S Ratibořicemi je v Babičce Boženy Němcové neodmyslitelně spjatá postava paní kněžny. Nebyla to však pouze literární postava. Život této aristokratky se zajímavým osudem a významným vlivem na dění v tehdejší Evropě potvrzuje, že někdy ani není potřeba vymýšlet příběhy. Skutečný život bývá mnohdy plný lásky a dobrodružství, ale také trápení i nečekaných zvratů.

Díky tomu, že byla vévodkyně Kateřina Vilemína Zaháňská (1781 – 1839) příznivě nakloněna a do konce svého života podporovala naši budoucí slavnou spisovatelku, vznikly domněnky, že by snad mohla být její biologickou matkou. Tyto teorie se ukázaly jako liché. U její mladší sestry Dorothey však vyvráceny nebyly. „Paní kněžna“ tedy mohla být podle některých indicií tetou Barunky Panklové alias Boženy Němcové.

Kateřina Vilemína se narodila v Jelgavě v Kuronsku, což je historické území v Pobaltí, které je dnes součástí Lotyšska. Byla nejstarší dcerou kuronského vévody Petra Birona a jeho o 37 let mladší ženy, krásné Dorothey von Medem. Vyrůstala ještě se dvěma mladšími sestrami především v péči otce nejdříve v Kuronsku, později na statcích ve Slezsku a ve východních Čechách.

Dorothea von Medem se o své dcery příliš nezajímala a mateřskými povinnostmi se nezatěžovala. Často cestovala, užívala si. Jeden z jejích milenců polský hrabě Alexandr Batowski se stal otcem její poslední, čtvrté dcery Dorothey, která byla o 12 let mladší než nejstarší Kateřina Vilemína. Petr Biron byl ale formát a nemanželskou Dorotheu legitimizoval. Když zemřel, zanechal svým dcerám značný majetek.

KateřinaNejstarší Kateřina Vilemína, podobně jako její nejmladší nevlastní sestra, byla mimořádně přitažlivá žena. Vynikala nejen krásou a vzděláním, ale také kultivovaností a přirozeným taktem. Jako mladá oslnila řadu evropských aristokratů i politiků a ve svých salonech se netajila svými politickými názory.

V osobním životě si však štěstí příliš neužila. Všechna tři její manželství skončila rozvodem. Své jediné dítě, nemanželskou dceru Gustavu, porodila Kateřina Vilemína v roce 1800 v Hamburku. Jejím otcem byl rodinný přítel, švédský generál a diplomat Gustav Armfelt. Ten byl sice ve Švédsku ženatý a měl čtyři děti, ale to mu nebránilo, aby se stal nejdříve milencem matky a pak i její dcery Kateřiny Vilemíny, která byla o 24 let mladší než on. Holčička pak byla vydávána za dceru generálova bratrance a Kateřina Vilemína ji už nikdy nespatřila. Později toho velice litovala zejména taky proto, že tajný porod byl mimořádně komplikovaný a po něm už vévodkyně nemohla mít další děti.

Armfelt ještě stihl zavčas zařídit její první svatbu s princem Louisem Rohan-Guémenée a pak zmizel z jejího života. Kateřina Vilemína si velmi brzy uvědomila, že její manželství s Louisem Rohanem je omyl. Rohan sice pocházel z významné francouzské rodiny, ale jejímu vysněnému ideálu se vůbec nepodobal. Nesnášela jeho povrchnost a mnohomluvnost, chyběla mu moudrost a vlastně nebylo co, čím by jí imponoval či na něm mohla obdivovat. Manželství skončilo rozvodem po necelých pěti letech v roce 1805. Vzápětí Kateřina překvapila svým druhým sňatkem. Provdala se za mnohem staršího ruského knížete Vasilije Trubeckého, vážného a málomluvného generála, pravý opak svého prvního manžela. Ani k němu si nevytvořila žádný hlubší vztah, a tak i toto manželství skončilo dokonce už za rok rozvodem.

Pak byla Kateřina Vilemína Zaháňská dlouhá léta volná. Jejím osudovým mužem se stal známý sukničkář kníže Klemens Metternich, který si jejích názorů a politické prozíravosti velice vážil a vyjádřil se o ní, že kdyby byla mužem, učinil by z ní ministra či velvyslance. Metternichovi, kterému tak trochu nadneseně přezdívali krásný Klemens, dlouho trvalo, než se mu podařilo Kateřinu Vilemínu dobýt. Ta si měla ostatně z čeho vybírat – mezi její ctitele patřil například i ruský car.

Kdy se vlastně s Metternichem viděli poprvé? Bylo to v Drážďanech už v roce 1801, když tu pozdější kancléř zastával funkci velvyslance. Byl dvacetiletou Kateřinou doslova uchvácen. Nezískal ji ale ani při jejich druhém setkání v roce 1803 v Berlíně. Povedlo se mu to prý až o deset let později v Ratibořicích. Kateřina totiž nesnášela Napoleona a přesvědčila Metternicha, aby jako vůdčí osoba rakouské zahraniční politiky prosadil zapojení Rakouska do protinapoleonské koalice. Metternich zpočátku váhal, vždyť „měl na svědomí“ sňatek Napoleona s rakouskou arcivévodkyní Marií Luisou, ale okouzlující Kateřina Vilemína ho údajně přesvědčila.

No a na oplátku zase Metternich přesvědčil ji, aby se stala jeho milenkou. Vášnivá láska ovšem skončila, když se nechtěla Kateřina Vilemína smířit s pouhou rolí Metternichovy milenky a navrhla mu, aby se rozvedl a oženil s ní. To ale nemohl Metternich své mimořádně tolerantní manželce Eleonoře, vnučce kancléře Marie Terezie, udělat! Vždyť to byla ona, díky níž se vyšvihl do vídeňské dvorní společnosti!

Proto Kateřina Vilemína po čase vztah s Metternichem k jeho velké lítosti raději ukončila. A aby předešla pomluvám, rozhodla se, že se znovu vdá. Jejím třetím manželem se stal v roce 1819 hrabě Karl Rudolf von der Schulenburg, správce jejích panství. O sedm let mladší hrabě jí byl oddán a miloval ji. Možná by manželství i vydrželo, kdyby se Kateřina Vilemína nerozhodla v roce 1827 přestoupit na katolickou víru. To prakticky znamenalo, že její sňatek se Schulenburgem přestal platit a platnosti znovu nabyl její první sňatek s Louisem Rohanem. Údaje o tom, kdy přesně došlo k třetímu rozvodu, se různí. Schulenburg však i po něm spravoval vévodkyni její panství a zachoval jí přátelství až do její smrti v roce 1839.

Kateřina Vilemína Zaháňská byla na všech svých panstvích velice oblíbená. V Ratibořicích se prý často procházela po parku a mnohdy se se svými poddanými dávala do řeči. Své problémy ale s nimi neřešila, ani je nezvala na zámek, jak to idylicky popisuje v Babičce Božena Němcová. Ono to i s tou babičkou Boženy Němcové bylo vůbec ve skutečnosti malinko jinak. Ale to už je jiný příběh…

 

V seriálu o zajímavých ženách jste si také mohli přečíst:

Reklama