Reklama
Ty tam jsou doby, kdy panenství bývalo největší pýchou dívky, posteskl si jakýsi samozvaný moralista na stránkách tisku. Pravda, hymen občas spíše než tenoučkou blanku připomíná železobetonový zátaras. - Alespoň v představách těch, pro něž se stal symbolem neskutečně trapného polena v cestě, prozrazujícího, že o mne dosud nikdo ani nezakopl. Leč co se absence zmíněné pýchy týče, nejde o žádnou novotu. Již v dobách dávných bývala panenská blána coby nežádoucí překážka odstraňována ještě před svatební nocí uměle. Ať již nějakým předmětem či "profesionálem" zastupujícím manžela. Na Filipínách dokonce existovali deflorátoři považovaní za běžné řemeslníky.
Morální hodnotu panenství zdůrazňovaly většinou society licoměrné. Zjistil-li například novomanžel z řad Izraelitů, že vyvolená už není "virgo" mohl ji rovnou z postele dovléci před dveře jejího otce a tam ji ukamenovat, v čemž mu ochotně pomáhali přihlížející zastánci mravnosti. Neposkvrněné nevěsty žádala pochopitelně puritánská Evropa. Španělky a Italky to dokazovaly dokonce veřejně - hned po svatební noci vyvěsily z okna zakrvácené prostěradlo. V Rumunsku mezi svatebčany zase kolovala zakrvácená nevěstina košile, do níž obdivovatelé mravopočestnosti házeli peníze. Slovenské nevěsty fasovaly panenský věneček, s nímž musely vylézt na stoličku a pak seskočit dolů. Když jim okrasa spadla, nebyly počestné a nezastal se jich ani gynekolog. Ženich byl na infarkt, nevěsta v hanbě obvykle utekla, svatebčané rozmlátili, co jim přišlo pod ruku...
Přísná morálka bývala problematická vždy. Ve Španělsku existovaly "panenské veřejné domy", které popsal Gozlan: "Pobývají tam panny perverzní, prostituující se opatrně, aby nepozbyly své panenské blány a mohly se pak počestně provdati. Tyto polopanny mají bohatý repertoár erotických rafinovaností a lascivností bez pohlavního aktu."
Konečně - v nejhorším šlo panenství i simulovat, kterýmžto druhem podnikání se i u nás zabývali četní apatykáři a felčaři, zkrátka z pokrytectví těžící prachkujóni.