Retrospektivní příspěvek na dobu minulou a nástup počítačů zaslala k dnešnímu tématu čtenářka RosaGloriaDei. Vzpomíná si, že její první setkání s počítačem bylo skrz děrované pásky, které jí nosila z práce maminka...

Čtenářka RosaGloriaDei je naší další přispěvatelkou. Jak ona vzpomíná na své první setkání s počítačem?


Vezmu to zeširoka, já to snad ani jinak neumím. Když zapátrám v paměti, pravděpodobně mé první setkání s počítačem bylo nepřímé prostřednictvím tzv. „děrovaných pásek“, které mi mamka nosila z práce domů a ze kterých se daly skládat překrásné věci. Face to face jsem se poprvé setkala s počítačem v prvním ročníku na gymnáziu v rámci předmětu „výpočetní technika“, či jak se jmenoval. Pan profesor (tenkrát si tak nechali říkat) po úvodní hodině vytvořil posvátnou atmosféru a přivedl nás (samé ženské) do místnosti, kde stály dvě řady „úžasných“ IQ 151 (Lukáši, ještě včera bych napsala 150 ;-)). Byly jsme rozděleny na dvě skupiny, střídala se teorie s „praxí“ a my se učily „programovat“ Karla, což byl takový puntík, posunující se podle našich pokynů po ohradě. Slovo praxe jsem dala do uvozovek záměrně, vlastně jsme mohly používat jen ukazováček a i ten až po poradě s vyučujícím. Po pár hodinách byl kupodivu Karel náš. Za sebe mohu prohlásit, že to byl první a poslední „chlap“, který, když jsem se ho naučila ovládat, stoprocentně dělal, co jsem po něm chtěla. Programování v jazyce Basic probíhalo už jen prostřednictvím grafů, dodnes nevím, jestli to íkvéčko nezvládlo, nebo jestli šlo o zachování jeho zdraví, které bychom my mohly ohrozit. Po maturitě jsem se nedostala na vysokou, dobře mi tak, neměla jsem jít hlavou proti zdi, a ocitla se na dvouleté ekonomické nástavbě se zaměřením na výpočetní techniku. Dodnes nezapomenu na první hodinu, kdy jsme usedli v nadprůměrně vybavené počítačové učebně a já se zeptala, kde se „to“ zapíná, čímž jsem pobavila široké okolí. Spousta spolužáků, maturujících na průmyslovkách, si v té době dávno přivydělávala programováním, my, holky z gymplu, jsme sice znaly Platóna, Nietzcheho či Kanta, ale najít ten správný knoflík pro zapnutí počítače jsme nedokázaly. Postupně jsem pronikla do tajů bitů i Bytů, naučila se jednoduše programovat ve Foxpru či Pascalu. Je toho spousta, ale vlastně je mi z té doby k ničemu téměř všechno, včetně znalosti Wordu či Excelu. Je šílené, jak se tyto aplikace pořád mění. Když ještě běhal počítač pod „Dosem“, nepotřebovala jsem x „ajťáků“, abych si s ním poradila. Když jsem nastupovala do svého prvního zaměstnání (jako jediná, která znala práci na PC), držela jsem se pravidla, že se softwarem si poradím levou zadní, pro hardware volám odborníky. Dnes už si bez „odborníků“ téměř neškrtnu. Zřejmě je nejvyšší čas se zase začít učit.....

RosaGloriaDei

Pozn. red.: Text neprošel jazykovou korekturou.

Téma dne 7. března 2012: Můj první počítač

Zavzpomínejte na svůj první počítač!

  • Jaký to byl?
  • Bylo pro vás těžké, naučit se ho ovládat?
  • Co vás na něm nejvíc bavilo?
  • Ještě ho stále máte, anebo jste ho už nahradila?
  • Chystáte si koupit svůj první počítač? - poraďte!

Otázek k prvnímu počítači je skutečně mnoho. Zajímá mě zkrátka váš příběh. Chci vědět, jak jste to se svým prvním počítačem měla. Své příspěvky, dlouhé alespoň jako tento odstavec textu, posílejte na redakční e-mailovou adresu (viz níže). Jeden z příspěvků, respektive jeho autorku, ocením pěkným dárkem: stylovou Microsoft Wireless Mobile Mouse 4000. Pokud chcete mít šanci na uveřejnění a tedy i možné získání dárku, pošlete příspěvek nejpozději 7.3.2012 do 15.30 hodin.

myska

Reklama