Milé ženy-in.

Nepotřebuji ani tak moc radu, jako spíš se podělit o zážitek, který se mi před nedávnem stal, protože mi to nejde z hlavy a přemýšlím, jestli jsem opravdu tak blbá (a mladá), jak mi bylo přímo i nepřímo naznačeno.

Čas od času zajdu s kamarádkami do baru a čas od času se mě nebo kamarádku pokouší někdo sbalit, prostě klasika, nebereme to sice úplně na lehkou váhu, ale je nám jasné, že na diskotéce se asi s tím pravým princem neseznámíme, a tak neděláme žádné falešné naděje ani našim „nápadníkům“.

Přesto se občas přihodí, že některý z nich zaujme natolik, že dostane telefonní číslo. Takhle přišel před pár týdny jeden, kterého jsem odněkud znala. Začal se se mnou bavit a na rozdíl od většiny nebyl ani úplně mladý a ani úplně blbý. Nakonec z něj tedy vypadlo i to, že moderuje v jedné komerční televizi – v tu chvíli mi konečně došlo, s kým se bavím. Nepadla jsem na zadek (navíc už jsme pěknou dobu seděli), ale přešla jsem to. Naštěstí neměl tendenci se k tomu vracet, čímž mi byl hned sympatičtější.

Povídali jsme si do brzkých ranních hodin, kdy řekl, že musí být fit do práce, a odporoučel se. Předtím se zeptal na číslo a já mu ho celkem bez zaváhání dala.

Ozval se hned druhý den a moc mi děkoval za večer a ptal se, jestli to můžeme někdy zopakovat… Nevím, jak moc to mám protahovat, protože začalo takové to typické oblbování chlapa, který chce udělat dojem. A celkem se mu to dařilo. Chodili jsme na obědy (ale ne na večeře), čas od času jsme šli na stejnou diskotéku (ale ne jinam).

Začalo být jasné, že po mně asi něco chce, a já si myslím, že jsem tušila, co by to tak asi mohlo být. Jsem ale od přírody děvče opatrné, a tak jsem se do ničeho nehrnula, protože jsem pořád čekala nějaký zádrhel.

Jak už to s chlapy bývá, přišel zádrhel i s tímhle – ne že bych to tedy nečekala. Začalo mi být divné, proč se mě ptá, jestli mám kožené rukavice, když už zima byla ta tam… Vůbec měl takové podezřelé řečičky, když přišlo na choulostivější témata, a já jsem si dost dlouho myslela, že je to jeho specifický smysl pro humor.

Po čase jsem ale začala chápat, že to, co se snaží maskovat jako přijatelnou pózu, je normální fetišismus na kožené věci. Zrovna tohle mě bere snad ze všech praktik nejméně, když vidím chlapa v kožených kalhotách, můžu se počurat smíchy, takže s tímhle u mě nepochodil, jen si to tak možná vysvětloval, protože jsem byla podobně rudá jako on ve chvílích, kdy to líčil. Jenže zatímco pan moderátor byl červený od vzrušení a od studu, já rudla, jak jsem v sobě dusila smích.

Začala jsem pomalu ale jistě tušit, že tudy cesta nepovede, ale ještě jsem nad ním nezlomila hůl, protože naštěstí kůže nebyla naše jediné téma a tak trochu jsem doufala, že by o mě skutečně mohl stát.

Pak ale nadešel okamžik, kdy jsem se zcela náhodou dala do řeči s kamarádovou kamarádkou, a ani nevím, jak na něj přišla řeč, ale najednou do sebe všechno zacvaklo. Věděla i o jeho kožené úchylce a já se musela smát nahlas. Jemu a sobě taky.

Ukázalo se, že pan moderátor žije už rok se slečnou, která shodou okolností studovala stejný obor jako já, a že ji sbalil v tom samém baru, kde jsme se spolu dali do řeči. Byla to její kamarádka, a tak jsem během dvaceti minut měla ve skládačce všecky dílky, které mi do té doby ještě chyběly.

Ukázalo se, že se jedná ještě o smutnější existenci, než jsem se bála odhadovat v těch nejhorších představách. Od té doby ale přemýšlím, jestli si myslí, že jsou ženy tak blbé, že mu rok po roce nějaká sedne na lep a on ji vymění za mladší model? Vážně moc nevím, co si o tom všem mám myslet. To jsem snad opravdu tak mladá (a blbá), jak by to mohlo vypadat? :)

Reklama