Čtenářka Pajda hned v úvodu vysvětluje, že její nominace zní trochu podivně. Nezní. Prostě napsala to, co cítí. Nominovala by člověka, který by si zasloužil Cenu za mír v duši. Možná ne přímo Nobelovu, ale nějakou určitě.

I když to zní podivně, já bych nominovala - vlastní babičku. Já vím, je to divné: babička nebyla ani světově známá, ani proslulá a dokonce ani nedělala vysokou politiku.Neměla vysokou školu a byla to dost obyčejná ženská. A co si myslela o evropské Unii, to také nevím - zemřela dřív, než se tenhle moloch narodil.

Jenže uměla něco, co v dnešních dnech umí jen kráva Milka. Uměla mluvit s lidmi, jednat s nimi a přesvědčit je, že mají dělat věci, které by normálně nedělali. Uměla lidi „popostrčit“, aby se měli rádi. Když jela s někým ve vlaku, tak než vystoupila, měla jeho vizitku, telefon, pozvání k němu domů...a to ne že by něco prodávala. Jako učitelka vydržela v malé, nechutně rozhádané vesnici a lidé, kteří normálně byli schopní se navzájem sežrat, na ni dodnes svorně vzpomínají. Když se na stáří přestěhovala do městečka, tak byla dobrým duchem všech místních důchodců. Jezdila jsem jí pomáhat, rovnaly jsme spory mezi důchodci, šermujícími hůlkami proti sobě a schopnými se pozabíjet kvůli švindlování u Žolíka. Přitom babička stíhala vést výtvarné kroužky, vystavovat svá díla v okresním městě a ještě chodila pomáhat na školy, pokud někdo onemocněl. Její žáci dodnes vzpomínají a dodnes, když do onoho městečka přijedu, tak stačí říct babiččino jméno a jsem populární. A přitom to je víc jak 20 let, co zemřela.

A aby to bylo dokonalé, tak v domě, kde babička žila, bylo silné romské etnikum. A ano, babička pro ně byla něco jako vědma nebo jejich guru - chodili za ní, když měli spory, chodili za ní kvůli dětem a když pak nemohla chodit, chodili jí pomáhat...a protože jsme na všechny její známé neměli kontakty, tak ještě řadu let po její smrti chodily přátelské dopisy od lidí, o kterých jsme nikdy netušili, že mohli babičku vůbec znát. A dodnes mě mrzí, že řada z nich nikdy nenapsala zpáteční adresu a nebylo jim jak dát vědět, že „paní Irma“ už jim nikdy neodpoví.

Jakkoliv to bylo jen v malém, myslím si, že takový člověk udělá pro mír a klid mezi bližními svými mnohem víc, než nějaký politik, který si jednou za rok stoupne za řečnický pult a „všem to nandá“ nebo někdy - nejčastěji zalezlý ve svém krásném protiatomovém krytu - vydá protiválečnou publikaci, zatímco v pauzách mezi psaním podepisuje navýšení položek armády ve státním rozpočtu.

A ano, tahle cena by se měla dávat za mír - hlavně za ten v duši...a ten babička rozdávala všude, kde chodila.

Pajda

Pozn.red.: Text nebyl redakčně upraven

____________________

Milý příspěvek, děkuji, že jste ho poslala.
A víte co? Necháme tu Nobelovku pro babičku spát. Ještě by se nám tam mezi těmi vědci a profesory ztratila.
Pro babičku by stejně bylo největším oceněním to, kdyby si mohla přečíst, co jste tady o ní napsala. :)
Mějte krásný den
Saša

Téma dnešního dne: Komu byste udělily Nobelovu cenu?

  • Jako první bod můžete rovnou napsat, zda jste také pro udělení Nobelovy ceny míru siru Nicholasu Wintonovi. (ráda vaše hlasy přidám k petici)
  • A pak už pište, pokud byste měly tu moc a šel i vrátit čas, koho byste vy samy navrhly.
    A důvod, proč právě tohoto člověka.
  • Může to být muž i žena, žijící i nežijící, český i zahraniční.
  • A byť se Nobelova cena uděluje „teprve“ od roku 1901, pro zpestření tématu můžete klidně navrhnout i osobnosti, které se narodili před tímto datem, v dávnější historii.
    Představte si, že „vstali z mrtvých“, a dodatečně si pro Nobelovu cenu přišli.

Jsem zvědavá, jak se zhostíte tohoto nelehkého, ale krásného, společenského tématu. Upřímně se těším.

Pište na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Odměněny budou tentokrát dvě pisatelky.
Jedna obdrží svazek knih: Biografii: František Ferdinand, detektivní příběhy: Krev na kapradí a pro odlehčení: Křížovky

knihy

Druhá pisatelka vyhraje DVD Všichni moji blízcí

dvd

Reklama