Dobrý den,  milé ženy-in...
 
...štěstí, co je štěstí?! Muška jenom zlatá... ano, štěstí je jako muška, přiletí a ve chvilce je zase rázem pryč. Ani si to neuvědomujeme, že pomyslná muška štěstí k nám dolétla, hlavně si ovšem všímáme toho, když ta muška štěstí od nás odlétne, to je pak humbuk"!

Myslím, že mně asi těch mušek" v životě odlétlo více, než přiletělo...
Štěstí může mít hodně podob... pro někoho je štěstí vyhrát ve sportce deset milionů a někdo je šťastný, když má kolem sebe své nejbližší... Tu druhou možnost si většina z nás ani neuvědomuje, ale když ty blízké člověk ztratí, tak je najednou v naší mysli tolik slov, vět, činů, co chtěl tomu druhému říci - ovšem už je pozdě...

A kdy jsem byla v životě nejšťastnější? Život jako takový sám přináší různé neštěstí, štěstí, ztráty a nálezy... Řídím se většinou tím, že když přijde v životě něco špatného, tak poté by mělo následovat něco hezkého, příjemného, zkrátka štěstí, aby se to vzájemně vyrovnalo... A co se týče toho, kdy mě štěstí a vůbec všechny dobré síly" opustily, tak to si pamatuji velmi dobře.

V ten den jsem neměla chuť do ničeho, jediná chuť" byla ta, že jsem chtěla skončit s životem. Kdo by se divil, když ten den mi vzali toho člověka, který mi byl velmi cenný a hodně pro mě znamenal - táta... po třech letech je to neštěstí v mé paměti stále velmi živé a je to, jako by se to odehrávalo včera.
Léto, s taťkou jsme si vyrazili do lesa na houby, a když jsme se vraceli a měli jsme naplánováno, že pojedeme poté na výborný pohár, všechno mi zkazila jedna chvíle, kdy mi před mýma očima mého nejbližšího autem přejela dámička, která neměla řidičský průkaz... a aby toho neštěstí nebylo málo, nikdo mě ani nevyslechl, ač jsem byla jediným svědkem, táta po nárazu letěl do výše 10 metrů a já jsem pak byla v jeho kaluži krve a ta dámička si jezdila dále... na ten den nikdy nezapomenu. Ničemu ale nebyl konec, poté jsem si prožila to, že každý měsíc k nám chodily pozvánky na to, abych přišla na psychiatrickou prohlídku - neskutečné. Další neštěstí mě potkalo před 2 týdny, kdy mi opět odešel blízký člověk -babička, které jsem se se vším zpovídala...

Nevím, ale snad přijde už nějaké to šťastnější období...
Toto byla pro mě největší životní ztráta a neštěstí v jednom. Jak jsem psala hned na začátku, měla jsem v hlavě tolik slov a vět, které jsem mu chtěla říct, ale už bylo pozdě... proto si važte všech svých blízkých a radujte se, že můžete být s nimi... mým velikým štěstím je pro mě mamča a můj přítel, který je mi velkou oporou a u kterého se vždy mohu vyplakat z toho všeho...
 
 
Krásný nostalgický den vám přeje Trpajzlig...
Milá Trpajzlig,
škoda, že první příspěvek dne na téma štěstí" je vlastně o neštěstí. Bohužel i to k životu patří a já věřím, že to bude tak, jak jste psala v úvodu: Když přijde v životě něco špatného, tak poté by mělo následovat něco hezkého, příjemného, zkrátka štěstí.
Reklama