Reklama

Film z prostředí málo dotčeného Nového Zélandu o opravdovosti tamní kultury. Její nositelé se až fanaticky snaží o zachování tradic, a tak snad i své podstaty, kultury, jedinečnosti. To vše oni skutečně  vlastní.

Čeká se na proroka, ale ten při porodu zemře. Ne však jeho čiperné dvojče, sestra, která se po celý děj filmu snaží svého dědečka přesvědčit, že i ona je hodna nést tu pochodeň cti a tradice. Dědeček je však neoblomný, takže se můžeme nechat přenést dějem až k dramatickému konci.
Než ten přijde, provedou nás tvůrci maorskými zvyky, tanci, zpěvy, bojovým uměním a odvypráví nám nejstarší maorskou legendu. První Maour přijel totiž na pevninu na velrybě, kterou tito hezcí, tmaví lidé s trochu placatými nosy tolik uctívají.

Přes veškerou, zdánlivě vážnou tematiku snímku, jsem byla potěšena všedním humorem, který zde rozehrávají výborní, převážně zcela neznámí herci. I přesto, že je to příběh z opačného konce světa a často máme pocit, že i z jiného století, zasmějeme se často nad humorem, který používáme i my v našem všedním životě. Uvědomíme si, a to i přes očividnou odlišnost, jak moc jsme si všichni podobní.

Trochu s odstupem si uvědomuji, že výrazné postavy filmu byly ženské. Hlavní hrdinka, mladé děvče bojující o dědečkovo uznání,  v několika scénách došla tak daleko, že o jejím předurčení nemohl nikdo pochybovat. Typově i herecky byla třináctiletá Keisha Castle-Hughes velmi působivá.
Osobně mě "bavila" postava babičky, která jakožto typická manželka po několika desetiletích, umí diplomaticky velet manželovi a z jejích úst zazní věta "v kuchyni jsem vůdcem já". To aby zmírnila dopad manželova zaslepeného jednání. Ona dříve pochopí, pomůže, a i přes konflikty v celé rodině je nakonec oporou každému. 

Chtěla bych zde zmínit ještě jeden detail.
Domnívám se, že tento film má dokonalý střih a kameru. Možná mě ovlivnila působivost tamní přírody a z toho plynoucí záběry na krajinu, moře apod.
Ale nejvíce mi zůstal v mysli záběr, kdy vnučka odjíždí z Nového Zélandu, snad na dlouhý čas, a projíždí se svým otcem kolem pobřeží. Je připásaná v krásném autě, tatínek ji hladí po vlasech, ona však smutně hledí na moře. Střih - přichází -nádherný záběr z hlubin moře, ve kterém pluje obrovská velryba, slunce prosvětluje hladinu a do toho hraje tklivá hudba se zvuky velryb. Střih - silnice, auto, smutný pohled... To se opakuje i se změnou hudby a vy můžete hádat. Odjede vládkyně velryb se svým otcem do Evropy?

Film všem ženám-in vřele doporučuji. Pobavíte se, něco se dozvíte a v závěru pro vás bude film pohlazením, kterých není nikdy dost, že... 

 

Pán velryb (Whale Rider)
Nový Zéland, Německo 2002, 101 minut
Režie: Niki Caro
Scénář: Niki Caro
Kamera: Leon Narbey
Hudba: Lisa Gerrard
Hrají: Keisha Castle-Hughes, Rawiri Paratene, Vicky Haughton, Cliff Curtis, Rachel House, Tammy Davis...

Odkazy na recenze - http://kino.tiscali.cz/filmy/f_review.asp?film_id=7359  
h
ttp://cinema.burda.cz/film.php4?Filmid=WHALERID 

Ocenění - nominace na Oscara pro Keishu Castle-Hughes za hlavní ženskou roli