Zdraví

Padlí andělé a ohořelí čerti aneb sejdeme se na pohotovosti


Mnohé z Vás jistě viděly film z americké provenience – Policejní akademie. A některé si jistě vzpomenou na scénku, v níž se sličná policistka a statný policista navzájem ohromují nejen střelnými zbraněmi, ale i množstvím svých jizev. Protože úrazy a pozůstatky po nich zkrátka patří k oblíbenému tématu, obzvláště jedná-li se spíše o historky komické než tragické. I Vám už se určitě někdy přihodil nějaký ten úraz. Málokdo projdeme životem bez jediného šrámu. Ale někteří z nás jsou přímo magnety na „průšvihy“ a kalamity. Vyprávění takových lidí pak přímo touží po tom být zaznamenáno.

Já sama, naštěstí, nepatřím mezi takové smolaře, ale když už se mi něco přihodí, stojí to za to. Ani ne tak co se závažnosti úrazu týče, jako spíše absurdností jeho vzniku. Příhoda, o níž Vám chci vyprávět, se odehrála jednoho večera, na Mikuláše, v tichém údolíčku na „koňské“ farmě. Na nedaleké Mělnické pohotovosti nás už dobře znali, čas od času někdo spadl z koně, občas na někoho kůň šlápl nebo ho kousl a přes léto provozovaný historický šerm a hrátky s ohněm také přinášely lecjaké kuriózní úrazy. Toho večera se ovšem nic dramatického konat nemělo a tak jsme rozhodně s návštěvou mělnické pohotovosti nepočítali.

Ovšem až do okamžiku, než jsem začala louskat vlašské ořechy. Poněvadž se nejednalo zrovna o papíráky, vzala jsem si na to nůž. A žádnou rybičku, pořádnou „zálesáckou“ dýku. Vždycky jsem ji zarazila „do zadečku“ ořechu a pootočila. Ořech se krásně rozskočil na dvě poloviny. Pak jsem ovšem narazila na ořech obzvláště zavilý – dýka se do něj ne a ne zabodnout. Tak jsem se trochu víc rozmáchla… A výsledek se rázem dostavil. Čepel projela ořechem jako máslem, obě poloviny vzorně odskočily a já šokovaně zírala na špičku dýky, napínající mi kůži na druhé straně dlaně. Až na těch pár milimetrů jsem si probodla dlaň skrz naskrz – do teď si pamatuji ten pocit, jak ocel sklouzla po kosti.

Reflexivně, a zcela nesprávně, jsem zbraň z ruky vytrhla. Okamžitě se vyvalil proud krve. Stejně tak reflexivně jsem přiložila ránu k ústům – přece neušpiním podlahu, mihlo se mi hlavou. Brzo mi ale krev začala téct z koutků. Než se mi huhlavě povedlo ostatním vysvětlit, že jsem se neřízla, ale bodla, a že potřebuju aspoň kapesník na tlakový obvaz, vypadala jsem jako upír. Nakonec se mi kapesníku dostalo a já mohla vyplivnout krev a vydat se hledat kamarádku, která byla na místě autem.

Můj zjev ji poněkud vyděsil, ale když jsem jí vysvětlila, co se mi stalo, neprozřetelně prohlásila: „Ukaž.“

Ještě neprozřetelněji jsem ukázala. Po čtvrt hodině se nám ji povedlo probrat k vědomí - dlaždice, na které se skácela, byly tvrdé, a uvést ji do stavu řízení schopného. Více se štěstím než s řidičským umem jsme se po namrzlých silnicích dokodrcali na Mělník a já mohla usednout mezi řádku padlých andělů a popálených čertů. Bylo Mikuláše a pyrotechnika i alkohol si vybíraly svou daň.

Čekali jsme už nějakou dobu, když tu se otevřely dveře čekárny a dovnitř se vpotácel pobledlý mužík v montérkách. Levačkou si k tělu tiskl pravačku zabalenou do deky. Dopotácel se k okýnku, za nímž se skrývala sesterna a ordinace a zaklepal.

„Co chcete?“ obořila se na něj ten večer už značně nerudná sestra.

„Já mám úraz,“ oznámil nesměle.

„Tady má každý úraz,“ odsekla sestra a zabouchla okýnko.

Mužík se tedy zkroušeně odplížil k židli a usedl. Naštěstí pro něj to sestře přece jen nedalo, možná si všimla jeho nápadné bledosti, a tak znovu vykoukla.

„A jaký úraz?“ zavrčela.

„Spadl mi na ruku motor z Mazdy,“ oznámil mužík a poodhrnul deku. Na pohled, který se mi naskytl, asi do smrti nezapomenu – jeho ruka připomínala gumovou hadici – neměl v ní snad jedinou kost celou.

To už pobledla i sestra a okamžitě odběhla pro vozík.

Uplynul nějaký čas a konečně i na mě přišla řada, abych stanula před přísnou tváří paní doktorky.

„Co se vám stalo?“ zeptala se, aniž by vzhlédla od počítače, do nějž právě něco zapisovala.

„Louskala jsem vlašské ořechy,“ oznámila jsem a opatrně poodhrnula vrstvu krví nasáklých kapesníků. „Nožem,“ dodala jsem nesměle, když jsme spatřila doktorčino nechápavě povytažené obočí.

Sklonila se k mé ruce a pak na mě znovu přísně pohlédla: „A slovo louskáček Vám, slečno, nic neříká?“

„Buďte ráda, paní doktorko,“ ozvala se sestra, stojící mi za zády, „že je nelouskala kladivem. To bysme tady měly další skládačku.“

O postupu ošetřování, následné léčbě a především o nechápavých pohledech mých kamarádů a známých, když jsem vysvětlovala, jak jsem přišla k probodnuté ruce, se už šířit nebudu. Jedno však vím jistě – ač to nebyl zdaleka nejhorší úraz, který se mi kdy stal, byl rozhodně nejkurióznější. A na závěr snad jen dodám, že pánovi s rozdrcenou rukou poskládali ty kosti dobře – jednou jsem ho potkala, zrovna se hrabal v motoru jakéhosi auta, a spokojeně se přitom usmíval…

Stal se Vám nebo Vašim blízkým někdy úraz?

Jak k tomu došlo?

Bylo to spíše komické nebo tragické?

Máte zkušenosti s návštěvou pohotovosti?

Jak se k Vám chovali lékaři?

Potkali jste přitom někoho zajímavého?

Jak probíhala rekonvalescence?

Zaplatila Vám něco pojišťovna?

Měl Váš úraz nějaké trvalé následky?

 

Napište nám o svých zkušenostech a zážitcích!

Nejlepší příspěvek odměníme!
redakce@zena-in.cz

   
10.07.2006 - Zdraví - autor: Markéta Breníková

Komentáře:

  1. avatar
    [13] ALISKA [*]

    superkarma: 0 02.08.2006, 04:14:14
  2. avatar
    [12] Ronyka [*]

    Jako šestnáctiletá slečna jsem zavírala tak šikovně okno,že jsem si v něm rozdrtila poslední článek malíčku na pravé ruce.Otevřenou tříštivou zlomeninu mi tehdy ošetřili tak,že mi v malíčku chybí kousek kosti.O dvacet let později jsem upadla na schodech a rukou jsem vrazila do hrany schodu.Malíček pravé ruky začal modrat a opuchat,tak hurá na úrazovku.Doktor,mající službu kroutí hlavou do dnes,ještě nikdy neviděl člověka,který si dvakrát v životě stvoří úraz na jednom článku jednoho prstu.K chybějícímu kousku kosti se zeptal"pila?"když jsem mu řekla,že okno tak se nedivil už vůbec ničemu.

    superkarma: 0 10.07.2006, 21:16:06
  3. avatar
    [11] jaku [*]

    když můj táta kdysi sloužil noční, přišla mu do ordinace Romka s kudlou v zádech. Pořád říkala, že " jen tak upadla", tak s kolegou krčili rameny ( kdo chce kam, pomozme mu tam), ošetřovali ji a šili a do toho tam vlítl ctěný choť té dámy a hulákal na celou ordinaci " kde je ta moje kurva, ať ji dorazím!" . Museli zavolat ještě saniťáka, aby ho přeprali

    superkarma: 0 10.07.2006, 20:07:47
  4. avatar
    [9] narciska [*]

    pajda: Meander:

    superkarma: 0 10.07.2006, 17:48:52
  5. avatar
    [8] Meander [*]

    Já se šla podívat do trouby, co je to tam u všech všudy za kravál. A začaly na mě létat vybuchující kaštany, které jsem cyhtře zapomněla naříznout

    superkarma: 0 10.07.2006, 16:56:02
  6. avatar
    [7] pajda [*]

    taky jsem zažila diskuzi u zubaře - podotýkám, že přes dveře:

    "Vy máte ulomený zub?"
    "Jo, mám"
    "To už je třetí, jak se vám to proboha zase stalo?"
    "otvírala jsem si konzervu..."
    "A kdy si už, do ele koupíte ten OTVÍRÁK????"

    superkarma: 0 10.07.2006, 16:11:22
  7. avatar
    [5] Pišmiš [*]

    Ahojte, tak mám taky historku s úrazem přímo 24.12. 2003. Náš syn si rozseknul ušní boltec. Bylo to odpoledne, takže místo chystání štědrovečerní večeře jsme fičeli do nemocnice. Sešili mu to 2 stehy a po jejich vytáhnutí, si za necelý týden rozsekl čelo o hranu stolu, prostě míváme doma občas veselo.

    superkarma: 0 10.07.2006, 14:06:40
  8. avatar
    [3] átéčko [*]

    ...mě v Praze u Břevnovského hřbitova srazilo kolo!!! Prosila jsem na chirurgii, aby to nepsali do papírů, ale připadalo jim to tak veselé, že mě posílali po různých vyšetřeních s ...přejelo ji kolo.

    superkarma: 0 10.07.2006, 11:09:44
  9. avatar
    [2] ellinor [*]

    Moje kamarádka vařila a její tehdy roční syn ji kousl do zadnice, ona se sehnula a od sporáku jí chytlo obočí a vlasy. Když se jí doktor zeptal, jak se jí to stalo, tak ji pak ani nemohl ošetřit, jak se chechtal

    superkarma: 0 10.07.2006, 10:19:55
  10. avatar
    [1] verlit [*]

    Brrr, jen si to představit a jdu málem taky do kolen Aspoň že to má takový hezký, optimistický konec
    Mě se takhle zase jednou podařilo položit na zem elektrickou vrtačku (vypnutou, naštěstí) a pak o ní bosou nohou zakopnout a vrazit si vrtáček přesně mezi palec a ukazováček na noze. Dírka malinká, leč hluboká, krve jako z vola.
    Nenapadlo mě nic lepšího, než si to jít vymýt do sprchy a jak se krev naředila vodou, rázem jsem stála v červeném jezírku. Chybělo málo a křísila jsem manžela, který v tu chvíli vešel

    superkarma: 0 10.07.2006, 08:59:05

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme