Reklama

Naši potomci nás často hodně překvapí. Říká se: Malé děti – malé starosti, velké děti – velké starosti. Mohu jen potvrdit a přidat ještě něco o šocích a radostech ….

Zrovna jsem po pozdní snídani přemýšlela, jak naložím s horkou červnovou sobotou, když zazvonil telefon. Při pohledu na displej jsem zvědavě pozdvihla obočí, neboť můj starší syn téměř nikdy nevolá - vždy se musím trošku vnucovat sama. „Ahoj mami, hmm… napadlo nás, jestli by ses dnes nechtěla za námi stavit a třeba se vykoupat v bazénu…?“

S nadšením jsem pozvání přijala, protože jsem je s manželkou dlouho neviděla a vidina odpoledne stráveného u bazénu mě lákala. Kvůli svému pochybnému řidičskému umění nevlastním auto, takže jsem, jako vždy, vyrazila vlakem, který staví kousek od mého pražského bytu. Mladí bydlí kousek za Prahou a já se mohu cestou kochat údolím Vltavy.

Syn čekal před nádražím v autě. Cestou mně přišel ještě nemluvnější, než obvykle a cítila jsem, jako by šlo o něco víc, než jen o pozvání na vykoupání. Že by nějaká radostná novina? Raději jsem tuhle myšlenku rychle zaplašila, abych nebyla jako vždy zklamaná – tak moc ráda bych další vnouče!

Když jsme zajížděli za bránu, snacha už vycházela z domu. Pátravě zaostřuju její postavu… zprvu nic neobvyklého nevidím, ale pak – opravdu! Snacha má bříško!

panačPo přivítání sama potvrdila těhotenství. Hurá - konečně budu babičkou i pro dítě druhého syna! Ale, není to bříško nějak moc veliké? Proč mně to tak dlouho tajili???

Chrlím nedočkavě: „A v kolikátém jsi měsíci? To už musíš každou chvilku rodit, ne? A bude to kluk nebo holčička?“

A pak to začalo...

„No, jak bychom ti to řekli, ono je tam toho víc…“ Trochu se mně tou dvojnásobnou radostí zamotala hlava: „Takže dvojčátka?“

„No, ono je tam toho ještě víc. Jsou tři, všechno kluci.“ Tak to už se mi zatmělo před očima a padla jsem na sedací soupravu, nohama nahoru. Málem to se mnou seklo: „Trojčátka, trojčátka, trojčátka…“ opakovala jsem stále dokola. Neskutečné! „PANÁKA, HNED!“ Vykřikla jsem. Alkoholik snad nejsem, ale něco silnějšího jsem fakt potřebovala.

Celé odpoledne jsme řešili různá jména. Vtipná nám přišla kombinace Kašpar, Melichar, Baltazar nebo Pankrác, Servác, Bonifác. Ovšem to by asi kluci neměli ve školce moc jednoduché…

Brzy se stanu pětinásobnou babičkou. Nebude to vůbec snadné, ale hrozně se těším, až budu moct snaše pomáhat a kluky hlídat, stejně jako potomky mladšího syna. Prožila jsem tehdy jeden z nejkrásnějších dnů v životě!

Zdroj fotografií: www.shutterstock.com

Čtěte také: