Ahoj Merylko,

teda ty sis uměla vybrat - venku Sibiř, v práci taky a do toho mě zaplavíš slzami. Nedá mi to a taky si zapláču.

Jako každá kuchtíci žena pravidelně pláču nad cibulí. Ať dělám co dělám, ještě nikdy nezabraly rady: krájet ji se zavřenou pusou nebo s nožem namočeným ve studené vodě. 
Jako matka pláču nad hladovými dětmi v Africe, nad válečnými sirotky, nad dětmi, které rodinu ztratily při nehodách....

Když jsem se po porodu syna vrátila domů z porodnice, plakala jsem nad přestavěným nábytkem v obýváku a nad uklizeným bytem, který na mě čekal.

Pláču u filmů - válečných - naposledy mě k slzám dojal film Údolí stínů, který po Zachraňte vojína Ryana považuji za opravdu realistické vylíčení válečných útrap. Pravidelně pláču u Výletu s Ivou Janžurovou. Tenhle film si pouštím vždy, když žehlím, takže to prádlo pak vypadá... však to všichni "uplakánci" znají..:-)

Spolehlivě roním slzy u knížky Pan Kaplan má stále třídu rád. Jsou to slzy smíchu a jak je známo - smích léčí, tudíž dělám i něco pro své zdraví.

Já myslím, že takový pláč má mnohdy osvobozující účinek - odplaví stres. A stejně jako po dešti vysvitne mezi mraky slunce, tak i po pláči přijde dobrá nálada.

Tak hezký víkend a slzy od smíchu přeje Bookcase



Milá Book, díky, díky, díky za tvůj příspěvek ;o) Moc hezky napsané!
I tobě přeji jen ty báječné slzy od smíchu a ať toho deště máš v životě co možná nejméně ;o)

 

Krásný zbytek dne přeje

 

Reklama