Rodina

Palčivé otázky


Jakákoli matka, která se nestrachuje o svou vlastní budoucnost v roli matky, je buď náměsíčná, nebo v kómatu. (Hariet Lerner)

„Už se ti to blíží, co?” slýchám pořád častěji od známých a kamarádů krátce poté, co zabodnou pohled těsně pod má dmoucí ňadra. A vzápětí následuje: „Bojíš se? Těšíš se?” Inu, tak i tak.

Pominu-li, že odpovídat na stále stejné dotazy je poměrně únavné, a budu-li se snažit být upřímná, každý den bližší dni D i ve mně vyvolává spoustu často rozporuplných otázek a pocitů (na ty se mě ovšem nikdo nezeptá – a je to tak dobře).

Například na svoje nadmíru pohyblivé břicho bych se vydržela koukat celé hodiny v kuse, vážně je to lepší než televize (kterou nemáme). A že na to teď mám spoustu času. Jak asi bude Pan Miminko vypadat? Zkouším si ho představit a moc mi to nejde. Nebude moc škaredej (protože některá miminka jsou)? Nehýbe se málo? Nehýbe se moc? Zbožňuju tyhle sebepozorovací seance. Kdoví, jestli ještě bude možnost to znovu zažít…
 

Předcházející díly deníku budoucí maminky najdete ZDE.

 

A jak se tak rychle blíží skutečné léto, prázdniny a s nimi i můj termín, přepadla mě fobie z naprosté neinformovanosti. Ta byla doposud naprosto cílená a plánovaná, protože jsem si těhotenství nechtěla kazit stresem z všelijakých „zaručených” návodů, varování a doporučení. Teď se však můj pohled maličko pootočil. Copak porod, ten proběhne (jak doufám) pod medicínským dozorem. Ale co bude dál? Co až si přivezeme miminko domů? Zvládnu to? Zvládne to Stvořitel? Budeme to s ním vůbec umět? Bude mi pořízená výbavička stačit? A jak se proboha kojí?

A tak jsem se nakonec přece jenom začetla… a asi jsem neměla. I když… to ukáže až praxe, jestli je lepší padnout do šestinedělí po hlavě nebo se na hormonální výkyvy, poporodní depresi, nekonečnou únavu, nulový partnerský život, problémy s kojením a spol. připravit. A lze to vůbec? Je to k něčemu, když o tom víte předem?

Trochu mě obchází hrůza a trápí pochyby o sobě samé, ale aspoň vím, že je to normální. Že jsem normální. A doufám, ba dokonce věřím, že euforie z narození a následných pokroků vlastního dítěte tyhle zápory vyrovnají a nakonec převáží (i když strach tu bude asi už navždycky).

Dokonce věřím, že se dokážu povznést nad zástupy „tazatelů” (Není mu zima/teplo? Ty ještě kojíš/Ty už nekojíš? Nemáš moc slabý/silný mlíko? Nemá hlad/žízeň/plný plínky? Proč řve?), různých „radilů” (nech ho vyřvat, ať má silný plíce, dej mu napít čaje, nechovej ho tolik/pochovej ho…) a „pomocníků” (nakrm mi ho, přebal a já se projdu s kočárem kolem bloku). Koneckonců počáteční zájem o něco nového jednou opadne a my se budeme moci zaměřit na budování rodinné pohody po svém.

A nepište mi, že jsem naivní. Pokud to mám zjistit na vlastní kůži, tak radši později než hned...

   
17.06.2008 - Těhotenství a porod - autor: Pavel Miškovský

Komentáře:

  1. avatar
    [29] Dájka [*]

    S manželskou poradnou se určitě nic nezkazí. Jinak bych počkala, třeba po porodu změní názor. Hormony s ní ještě chvilku budou zametat. Taky jsem dělala iracionální věci a manžel mi do hlavy nevleze, takže většinou fakt nemoh tušit, proč zrovna teď bulím nebo proč ho posílám do paďouz.

    superkarma: 0 22.07.2008, 14:08:36
  2. avatar
    [28] Mab [*]

    Doporučila bych vám navštívit manželskou poradnu. Ony ty hormony dělají své, pak bych se možná zeptala nějaké její kmarádky (které tedy můžete věřit) co se stalo a proč s vámi nechce být. Třeba zjistíte, že je problém řešitelný. Přeju hodně štěstí.

    superkarma: 0 14.07.2008, 22:35:29
  3. [27] HonzaK [*]

    Ahoj, doufam, ze i chlapi sem muzou.... zajimala by me role partnera v tomto case. Cekame totiz s pritelkyni dite, je v patem mesici. Strasne jsem se tesil prave na to, ze budu u toho, jak brisko roste, u prvnich pohybu a tak. Jenze pritelkyne se se mnou rozesla, meli jsme par sporu (tradicne o nicem), ale ona se rozhodla, ze ackoliv moc touzim po kompletni rodine, bude sama. Nevim, jak ji presvedcit, ze dela hroznou chybu, kterou odnese predevsim to dite, ale neni s ni rec.....takhle to trva uz skoro dva mesice. Poradite mi nekdo, co delat ? Diky H.

    superkarma: 0 12.07.2008, 07:13:29
  4. avatar
    [26] Kate01 [*]

    Jojo, tak nějak to prožívám taky :-) Termín mám za 8 týdnů a nějak se to kvapem blíží, ale na mimčo se strašně těším, snad to zvládnem

    superkarma: 0 18.06.2008, 13:08:36
  5. avatar
    [25] vendyna [*]

    Panebože, jako bych to psala sama :o)) (včetně toho,že nemáme telku, já furt čučim na břicho, rodim za tři týdny a na kvanta protiřečících si rad už jsem alergická :o))) Ale ono to nějak půjde :o))))

    superkarma: 0 17.06.2008, 22:14:05
  6. avatar
    [24] breberka [*]

    No, to jsem zvědavá, jaké starosti budou, až budeš čekat druhé.Se dvěma to je totiž jiné kafe, než s jedním
    Taky jsem u prvního měla strach, ale pořád jsem si říkala, že to zvládly 1000mamin přede mnou, tak proč bych to nezvládla já

    superkarma: 0 17.06.2008, 20:39:35
  7. avatar
    [23] phoebe24 [*]

    7kraska: ale když se budeš do detailu řídit těmi hromadami poznámek z kurzu, tak to přece nebudeš řešit po svém. Budeš dělat jen to, co Ti někdo jiný doporučí. Myslím, že péče o dítě a následná výchova jsou věci natolik intimní a individuální, že to prostě nejde zobecňovat. Člověk k tomu musí dospět. A potom to dělá dobře nebo taky ne - ale obávám se, že nějaký kurz v tom nijak zásadně nepomůže.

    superkarma: 0 17.06.2008, 20:18:51
  8. [22] 7kraska [*]

    no nevim, kazdej to resi po svem...nekdo svoje pochybnosti vypisuje na netu jako adela a nekdo chodi na kurs a pise si hromady poznamek - pac jinak to neumi

    superkarma: 0 17.06.2008, 19:40:39
  9. avatar
    [21] phoebe24 [*]

    7kraska: "bez kursu bych do toho nesla" - teda nic proti Tobě, ale to už by mohli rovnou dělat kurzy např. na téma: "Kvalitní sex", "Jak zvládnout výchovu pubescenta", "Stáří - aneb jak porozumět vnoučatům" a tak podobně
    každopádně poptávka po kurzech asi je, když je nabídka....

    superkarma: 0 17.06.2008, 19:02:17
  10. avatar
    [20] Mánička [*]

    7kraska: no týwoe... stohy poznámek o čem???

    Jinak tedy mě podobné starosti minuly... poprvé jsem do toho šla ve sladké nevědomosti, co mě vlastně čeká... no a podruhý už jsem to zase více než tušila

    superkarma: 0 17.06.2008, 17:34:30
  11. avatar
    [19] femme [*]

    no hlavně, aby se pan Miminko líbil panu Stvořiteli

    superkarma: 0 17.06.2008, 15:14:33
  12. avatar
    [18] Meander [*]

    Doufám, že umřu dřív, než zatoužím po takovýchto starostech!

    superkarma: 0 17.06.2008, 14:24:57
  13. [17] 7kraska [*]

    bez kursu bych do toho nesla - ale nemusi bejt kazdej takovej perfekcionista jako ja

    toho Stvoritele zapoj hned do prace - od prvniho dne - jinak uz se Ti to nepovede - dones, prines, nakup, zarid, zavolej, dovez nas, uvar, uklid...atd. - a zadny kecy z jeho strany, ze jsi cely den doma, tak to muzes udelat ty

    superkarma: 0 17.06.2008, 13:30:21
  14. avatar
    [16] ToraToraTora [*]

    RenataP: já ho tam radši ani nebrala, za rámeček by si to nedal

    superkarma: 0 17.06.2008, 13:10:47
  15. avatar
    [15] RenataP [*]

    ToraToraTora: nejšťavnatější jsou prý na porodních sálech ale z vlastní zkušenosti nemůžu sloužit

    superkarma: 0 17.06.2008, 13:08:35
  16. avatar
    [14] ToraToraTora [*]

    Milá Adélo, všechno nějak bude, jinak to ani nejde, jen asi pro Stvořitele vyberete jiné a šťavnatější přezdívky

    superkarma: 0 17.06.2008, 12:35:44
  17. avatar
    [13] závislá na čokoládě [*]

    Pokud se obáváš a trochu bojíš, co bude dál, je to správné. Jenom ty, které tvrdí, že všude byly a všechno viděly pouději padají na hubu. V porodnici ti něco ukáží a na zbytek přijdeš doma nejlépe metodou pokus-omyl. Také si myslím, že jsem všechno za těch 8 let zapoměla, ale tajně doufám, že si vzpomenu, teda snad

    superkarma: 0 17.06.2008, 12:29:59
  18. avatar
    [12] RenataP [*]

    Manx,víš, že jsem o tom v dobách největších krizí snila??? Ráno v klidu snídaně, teplej oběd (týjo, co to je???, fakt jídlo???) a dokonce i v klidu večeře. A relativní ticho...jééééé

    Kuře: super matky tu nejsou jsme lidi, né? Ostatně v dnešním nášupu v porodnicích by mi asi jako druhomatce už nevadilo, kdyby mě šoupli na jiné oddělení a dítko hezky jinde, aby tam nerušilo a jen hezky na kojení a hybaj zpátky....Rooming in je sice skvělej, ale ne v táboře po 3 ženských a uvřískaných harantů. Nebo jsem už podruhý líná

    superkarma: 0 17.06.2008, 11:54:30
  19. avatar
    [11] Žábina [*]

    no budeš holt muset zapojit Stvořitele, pěkně hned od začátku, aby nebylo vše jen na tobě

    superkarma: 0 17.06.2008, 10:27:01
  20. [9] 7kraska [*]

    ja jsem se taky bala, jak to zvladnu, ale chodila jsem na kurs do www.pomad.cz (pokud se nepletu) a tam mi vsechno predem rekli - mela jsem stohy poznamek a furt jsem si je procitala

    sok byl jenom to, ze jsem nemohla po porodu jit nikam nic zaridit, do nejblizsiho metra jsem se tehdy s kocarkem nedostala a zjistila jsem, ze nikdo z meho okoli neumi veci vyrizovat jako ja - a hlidani bylo a je pomalu

    superkarma: 0 17.06.2008, 10:11:02
  21. avatar
    [8] Kuře [*]

    RenataP: Já jsem u druhého harantíka měla po šestinedělí šanci na týden spánku. Musela jsem do špitálu se zánětem prsu a díky momentální situaci jsem ležela na jednom oddělení a za stěnou na dětském. Takže sestřičky o něj pečovaly co do veškerého přebalování a koupání atp. a já jsem jenom kojila a hrála si. A protože jsem měla mlíka tak pro tři děcka, tak jsem denně jednu dávku odstříkala a sestry jedno noční krmení obstaraly za mne.
    Supermatky prominou, ale bylo to krásné. Vracela jsem se odpočatá a vyspinkaná do růžova. Ten zánět sice bolel jak , ale ten servis to vynhradil .

    superkarma: 0 17.06.2008, 09:53:12
  22. avatar
    [7] RenataP [*]

    phoebe: lépe to vystihnout nelze - spolehnutí na sebe a na manžela je většina úspěchu

    Evikus: proti nevyspání nevím, dodnes marně hledám recept napadá mě pervitin

    superkarma: 0 17.06.2008, 08:39:36
  23. avatar
    [6] phoebe24 [*]

    V porodnici jsem se setkala s prvorodičkou, která byla: "všechno vím, všechno znám...". Byly jsme spolu na pokoji a ona do mě sypala moudra typu: "Pláčou jen děti neurotických matek", "Už se těším, jak položím malou do toho košíku s volánkama, ona bude spinkat,já u ní vyšívat a vše bude zalité sluncem." Mno, jako druhorodička jsem jen poznamenala, že dneškem mi končí lehy. A taky jo. Po přinesení miminek z novorozeneckého oddělení se začaly dít věci. Během dvou dnů se z mé spolunocležnice vyklubal neurotický uzlík nervů neschopný se o své mimi postarat po celých 24 hodin ("Opravdu se už musím vyspat...").
    Potkaly jsme se ještě asi po třech měsících, kdy mi s viditelným tikem v obličeji sdělovala, že Zuzanka je opravdu neskutečně pohodové miminko. Když přidala křečovitý úsměv, bylo mi jí fakt líto
    Takže - dělat si dopředu starosti je normální. Většinou se to zvládnout dá. Pokud se mamina může spolehnout na své instinkty a manžela - má vyhráno

    superkarma: 0 17.06.2008, 08:01:58
  24. avatar
    [5] L_B [*]

    tak otazky typu "jak to bude pak?" jsem manzelovi ke konci tehotenstvi pokladala asi tak 100x denne ...taky jsem se neobavala ani tak porodu, jako spis toho, ze ani nebudu vedet, jak to dite chytnout, obliknout, prebalit, uklidnit, atd...no a manzel (flegmatik nejhrubsiho zrna ) mi porad opakoval "neboj se, ona si rekne" - no a rekla...!

    a ted u druheho, ktere cekame kazdym dnem, si rikam to same "jak to, proboha, s tema dvema detma budeme delat...? " - no predpokladam, ze kdybych se se svyma obavama sverila manzelovi, tak dostanu opet stejnou odpoved...:)
    ...tak bud, adelo, v klidu - ono si to dite fakt rekne samoa tak nejak sama pak budes vedet, co s nim...
    (a kdyby nahodou ne, tak existuje druha zachrana - ty deti vydrzi vic nez jsme si kolikrat ochotni pripustit...

    superkarma: 0 17.06.2008, 07:26:25
  25. avatar
    [4] jajynka [*]

    Adélo, nebojte se - všechno zvládnete, ono to prostě asi ani jinak nejde. Zapojíte do péče o mimi i manžela a půjde to. Hodně štěstí

    superkarma: 0 17.06.2008, 07:15:07
  26. avatar
    [3] Evikus [*]

    RenataP: Obrnit se proti radílkům chápu, ale proti nevyspání - to se dělá jak

    superkarma: 0 17.06.2008, 07:04:43
  27. avatar
    [2] RenataP [*]

    Odpověď na otázku, zda se lze teoreticky připravit - ASI NE Praxe je totiž nějak jiná už tím, že je to prostě praxe. A abych řekla pravdu, mateřství je sice hezká věc, jsou chvíle, kdy bych neměnila, ale dvě věci mě ho kazily/kazí - chytrý radílkové a nevyspání Proti obému se doporučuji maximálně obrnit....

    superkarma: 0 17.06.2008, 06:12:34
  28. avatar
    [1] danca79 [*]

    Adelo, naivni nejsi. A zvladnes to

    superkarma: 0 17.06.2008, 01:02:36

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme