Reklama

Krásný den, všem.
 
 
Je to už pěkných pár let, co jsem byla, tehdy ještě jako mladá a svobodná, s mamkou na poznávacím zájezdě ve Francii. Paříž, zámky na Loiře - krása, nádhera.
 
Jen ta cesta! Samozřejmě autobusem a v červnu, který byl tehdy dost parný, asi jako v těchto dnech. Celé dny jsme běhali od jedné historické památky k druhé, abychom toho stihli co nejvíc a večer se všichni propocení nasoukali do pěkně vyhřátého autobusu. Po tak náročném dni první, co jsme udělali po nástupu do autobusu bylo, že jsme se zuli. Hrůza!!!
 
Ovšem mnohem větší hrůza byla, když náš průvodce, který seděl v předu u řidiče, se zul také a své nožky, celý den uzavřené v plných botách a ponožkách, které byly všechno možné jen ne bavlněné, položil na zábradlí u předních dveří. Tímto umístěním se jeho smradláky dostaly do výše našich obličejů a v okamžiku, kdy se autobus rozjel se pohnul smrad směrem dozadu a prostoupil celým autobusem.

KAMIOŇÁK EMAN (soutěž)

Jenže po chvíli to panu průvodci bylo málo, takže si sundal ještě ponožky, a protože byly propocené začal jimi točit, aby proschly. Uvolněnými prstíky u nohou pak ještě hýbal, aby se provětraly.
 
Nemusím asi dlouze vyprávět, jak vypadal zbytek autobusu za zády pana průvodce. Jedna půlka před mdlobami, druhá si chystala pytlík na zvracení. Cesta do hotelu trvala hodinu. Byla to opravdu velmi, velmi dlouhá hodina.
 
Létu a dovoleným zdar. Mončí


Nu, přiznám se, že ač jsem silné nátury a nic moc mne nerozhodí, tohle je silná káva. Brrr. Asi bych si sundal vlastní ponožky a demonstrativně šel k němu dopředu a začal s nimi taky točit. Možná bych do jedné dal jablko a použil ji jako chemickou zbraň proti průvodci prasavci. A věřte mi, že jsem toho schopen!

Napište mi vaše zážitky, milé ženy-in! Redakce@zena-in.cz se moc těší na pachy všelijaké!