Bulvár

Pacifická vlna mě vyřadila na půl roku ze života

Brzy budete mít možnost přečíst si na ženě-in o zážitcích z jižního Mexika. Dnes začínáme netradičně – od konce… A věřte, že není vůbec jednoduché tyto řádky psát.

Poslední 4 dny jsme odpočívali po náročných výletech za pyramidami a Indiány v Huatapulcu – malém letovisku u Pacifiku. Den před odletem nás napadlo patřičně si užít oceán projížďkou na mořském kajaku.

Opuštěná zátoka lákala k zakotvení

Takových v Mexiku objevíte málo. Jen na horním konci jsem zahlédla skútr a dvě postavy. Loď jsme částečně vytáhli na pláž. Moře klidné, skoro žádné vlnky - přece neuplave.

Zatímco přítel poskakoval nadšeně po horní části pláže a zkoumal okolí, všimla jsem si, že se najednou zvednul vítr a průzračné moře se dalo do pohybu, zpěněné kraje začaly házet s kajakem, který se pomaloučku sunul do vln. Chytla jsem ho za horní okraj a křičím na přítele, ať se okamžitě vrátí.

„Naskoč, já tě odrazím!“ volal. Přiblížila jsem se po kolena ve vodě k lodi.

A pak se to stalo….

Jedna vlna mě porazila, a ta druhá na mě hodila těžký kajak, jehož hrana dopadla na levé koleno. Bolest, krátká a silná. V mžiku byl u mě domorodec, vzal mě pod rameny a táhnul z vody. Když jsme byli bezpečně na pláži, ptal se, jestli se mohu postavit. Nemohla jsem. Jediný pohled na podivně zkroucenou a bezmocnou nohu signalizoval velký průšvih.

noha

A byl…

Usadili mě na vodní skútr a dopravili do nejbližšího rezortu. Tam už čekala sanitka, která mě odvezla do Huatapulca na stanici červeného kříže. Tam mně sympatická starší Mexičanka jako vystřižená z telenovely vyrobila obrovské snímky na rentgenu z dob mého dětství. Přivolaný mladý mexický traumatolog konstatoval zlomeninu a nohu obalil od rozkroku až po patu sádrou. Přidal recept na injekce proti trombóze, které jsem si následující dva měsíce měla denně sama píchat.

Sanitka mě odvezla do hotelu, kde už čekal invalidní vozík

Rozběhla se organizační akce – série telefonátů s pojišťovnou – pět dnů nejistoty a každodenního čekání na transport. V původním letu se přebukovat na business nedalo. Abych se úplně nezbláznila, nechala jsem se vozit alespoň třikrát denně na jídlo a čelila neustálým dotazům soucitných turistů - Kanaďanů, co jen se mi to stalo.

Věřte, že v takovéto situaci neoceníte ani all inclusive a posléze ani luxus V.I.P. salonku na letišti, ba ani úžasné jídlo a ještě lepší víno v „lepší“ třídě či péči osobních asistentů a letušek. A už vůbec se mně nelíbilo být středem pozornosti, když mě vysouvali s vozíkem na šikmé plošině do letadla.

Sanitka mě dopravila z Frankfurtu na urgentní příjem jedné pražské nemocnice. Následovalo čekání na zákrok, při kterém mně do kolene voperovali štěp z kyčle a šrouby. Epidurál, ortéza, silné opiáty, po kterých mně bylo špatně, a pokusy o chůzi na berlích, při kterých mi bylo ještě hůř - motala se mi hlava a padala jsem dozadu. Deset dní v nemocnici a prognóza endoprotézy.

Když nebudete chodit o berlích, nebudete chodit nikdy!

...pravil při první kontrole můj operatér. A tak přišla moje učitelka jógy, zřejmě mě zhypnotizovala a dostala konečně na berle. Od té doby se můj stav 4. měsíc zlepšuje – leč pomalu. Bydlím ve 4. patře, a tak jsem doslova odsouzena k domácímu vězení „natvrdo“ a jedinými zážitky se stávají výlety sanitkou na kontrolu v nemocnici.

Musím překonávat deprese

Daří se mi to paradoxně díky tomu, že v malém bytě pokračuje naše nekonečná rekonstrukce a já se občas musím přesunout na chatu, či na návštěvy a dostávám se tak i k rodinnému grilování.

V nouzi poznáš přítele

Tohle přísloví je neskutečně pravdivé! Dojímá mě, kolik kamarádek a kamarádů mě opakovaně navštěvuje! Dokonce přicházejí i ve dvojicích a pořádáme veselé mejdany, při nichž na chvíli zapomínám…

Zvyknete si...

A já už věřím, že přežít se dá všechno. Vždyť jsem mohla dopadnout mnohem hůř! Věřím také, že to, co mě potkalo, se nestalo náhodou – třeba jsem se potřebovala v tom svém neustálém shonu trošku zastavit a zamyslet a začít si vážit takového toho úplně obyčejného každodenního štěstí a samozřejmé jistoty, že si kdykoliv kamkoliv dle libosti vyrazíte z domu.

Za týden smím zkusit udělat své první krůčky – tak mně držte palce, ať to dokážu!

   
30.05.2014 - Příběhy - autor: Zuzana Anai Hainallová

Komentáře:

  1. avatar
    [11] pajda [*]

    Dvakrát v životě mi řekli, že nebudu chodit. Nějak jsem si zatím nevšimla, že bych lítala. Chce to pevné nervy a nevěřit doktorům Sml32Sml32Sml32

    superkarma: 0 31.05.2014, 13:56:52
  2. avatar
    [10] Dudlajlama [*]

    p. s. a zrovna se ti to musi stat v mem milovanem Mexicu.

    superkarma: 0 31.05.2014, 11:46:41
  3. [9] prababka [*]

    Taky moc přeji, abyste se brzy zase " postavila na nohy "nejen fyzicky, ale i psychicky, držím palce.

    superkarma: 0 30.05.2014, 13:19:55
  4. avatar
    [8] ekleinovka [*]

    Tedy Zuzko, jak to tady čtu, to byly zážitky....všechno zlé se v dobré obrátilo a ještě se obrátí, budeš zase ,,skákat přes kaluže", držím Ti moc a moc pěsti, ať už stojíš na obou, to Tě nakopne a posune zase dál!!!!!

    superkarma: 0 30.05.2014, 10:59:19
  5. avatar
    [7] rusalka2008 [*]

    Drž se, za pár let se tomu třeba i zasměješ... Sml72

    superkarma: 0 30.05.2014, 09:31:54
  6. [6] Anai [*]

    Děkuji všem čtenářkám moc a moc za podporu - no a následky, ty budou, nikdo neví zatím, jak moc velké... optimismus netrácím, protože mně nic jiného nezbývá! Sml16

    superkarma: 0 30.05.2014, 09:19:20
  7. avatar
    [5] Dudlajlama [*]

    To zni hruzostrasne :0(

    Tak at je lepe a bez nasledku.

    superkarma: 0 30.05.2014, 08:25:14
  8. avatar
    [4] enka1 [*]

    AjajSml79, držímSml72

    superkarma: 0 30.05.2014, 08:04:12
  9. avatar
    [3] Eliana [*]

    Tak to je nepříjemná anabáze, ale jednou to bude jen dobrodružná vzpomínka a první krůčky už jsou za rohemSml16. Tak tfuj, tfuj ať se noha i duše dá brzo do pořádku!

    superkarma: 0 30.05.2014, 07:52:29
  10. avatar
    [2] gerda [*]

    Úraz je vždycky blesk z čistého nebe. Přeju neutuchající optimismus, ten pomáhá ze všeho nejlépe. A trpělivost. Hlavně, že se to přežilo.Sml79

    superkarma: 0 30.05.2014, 05:23:44
  11. avatar
    [1] peetrax [*]

    Ajaj, tak to mě mrzí. Moc se mi líbí, že neztrácíš optimismus. Tak se drž a určitě to bude už jen lepší! Sml79 Sml72

    superkarma: 0 30.05.2014, 01:00:50

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Anketa: intimní kosmetika
Anketa: Pečete bábovky?
Jaké hračky kupujete svým vnoučatům?
Anketa pro maminky: Jaké kupujete hračky svým dětem?
Průzkum na téma finanční zajištění

Náš tip

Doporučujeme