Mám kamaráda. Říkejme mu třeba J. Je vysoké, statné postavy, sympaťák. Před pár lety jel takhle metrem ráno do práce. (Zde musím uvést důležitou informaci, že se jednalo o starý typ vagonu metra, kde byla sedadla jako lavice podélně po stranách a nad nimi dlouhá tyč, jíž se stojící průměrného vzrůstu mohli nad svými hlavami přidržovat.) A jak tak jede, všiml si, že se na něj usmívá sedící dívka. Tak úsměv opětoval. Za chvíli, když se jejich oči opět setkaly, dívka se stále usmívala. Asi po mně jede, pomyslel si J.a rovněž se usmál. Dívka po chvíli vystupovala a když J. míjela, povídá mu: "Pane, něco vám kouká dole z nohavice. Asi kapesník." Pohlédl dolů a z hrůzou zjistil, že to, co mu z nohavice visí, jsou jednoznačně jeho .... slipy!  Zrudl a učinil prudký pohyb k zemi, kde popadl slipy. Pak prudký pohyb zpět do stoje - ovšem vzhledem ke své výšce přitom vší silou udeřil hlavou do zmiňované tyče-madla. Původní záměr zbaviti se rychle a nenápadně nedůstojné ozdoby tedy rozhodně nevyšel - ostatní cestující si ho opravdu nemohli nevšimnout, když se otřesen dezorientovaně potácel vagonem třímajíc své slipy v ruce.
Závěrem ještě vysvětlení, kterak se onen kousek prádla ocitl na nesprávném místě. Když se J. předchozího dne pozdě v noci vrátil domů (v té době bydlel sám) svlékl se jak had  :-) No a druhý den ráno si vzal čisté prádlo a oblékaje kalhoty si toho kousku z minulého dne, shrnutého v jeho rozměrných kalhotách, prostě nevšiml a on doputoval nohavicí dolů, právě když cestoval do práce.
 
S pozdravem
IKE
 
Milá IKE,
díky za krásnou a zároveň poslední příhodu dnešního dne.
Reklama