a z jeviště jsem se nehnula) a předstírala, že problémem trpí moje postava. Náš divadelní šéf dokonce v mládí kvůli bušení přestal závodně běhat a říkal, že mu lékaři sdělili, že má příliš „velké srdce“. Vím, že podobné problémy má mladá herečka, dcera mé kamarádky. Herci jsou prostě senzitivní a citlivější než ostatní lidé.

Jak Praškovu metodu praktikuji

Nejlépe když hrudník co nejvíce uvolním, tedy si alespoň sednu, ideální je leh s pokrčenýma nohama. Zhluboka se nadechnu a zadržím na několik vteřin dech a pak velmi pomalu vydechuji. Často mi stačí jen pár vteřin, max. půl minuty. Někdy zvládám i ve stoje, jindy si musím sednout. Jde o to překonat fobii z rychlé činnosti srdce, plně si uvědomit, že je to jev psychosomatický, a hlavně že jej zvládnu. Odborníci tvrdí, že by takto srdce nemělo běhat víc než 20 minut, což je maximum trvání ataky, i když prodýchávání neprovádíme.

Dočetla jsem se, že pomáhají i potravinové doplňky

Doporučuje se horčík, taurin, koenzym Q 10, luštěniny, mořské plody a ořechy. Říká se, že tělo si o to, co mu chybí a prospívá, samo řekne, proto jsem možná až závislá nejen na oříškách, ale v poslední době na krevetách, mušlích a dalších mořských „potvorách“. Když je nejhůř, jdu aspoň do konzervičky mušlí či zmražených krevet, když nemohu mít čerstvé, a neptejte se, čím se cpu na svých dlouhých dovolených na tropických ostrovech...

Už jednou jsem shodou náhod článek týkající se psychiatrického oboru věnovala jednomu výjimečnému člověku, který v oněch dnech slavil významné životní jubileum. Dnes bych chtěla tento článek věnovat člověku, který již nežije. Před několika hodinami jsem se od jeho sestry, spolužačky, dozvěděla smutnou zprávu. Byl to rovněž výjimečný člověk, i když trošku jiným způsobem - povoláním psycholog, ředitel domova pro seniory. Milan Lipner pro mě znamenal na jednu zcela krátkou chvíli hodně, a tak bych ráda vzdala hold jeho památce....

Čtěte také:

Reklama