I já bohužel přicházím o spoustu radovánek díky tomu, že se, dříve než bych našla kuráž shodit boty, vydrápat se na stůl a zatančit spolustolovníkům mezi chipsy a popelníky, pozvracím. Můj obdiv mají ti, kdo si dokáží  zpříjemnit dlouhý večírek krátkým šlofíčkem k načerpání nových sil čelem na stole, já kdybych se předklonila a zahleděla do tmy pod stolem tak…

Díky této "pojistce" si také všechno pamatuji, nevím, co je mít okno, za to si dobře vzpomínám, jak chutnala HOPSINKA na první diskotéce ( pokud  snad někoho tento trend minul - jde o broskvovou vodku ) přesně si vybavuji  na chuť a barvu MOZKU na lyžařském výcviku – vaječný koňak s griotkou, ČERTA o rok pozdeji tamtéž – opět griotka ach jo, tentokrát s rumem, červeného vína s kolou, tzv. HOUBA, populární na domácích oslavách a obzvlášť těžká do žaludku a peprmintového likéru se šlehačkou a přesně vím, jak to všechno vypadá v záchodové míse.

Pravda, podobný výhled se mi už nějakou dobu nenaskytl, tedy, ne že bych toho dnes dokázala bez následků vypít víc než v 16, spíš naopak, poděkování ale patří vnitřnímu hlásku, který mě hlídá účiněji  než tělocvikářka na školním výletě, šeptajíc: „Ještě jednou se napij a jdeš domů s poblitým trikem.“  
 
Na zdraví všem, Lucie B.


Děkujeme za pěkný příspěvek :).

Tak, tak, taky trpím prokletím dobré paměti - okno jsem neměla nikdy a to i když mi bylo hodně zle... Ale zas mám tu výhodu, že já klidně budu tančit na stole i za střízliva - odvázat se dokážu i po minerálce :))).

Jaká byla Vaše první opička, ženy-in? Napište mi o ní na redakce@zena-in.cz!

Reklama