Bydlíme spolu po rozvodu už skoro rok a já na tom vůbec nechci nic měnit. Nejdřív jsem myslela, že to nevydržím.Chtěla jsem, aby můj patnáctiletý syn byl ve styku s otcem.

Také jsem se již nechtěla na nikoho vázat. Uběhl rok a ono to jde čím dál lépe. Už mi vůbec nevadí jeho příchody, odchody, avantýry. Domluvili jsme se, že si žádné známosti nebudeme tahat domů a to dodržujeme. Čím méně se vidíme, tím to je klidnější.

Já se přidám a dodám je třeba i střílet..a to naše politiky. Celý rok si z nás vystřelují, když o zákonech rozhodují..

Už se spolu dokážeme občas klidně bavit o domě, o dětech, o politice atd. Samozřejmě, že máme zapovězená témata. Pokud je jeden otevře, druhý ví, že by to nikam nespělo a tak odchází. Nevím, jak se to bude vyvíjet dál. Rok v tomto případě není žádná dlouhá doba. Já jsem se rozhodla počkat, až se syn postaví na vlastní nohy a potom zvážím
situaci. P.


Jinak je dnešní téma dne naprosto volné, takže pokud vám leží na srdci něco, co byste rádi hodili do klávesnice, pište, adresu znáte -  redakce@zena-in.cz

Hlavně si pamatujte, co jste napsaly, protože….budete to potřebovat.

Reklama