Ahoj po svátcích,

letos jsem vánoce slavila v našem novém baráčku. Není sice všechno ještě zdaleka hotové, ale kamna už krásně hřejí a hlavně že na záchod nemusíme do budky na zahradě. Salát i porce kapra jsem měla od mámy, takže ani provizorní kuchyně nebyla problém. Všechno se chystalo krásně v klidu, na prostřený stůl jsem naaranžovala na prkénko (zbytek modřínového obkladu oken) svíčky a větvičky. Dvě tlustší doprostřed a čtyři čajové okolo. Krásně svítily než jsme odjeli za mamkou a bráchou a jeho rodinou.

Po návratu jsem svíčky znova zapálila a Ondra se chopil foťáku, že bude dělat umění. Najednou povídá: "Hele, jedna svíčka ti zhasla, asi s náma chce mluvit nějakej duch." Opravdu, jedna z větších svíček zhasla a když nešla ani na třetí pokus znova zapálit, tak jsem to vzdala. Vzpoměla jsem si na tátu, který sice na vánoce vrčel a huhlal, ale kdyby nebyly, tak by si je snad musel vymyslet. Vzpoměla jsem si, jak nám chtěl vytvořit atmosféru a nakapal na odpařovací lampičku levandulový olej, ale zapoměl přidat vodu. Sice jsme museli větrat šílený puch, ale zase jsme se zasmáli. Bohužel už tu několik let není, takže jsem se rozbrečela jako malá holka a na stůl jsem prostřela jeden talíř navíc.

Nejsem nijak duchařsky založená, ale vzpoměla jsem si, s jakým mrazením jsem tady četla o tajemném telefonickém hovoru ze záhrobí. Nicméně, když můj drahý začal nic zlého netuše, žertovat, řekla jsem si, že doufám, že telefon nezazvoní. Foto aranžmá jsem prohlížela radši až druhý den, ale naštěstí tam jsou jen plamínky svíček. :-) Eliza

Míša Kudláčková by si s tím určitě věděla rady. Já si myslím, že byl upálený knot. Simona

Jaké zážitky potkaly vás? Svěřte se nám se svým vánočním příběhem, adresu jistě znáte:

redakce@zena-in.cz

Reklama