Tak to není ani tak názor čtenářky Pajdy, jako jejího manžela, který je celý po mamince a schraňuje všechno, co se jen do nového příbytku vešlo :)

Za svůj život jsem se opravdu stěhovala dvakrát. Tím opravdu myslím stěhování, kdy jsem úplně opustila místo, kde jsem bydlela, a přesunula se definitivně jinam. Jsou totiž i „stěhování“, kdy část věcí zůstala v původním bydlišti.

První stěhování nastalo, kdy synovi byl necelý rok. To bylo stěhování víceméně pohodové, protože tchýně se přestěhovala do svého, nově opraveného a zařízeného bytu a já s miminkem a manželem jsem se stěhovala do jejího, teoreticky prázdného bytu, kde zůstal nábytek a „nějaké drobnosti“. Že velká část těch drobností byly neuvěřitelné krámy, které tam zůstaly díky tchýnině neschopnosti vyhodit nepotřebné věci nebo vůbec uklidit, to už jsem tady kdysi psala. Byt byl přesnou ukázkou známého „navrch huj, vespod fuj“ - všude něco rozbitého, neúplného, ve spíži 15 let staré zavařeniny (tchýně tam naštěstí bydlela jenom 15 let), 10 let staré fazole (5 kilo, asi kdyby byl nedostatek plynu), o pokladech typu 20 metrů starého celofánu nebo náhradních dílů k dávno vyhozenému sporáku vůbec nemluvím. To všechno bylo pečlivě poskládané do polic tak, že v bytě sice na povrchu nic neleželo, ale taky se tam nedalo hnout. Do sklepa se vůbec nedalo vejít a většina věcí tam zůstala až do našeho druhého stěhování. A to k bytu patřila ještě garáž...

K tomuhle stěhování se váže krásná ukázka toho, jak se to nemá dělat. Protože ani jedna z nás neměla peníze na stěhováky, a nemusely jsme spěchat, dohodlo se, že se budeme stěhovat postupně - větší věci jsme odvezli tátovým autem, ty malé se odvážely po kouscích v taškách. Na předsíni byly velké police a my si určily, která je moje a která její a tam jsme si dávaly převážené věci. Já tam poctivě odvážela obden asi tak dvě tašky drogerie. Asi po měsíci se mi ale zdálo, že v polici věci nepřibývají, rozhodně ne tím tempem, jakým je dovážím. Mýdla a podobně jsem moc nepočítala, prací prášek na plínky a další mi poradili na novorozeneckém koupit speciální pro čistírny ve dvacetikilovém balení, protože ten je antialergický (opravdu byl, nedávalo se do něj totiž žádné „vonědlo“ a další zbytečná chemie), ale mizely mi prášky na praní jemného vlněného prádélka. Tehdy to byl těžce vysháněný tuším Batul, nic moc jiného pro mimina nebylo. Nakonec jsem dupla na tchýni, ze které police si věci odváží. Jasně, že z té mojí. Vůbec jí nebylo blbé, že odvezla prášek na jemné prádlo pro kojence, který nebyl k dostání, nevadilo jí, že můj prášek stál trojnásobek toho, co její Tix, prostě jenom konstatovala: „No mě se zdálo, že už tady toho mám nějak hodně.“ Ani to, co odvezla, nevrátila. Mám podezření, že nakřečkované prášky skladuje dodnes

Druhé stěhování bylo o něco rychlejší - stěhovali jsme se během tří dnů. A byl to rachot. Manžel je totiž, co se skladování věcí týče, na 100% po mamince. Do prázdného baráku jsme tak stěhovali: jeho kancelář (asi 2 tranzity), náš byt (asi tak pět tranzitů a Avii s nábytkem - dodnes nechápu, jak jsme to dostali do dvoupokojáku), zmíněnou garáž (pět tranzitů), a ještě jsme dostali darem materiál ze stánku z Invexu - pokud si jej odvezeme všechen. Tedy asi tak 5 Avií prken, trámků, starých koberců, kecpultů a nejrůznějších kovových zábradlíček a podobných „užitečností“. Snést to na hromadu a zapálit by bylo levnější, rychlejší a zjevně by toho nebyla škoda. Samozřejmě např. náhradní díly na Škodu Spartaka, kterou nemáme už 9 let, jsou tady s námi, stejně tak 15 let nepojízdný plechový děs, zvaný Pionýr, nebo sousedova Babeta - od té má soused techničák a doklady, my máme tu Babetu. Se sousedem jsme se neviděli cca 8 let, protože když se mu narodilo dítě, tak se během týdne přestěhoval a při zapíjení potomka ztratil mobil...ale stěhovaly se jenom věci důležité a užitečné. Aspoň podle manžela. V novém bydlíme osmý rok a některé bedny, plné těch užitečností, jsme dodnes neotevřeli. Asi ty věci opravdu denně potřebujeme.

Ale prozradím vám, že pod záminkou občasného grilování mám plnou krabičku dlouhých sirek a bokem schovaný kanystřík benzínu.

Pajda

pozn.red.: text nebyl redakčně upraven

________________

Jejda, s tím benzínem opatrně... Ale jinak Vám naprosto rozumím, myslím, že takových křečků (i s jejich maminkami) je kolem nás víc. V mé blízkosti taky :)
Děkuji za pěkný stěhovací příspěvek a zkuste to všechno nepotřebně nenápadné vynášet ven – po malých částech.
Saša

Téma dnešního dne 6. srpna: Stěhování

  • Kolikrát za svůj život jste se stěhovaly?
  • A z jakých důvodů?
  • Napište, i kdyby jenom jednou.
  • Co považujete u stěhování za nejhorší?
  • Ztratilo se vám někdy něco?
  • Myslíte, že je lepší vyhořet než se stěhovat?
  • A co chudáci lidé ze zaplavených oblastí, kteří se stěhovat musí?
    Znáte nějaké?
  • Pokud máte, napište i nějakou veselou stěhovací historku.
  • A můžete posílat i fotografie, třeba se stěhováky :)

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu ze čtenářek odměním dárkovou kazetou přírodní bylinné kosmetiky Ryor.

kosmetika

Reklama