Čtenářka s nickem ivetinkav nám poslala krátký příběh o tom, jak ji panenka pomohla překonat strach v zavřeném bytě. Tenkrát jí bylo pět let. Dnes už má vlastní děti, a panenka jménem Jacek stále ještě slouží ke hraní.

Dobrý den přeji všem ivetinkav. Dnes je krásné nostalgické téma. Doma a hlavně na chalupě máme plno hraček po mně. Nejdřív si s tím hrála moje dcera ( dnes už 16 letá slečna ) a dnes tříletý synek. Dokonce na chalupě má po mně i postýlku.

mimi

Teď si hrozně rád hraje s kostičkami, po mně. Staví z nich komín a domečky. Taky mám ještě panenku - tu jsem dostala před 33 lety pod stromeček. Říkala jsem ji Jacek. Dokud ji nedostal Filípek do spáru, tak byla krásná a funkční. Nyní už má trošku zničené oči. Ale myslím si, že poslouží ještě dál.

mimuno

Dokonce mám na ni vzpomínku, že mamča šla věšet prádlo na půdu a mě nechala hrát si s panenkou doma a já se zavřela dveře na klíč. A pak jsem se nemohla odemknout. Hrozně jsem se bála a tiskla jsem panenku k sobě a byla to moje jako zachránkyně. Po dlouhé době - když mi mamka za dveřmi vysvětlovala jak mám vyndat klíč a hodit z okna - jsme to zvládly. Byl to těžký boj. Ale šťastně to dopadlo. Ale dodnes si to pamatuji. To mě mohlo být tak 5 let.

Pěkný den ivetinkav

Milá ivetinkav, přesně takové „mimino“ jsem měla. Když mi ho naši koupili, půjčila si ho moje sestra do postýlky a ve spánku mu okousala tvář. Barva nebyla asi ještě vytvrzená. Takže také invalida.

 

 

Reklama