Co všechno jsou rodiče ochotni udělat pro své děti, a není to jen v dobrém slova smyslu, to nám mimo jiné píše čtenářka pajda, jejíž zajímavý příspěvek je takříkajíc z první ruky.

Dnešní téma bych ze své osobní zkušenosti rozdělila na dvě veliké skupiny.

První z nich jsou žáci středních škol a často - bohužel - i žáci školy vysokých. Podle většiny z nich je totiž vzdělání naprosto nedůležité a nejčastější odpověď na dotaz „Proč sedíš ve škole, když se nechceš učit?“ zní:“Protože dokud tady sedím, musí mě naši živit!“ Druhá nejčastější je:“Naši by mě vyhodili z domu!“

U této skupiny je vzdělání až na místě úplně posledním a učitel je podle nich ten, kdo může za to, že se otravují ve škole. Není to o tom, že by je nezaujal, je to vyloženě o tom, že oni do školy nechtějí, obor, který studují, je nezajímá, ale zajímá je možnost ráno déle spát, odpoledne být brzy doma a hlavně nechávat se živit. A zkuste si stoupnout před 30 puberťáků, kteří jsou už předem rozhodnutí, že vám „to sečtou“ - tedy to, že je rodiče donutili jít do té hnusné a protivné školy, když oni by přece mohli ležet doma v posteli a válet si šunky...protože v jejich věku je nikdo nezaměstná.

V poslední době se dokonce objevují případy, kdy žák přímo přijde za výchovnou poradkyní a řekne jí:“Já si chci zařídit individuál. Potřebuju podnikat, takže do školy chodit nebudu a přece nejsem blbej, abych platil pojistný a daně!“ Samozřejmě vysvětlit mu, že individuální studijní plán je na základě doložených zdravotních potíží a není na to, aby někdo odrbával stát na daních nebo na přídavcích, je téměř nemožné. Podle stávajících zákonů není možné vyloučit žáka pro nedocházku, takže pokud opravdu podniká a přitom je zapsaný ve škole, nikdo s tím nic neudělá - opakovat může každý ročník 2x a až vyčerpá tuto možnost, klidně se přihlásí znovu na téže škole do předchozího ročníku. Podle současných předpisů jej škola musí přijmout...až do jeho 26 let.

Když jsem začínala učit před 25 lety, bylo to o něčem úplně jiném a nebyly výjimkou případy, kdy student odešel od rodičů, kteří jej odmítli živit na studiích, a vydělával si odpoledne sám. Stalo se mi, že za mnou přišel můj žák, jeden z nejlepších ve třídě, hodný a slušný chlapec, že nemá kde bydlet, protože už půl roku bydlí u kamaráda a jeho rodiče už ho tam nechtějí...

Druhou skupinou jsou pak rodiče, kteří jsou pevně přesvědčeni, že když „ten jejich“ nebude mít maturitu (nebo vysokou) tak bídně zhyne hladem. Typický případ mám ve třídě - rodiče vrazili kluka na gympl, tam málem rupnul, takže z kvarty nastoupil k nám na průmyslovku - a propadal taky. Půl roku mi trvalo, než jsem z něj dostala, že chce být zedník a matka ho odmítla dát do učení. Nakonec přistoupil na argument, že když bude mít maturitu, může být stavbyvedoucí, když nebude ani vyučený, bude tak leda helfr...a koneckonců výuční list se dá dodělat po maturitě. Pozoruhodné je, co všechno jsou rodiče ochotni udělat, jen aby zrovna to jejich děcko mělo „papír“ - klidně se dopustí i padělání a pozměňování veřejné listiny (lékařského razítka), jen aby dosáhli svého, často i proti přání potomka.

Za sebe bych řekla asi tolik, že pokud bude pro člověka vzdělání důležité, může ho dosáhnout i jako dospělý. Znám obchodníka se starožitnostmi, který si udělal maturitu ve 24 letech, protože „má větší rozhled a líp se mu mluví s klienty“ a modelku, která dodělala SŠ, aby mohla mít vlastní salón. Kamarád udělal vysokou v padesáti, aby předvedl manželce, že „na to má“...z toho důvodu si myslím, že není nutné cpát dítě do školy za každou cenu

Pajda

pozn. red.: Text nebyl redakčně upraven

_______________________

Děkuji, že jste napsala. Smutná realita, ale určitě ne výjimečná. Vy to musíte vědět lépe, než kdokoliv jiný.
Jinak souhlasím s tím, že pokud člověk bude chtít, může dosáhnout vzdělání i jako dospělý. Já na sebe prásknu, že jsem šla na vysokou až v 32 letech a nic mi neuteklo. Naopak :)
Přeji Vám krásný den... a hodně trpělivosti
Saša

Téma dnešního dne. Je pro život důležité vzdělání?

  • Tato otázka se týká nás i našich dětí, protože nikdy není pozdě.
  • Pracujete v oboru, který jste vystudovala?
    Ve kterém jste se vyučila?
  • Trváte na tom, aby vaše děti studovaly?
  • Jaký studijní (učební) obor je v dnešní době podle vás nejvhodnější?
  • Nutili byste své dítě do studia, i kdyby na to nemělo?
  • Jsou na vedoucích pozicích lidé, kteří tam vůbec nepatří a naopak?
  • Znáte nějaký takový příklad?
  • Šla byste studovat i na stará kolena, pokud by to bylo potřeba?
  • Zastáváte názor, že politika státu je určena stupněm vzdělanosti národa?

Vše o studiu piště na redakční e-mail: redakce@zena-in.cz

Jednu z pisatelek odměním pěkným dárkem, bystřícím mozek. :)
Staré dobré dřevěné šachy a pro případné budoucí mediky knihu nakladatelství Ikar: Neuvěřitelné medicínské případy.

sachykniha

Reklama