Vzpomíná na svou roli ve známé mikulášské trojici naše čtenářka s nickem nealienka. Jako studenti si chtěli přivydělat a rodiče jim byli vděční natolik, že jim ke nějaké té koruně nalili i štamprli něčeho ostřejšího. A následky jsou vám zřejmě jasné.

Je to už pár let, ale ne zas tak dávno, abych si nepamatovala, jak žalostně jsem tehdy, jako anděl, dopadla. Padlý anděl je celkem výstižný obrat.

Tři spolužáci jsme se dohodli, že půjdeme za klasickou trojici čert, Mikuláš a anděl. Měli jsme několik pozvání do rodin k dětem a byla to jedinečná příležitost, jak si jako chudí studenti mohli něco přivydělat. Bydlela jsem na menším městě, kde všichni znali všechny a tak to vypadalo slibně. Ne moc chození, všechny jsem tak nějak znali.. těšili jsme se. Já šla za anděla.

Čert byl moc pěkný a Mikuláš dokonalý. Se zlacenou berlou a nůší na hřbetě. Já měla na zádech na bílém hábitu veliká papírová křídla… no slušelo nám to moc. Problém byl v tom, že nám sice všude podstrčili padesáti nebo stokorunu, ale taky nám nalili panáka něčeho na zahřátí, protože byla pravá šumavská zima a kostýmy nás moc nezahřály.

Takže rum následovala griotka, tu vaječný koňak, ten zas rum a pak vodka.. Poslední návštěva byla v paneláku. Všichni tři jsme se nacpali do výtahu. Moc to nešlo, protože mikulášova nůše zabrala většinu místa. Když jsme se v posledním patře vypotáceli z výtahu, byl to žalostný pohled. Mikulášovi v nůši cinkaly čtyři lahváče, které nám taky někde dali, Mikuláš sám měl pobryndané vousy a já z výtahu pomačkaná křídla, jedno bylo skoro amputované. Čert potřeboval čůrat, jenže jeho kombinéza neměla ten správný poklopec v místech, kde jsou pánové zvyklí a to ho překvapilo a rozladilo, tak se celkem pobuřujícím způsobem různě popotahoval a vypadalo to, že to nedopadne dobře.

Rodina, která si nás zjednala, ale nečekaně někam odejela a nebyli doma. Takže jsme skočili do výtahu a odjeli. Pamatuji si tu nejen ranní, ale celodenní nevolnost následující den do dnes. Ale také si pamatuji celý ten večer. Byl to jeden z těch, na který se vzpomíná na třídních srazech po dvaceti letech, z těch o kterých se vypráví vnoučatům. Už z toho důvodu mám tento tradiční zvyk moc ráda a těším se i letos.

Nealienka

Milá Nealienka, asi bylo dobře, že ta rodinka nebyla doma. Nevím, jak by vás v takovém stavu přivítala.

Text nebyl redakčně upraven

Reklama