To, že žáci často nevycházejí se svými učiteli, je sice nepříjemné, leč běžné. Ovšem stává se, že nemalé konflikty mají s učiteli i rodiče. Těžko říci, zda je častěji chyba na straně rodičů, či učitelů. Pravdou je, že v očích dítěte by autoritu měl mít jak rodič, tak i učitel. A pokud jedna nebo druhá strana tuto autoritu záměrně shazuje, je to jen a jen na úkor samotného dítěte.

My se dnes zaměříme na situace, kdy těmi paličáky a aktéry konfliktů jsou sami rodiče. Ne každý rodič totiž dokáže vidět své dítě v objektivním světle. Řada rodičů mívá naprosto zkreslené představy o tom, jaký jejich potomek skutečně je.

Šikanovat jiné? Nesmysl! To by on nikdy neudělal!
Propadá z matiky? Tak je to jasné! Učitel si na něj zasedl!
Zase má poznámku? Učitelé jsou vážně neschopní a neumí si sjednat pořádek!
Má neomluvené hodiny? To je blbost! Hned mu napíšu omluvenku!

I takto rodiče uvažují. Problém je, že tímto chováním své dítě nechrání, ale naopak mu, byť nevědomky, ubližují. Dítě pak žije v jistotě, že mu vše projde, že učitel je nula, které se nemusí bát. Že rodiče za něj vždy vše vyřeší… 

A o tom, že konflikty s rodiči jsou skutečně věcí všední, že se jedná o problém, nad kterým je třeba se zamyslet, svědčí i rozhovor s paní Evou, učitelkou na SOU v Kladně. 

Za ty roky, co učíte, jak často jste se dostala do konfliktu s rodiči?Učím 13 let a učím odborné předměty, které znám i ze své dlouholeté praxe (22 let). A protože si sama pamatuji, jak někdy bez zábran řekl pedagog své mínění o dítěti, sama sobě jsem slíbila, že i kdyby se jednalo o to největší kvítko pod sluncem, já na něm najdu třeba jednu jedinou dobrou vlastnost a upozorním i na ni. Takže konfliktů moc nebylo, ale je pravda, že před takovými 10 lety nebyly vůbec… Začaly se objevovat až tak 4 roky nazpět. Bohužel, od svých kolegů vím, že hádek s rodiči si zažili už moc a moc. A někdy byly opravdu nehezké.

Nastala situace, kdy si rodiče tvrdošíjně stáli za svým a nebyla s nimi, takříkajíc, kloudná řeč?
Já jsem měla v loňském roce případ šikany a matka té dívky byla velice ostrá až hrubá a za žádnou cenu nechtěla připustit, že by její dítě mohlo něco podobného provádět. Křičela na mě, na výchovnou poradkyni, dokonce i na ředitelku učiliště. Když se však její dcera veřejně přiznala (můj pocit byl, že se za matku styděla), zmlkla, ale že by se omluvila, toho jsme se nedočkali. 

Můžete nám říci nějaký konkrétní případ, kdy sami rodiče nezvládli své chování?
V loňském školním roce jsme byli nuceni vyloučit žákyni, která skoro vůbec nechodila do školy, a když se náhodou objevila, neměla s sebou vůbec nic a nepracovala v hodině. Celý ten proces trval více než půl roku, rodiče byli informováni, věděli, jak to může skončit. Přesto, když k vyloučení došlo, vtrhla matka do mé vyučovací hodiny a z jejích úst jsem já i žáci slyšeli perly typu: „Ty ku..o rasistická, ty sv..ě nečistá! Rakovinu na tebe, chcípni!“ Zachovala jsem ledový klid a věřte, že jednoduché to nebylo, jen jsem si říkala, že by bylo pod mou úroveň reagovat stejně. Snad víc než já byly vyděšené děti ve třídě a po odchodu matky jsem zjistila, jak moc velkou oporu v nich mám.

Pokud nastane se žákem skutečný problém a rodiče si tento fakt nechtějí připustit, a naopak dítě bezhlavě brání, jak celou věc řešíte?
Je to opravdu složité a díky bohu jsem zatím takový případ řešit nemusela. Je to o to horší, že pravomoci pedagogů jsou neskutečně omezené. Bohužel platí to, že rodiče se zaleknou až tehdy, když po velkém počtu neomluvených hodin je jim sděleno, že celá věc bude předána na sociální odbor. Takže se bohužel potvrzuje, že dokud nejde o peníze, nejde o nic. 

Stalo se vám někdy, že vám rodiče dokonce i vyhrožovali?
Měla jsem ve třídě chlapce, který měl na vysvědčení tři nedostatečné. Rodiče dost nevybíravým způsobem křičeli na chodbách školy, že zavolají TV Nova a že ona sjedná pořádek…
Kolegyně na tom byla ještě hůř. Po nemilém rozhovoru s rodiči jí otec žákyně řekl, že ještě uvidí… A viděla. Den nato jí kámen rozbil okenní tabuli v jejím domku. Po důsledném šetření vyšlo najevo, že kámen hodila sama žákyně… ovšem nápad to byl jejího otce.
 

Jakou chybu, podle vás, rodiče nejčastěji dělají při komunikaci s kantorem?
Asi to, že se bojí mluvit na rovinu. Nevím, zda již měli nějakou špatnou zkušenost, ale podle mne je tohle hlavní chyba. Ten kantor přece pozná, jestli to, co rodiče říkají, je pravda. Znají jejich dítě, které někdy bezelstně prozradí více, než by sám učitel chtěl. Ale s těmito informacemi se musí zacházet velmi citlivě a ne je použít proti rodičům. 

Myslíte si, že v současné době autorita učitelů prudce klesá i díky rodičům?
To je jen jeden z více důvodů. Ale nejen rodiče učitele před dítětem shazují. Vezměte si, jak a s jakým despektem o nás informují média. Myslíte si, že to přidá na autoritě?
Když se dítě dozví, že vysokoškolsky vzdělaný učitel po 30 letech praxe, s nervy doslova nadranc má základní plat necelých 23 000 hrubého, tak často slyšíme: „A proč to tedy děláte? To brácha má za dva melouchy doma!“ Raději se neptáme, v čem bratr „podniká“. My pracujeme po večerech, někdy v sobotu a v neděli a zadarmo. To nás v očích dětí rozhodně nepovýší.
A jako další je nemožnost účinného trestu. Nějaké poznámky, důtky, snížené známky z chování, to je u těch problémových dětí směšné. A ony to moc dobře vědí.

Děkuji za rozhovor.

A co vy, milé čtenářky? Máte v rodině učitele, který se také dostal do konfliktu s rodiči?
Nebo sama učíte a zažila jste něco podobného na vlastní kůži?
Hlasovala byste pro zavedení fyzických trestů ve škole?
Napište nám svůj názor…

Reklama