Sama vařím ráda, ale kdyby někdo vařil za mě, byla bych ještě raději:-)))

Nijak nepohrdám používáním instatních směsí a různých "vylepšení". Nejlépe to bylo poznat, když k nám kdysi jezdil manželův obchodní partner na "pravou mramorovanou bábovku". Asi po dvou letech velmi stydlivě požádal o recept - dostal do ruky pytlík s práškem a k tomu poučení že "musí to být ta od Vitany, ta druhá je cítit":-D

Jinak si pomáhám, jak můžu - domácí nudle dělám, jistě...nesypu ingedience do pekárny, pak vytáhnu hotové těsto a proženu jej strojkem. A hned, jak seženu i strojek na krájení, budeme je mít i krásně pravidelně nakrájené.
Nakládané okurky jsem také dovedla téměř k dokonalosti: okurky proložím feferonkami, cibulí, listím a zaleju je Dekem bez konzervace. Velký kameninový hrnec umístím na verandu, za pár týdnů jsou lehounce nakvašené a jak se na podzim ochladí, tak se kvas přetrhne a okurky vydrží celou zimu. Stejně tak řeším i zeleninu.

Polévky dělám z pytlíku dost často - vezmou trošku domácí zeleniny, osamžím na másle, přidám vodu, pytlík (tedy obsah) a podávám. Přídavek zeleniny tam udělá divy. A stejně tak z pytlíku řeším i knedle nebo - mnohem častěji - halušky. Ty mají jedinou výjimku: nepřiznávám se k tomu. Přidávám slaninu, perkelt (ten dělám svůj, instatní bohužel není), zelí - taky svoje. I rodilí Slováci se olizují...

Na druhou stranu ale řadu věcí děláme sami: víno, pivo, chleba...chovám slepice, husy a kačeny, pěstuji zeleninu a žampiony...ale výdobytkům moderního průmyslu se nebráním. Jediné, co mě mrzí, že jsem ještě nepotkala instaního vepře. Koupit velkou tašku a mít v ní sáčky s nápisy "Koleno", "Ovar", "Tlačenka" a k vaření potřebovat jen kohoutek s vodou a velký hrnec (jeden) je můj sen.
Pajda

Pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven.


To s těmi okurkami mě moc zaujalo. To zkusím. :-)M

Reklama