Tak přesně takhle zareagoval Ondra v počátku manželství, když se Monika objevila, čerstvě od kadeřníka, doma ve dveřích. Trvalá ji tehdy stála 900 korun, k tomu melír, foukání, stříhání, a za hříšných 1 500 korun, což byla téměř polovina jejího platu, slyší jen: „Panebože, co to máš na hlavě!“

vlasy

Uběhlo několik let. Trvalá vyšla dávno z módy, a když se tak dnes Monika dívá zpětně na fotografie, musí dát manželovi za pravdu, vypadala opravdu, jako by měla na hlavě květák.

S vlasy však od té doby experimentuje pořád a ráda. Vždyť ne nadarmo má sestru vyučenou kadeřnicí. Už nemusí platit hříšné peníze, stačí si koupit kvalitní barvu a sestra zbytek zařídí.

Manžel se ke změnám barev zatím nijak zásadně nevyjadřuje, co taky, když už jsou na něho dvě. Smířil se, že jednou má doma dlouhovlasou zrzku, podruhé blondýnu, potřetí tmavovlásku, sem tam nějaký ten melír. S čím se však nikdy nesmířil, bylo, když se Monika rozhodla své dlouhé vlasy shodit. Do té doby měnila jen barvy, teď se rozhodla i pro radikální sestřih.

„Panebože, co to máš na hlavě?“ slyšela po mnoha letech onu známou větu.
„Co je, tobě se to nelíbí?“
a přejíždí si po svém čerstvém ježkovi.
„Promiň, ale s chlapem v posteli nebudu.“
„S jakým chlapem? Copak všechny ženské nosí dlouhé vlasy?“
A začne manželovi vyjmenovávat sexy hvězdy s krátkými vlasy.
„Mně se to prostě nelíbí,“ trvá na svém manžel.
„Mně se zase nelíbí, že ti začíná pleš,“ a dojde k hádce.

Za týden se oba usmířili. Ondra šel nakonec „s klukem“ do postele.

„Hádáme se kvůli pitomým vlasům,“ řekne Monika.
„Ale necháš si je narůst, viď?“
„To víš, že nechám,“
odpoví Monika a už přemýšlí, jakou barvičku si na toho svého ježourka nahodí.

Reklama