Rodina

Ozdravovna? Nic horšího si nepamatuji!

Rozmyslete si dobře, než svou ratolest, citově na vás visící, odešlete byť v dobrém úmyslu na jakýkoli ozdravný pobyt trvající déle než 14 dnů. Ani přes tři desítky let zpátky nejsem schopná tohle své mamince zapomenout.

Přimlouvám se za všechna dítka, která v dobré víře mají odjet načerpat zdraví, ztloustnout nebo se jinak zotavit v některém zařízení, kde by měla strávit delší čas.

I když, dneska už by to takhle asi nebylo nikde.

Jako dítě s velmi nízkou váhou, nápadně se podobající malému obyvateli Dachau, mě maminka v naději, že ze mě udělá normálně vypadající bytost a na ulici ji nebudou maminky cvalíků v duchu obviňovat z týrání, zajistila dvouměsíční pobyt v ozdravovně Bukovany.

Nechtěla jsem.

Na rozdíl od názoru zbytku světa jsem se cítila velice dobře a zdravě, byť má postava evokovala pohádku o Kostěji. Nemohla jsem za to.

Prošla jsem v šesti letech všechna vyšetření s negativním závěrem na jakoukoli chorobu. Bezvýznamná chudokrevnost neměla na mou váhu čtyřletého dítěte vliv.

Přesto se dětská lékařka domnívala, že v Bukovanech přiberu. Patrně rovněž vyhodnotila, že mě matka krmí hmyzem a kořínky.

Dodnes si živě a ne prosta emocí vzpomínám, jak jsem s obličejem nalepeným na skle autobusu odjížděla od Lékařského domu na Pavláku a jak strašně jsem brečela.

k

Představa, že budu dva měsíce pryč, od mámy, od své andulky jménem Andy, od morčete, od těsně před odjezdem nasbíraných housenek, od kterých jsem očekávala zázračnou proměnu, u které jsem plánovala být, byla příšerná.

Jediné, co jsem si s sebou vezla, byla panenka s dlouhými vlásky od mámy. Přímo jsem na ní visela.

Ani koňská vejce by nepomohla…

Strava byla bohatá a skutečně pestrá. Pro někoho, kdo by neměl k jídlu fyzický odpor a navíc netrpěl jako zvíře steskem, by model : snídaně, svačiny, obědy, svačiny, večeře a dokonce druhé večeře znamenaly přímo ráj na zemi.

Kromě toho šlo opravdu o krmi kvalitní v podobě řízků, vdolečků, teplé šunky a jiných lahůdek.

Jenže.

Pokoj o zhruba dvaceti lužkách a na nich děti z celé republiky. Namnoze z dětských domovů, problémových rodin a podobně. To není nic moc pro šestiletého (v té době) jedináčka, vyrůstajícího v lásce a pozornosti a visícího na mamince.

Děti jsou kruté a tady byly stonásobně.

Brečela jsem každý večer. Každý večer jsem usínala omotaná kolem panenky oteklá jako dýně.

Nikoho jsem nemohla a upřímně ani moc nechtěla oslovit, protože chování mnohých dětí a jejich agresivní postoj mě míjel. Snažila jsem se někomu přiblížit, leč bezvýsledně.

Nechápu dodnes, jak je možné, že tomu tak bylo.

Vždyť na táboře jsem problém neměla a nikde jinde také ne. Ani dnes spolehlivě neumím vysvětlit, kde se v dětech vzalo všechno to nepřátelství, kterým zásobovaly jedno druhé.

Nikdo s nikým nekamarádil, nikdo nikoho neměl rád. O to víc jsem brečela. O to horší to bylo. Každý si připadal sám a každý to prostě řešil a ventiloval jinak.

Atmosféra by se tady dala krájet.

S plešatou panenkou jsem utekla

nSnad denně jsem psala na koresponďáky zoufalé vzkazy, ať si pro mě někdo přijede. Že to nevydržím.

A nebyla jsem sama.

Maminka psala krásné dopisy.

V každém mně dodávala odvahu, věřila ve mě a podobně. Ale nepřijela. Neodvezla si mě.

A já měla pocit, že jsem ji zklamala. Upřímně? Nebyla jsem v tu dobu tou statečnou holčičkou a sokolkou, jak mě titulovala.

Byla jsem srab, permanentně plačící a později se stranící všech, uzavřený do sebe, do svého světa.

Jednou jsem se ráno probudila a moje panenka, ta panenka, která mi byla jediným přítelem a spojením s maminkou, byla ostříhaná dohola a počmáraná k nepoznání.

Myslíte, že dítěti můžou rupnout nervy?

Můžou.

Šla jsem za vychovatelkou, a ač jsem už v té době nebyla přítelem žalování, s pláčem jsem jí to řekla. Jediné, co ta osoba pravila, bylo: Je tu hodně dětí, musíš si prostě na věci dávat pozor.“

„Aha, takže nemám spát? Nebo si mám všecko přivázat na sebe, nebo co mám dělat?“ tehdy jsem křičela, a možná i hystericky.

Otočila jsem se a se slovy „Tady nebudu!“ jsem prostě vzala dráhu.

Našli mě. A netrvalo to dlouho, neb nejsem žádný Emil Holub.

Za útěk jsem dostala trest.

Vysloužila jsem si jediné - zvýšený dohled a otevřené nepřátelství jedné z vychovatelek, která mi zbytek pobytu ještě víc osladila.

Jediný člověk mě přišel poplácat po rameni. Jeden hoch, který se stal mojí jedinou spřízněnou duší mezi všemi. Bylo to žalostně málo, ale asi jsem se úplně nepoložila jen díky němu.

Po dvou měsících jsem v ozdravovně přibrala sedm a půl deka!

Vracela jsem se zlomená a psychicky vyždímaná.

Po dobu mého pobytu tam, mi navíc umřel andulák Andy a zakuklily se a pláchly všechny housenky. Zbylo mi morče.

Takže, vážně díky!

Co se změnilo?

  • Ozdravovna v Bukovanech sice pořád funguje a pořád sem jezdí děti, ale zdaleka to není tak zlé. Navíc teď, jak jsem zjistila, se tady věnují kupříkladu dětem z Černobylu a jiných lokalit, kde není všechno pořádku a odkud přicházejí děti vyžadující opravdovou péči a kvalitní výživu.
  • Návštěvy rodičů jsou dnes v  takovýchto zařízeních běžné!
  • Personál je přímo školený s ohledem na fakt, že se dítě ocitne bez blízkých na delší dobu, věnuje se větší pozornost dětem jako jednotlivcům a vůbec hodně věcí je jinak.
  • Jakmile se ukáže, že pobyt je pro dítě příliš psychicky zátěžový, pobyt je ukončen.

Kéž by to tak bylo tenkrát!

Možná má někdo z vás podobné zážitky. Ať už vlastní, nebo s potomkem.

   
07.04.2010 - Děti - autor: Michaela Kudláčková

Další příspěvky

Komentáře:

  1. [41] Anai [*]

    Bylo mi už 14 a byla jsem v Mariánkách kvůli průduškovému astmatu, kamrádky jsem tam měla dvě a hodně dobré - ještě v dospělosti jsem se stýkaly, později se mi ztratily (jedna vystudovala zpěv na HAMU a zřejmě emigrovala). Přesto jsem se tam cítila hrozně a chtěla domů, protože jsme měli režim, jako 5-leté děti, které tam byly taky, museli jsme dvě hodiny denně po obědě spát a nesměli jsme zmrzlinu, tu jsme si na kolonádě kupovali tajně... Je to už 40 let, přesto si vybavuju pocit trápení a deprese a  šílenou touhu odjet domů, přestože jsem to neměla doma vůbec lehké - nevl. otec alkoholik když byl vlivem, byl nesnesitelný, matka se mi nikdy moc nevěnovala, jen poroučela a ve škole jsem byla outsider. Nicméně přece jen tam bylo více volnosti....

    superkarma: 0 04.06.2010, 09:05:51
  2. avatar
    [40] slunečnička [*]

    Zásadně nesouhlasím! Ozdravný pobyt jsem absolvovala 7x v ozdravovně Karkulka v Peci pod Sněžkou (po 3 týdnech) a byla to nejkrásnější doba mého života! Ani se nedá slovy popsat, jak mi tam bylo nádherně! Narozdíl od ZŠ, kde mě šikanovali, jsem si poprvé právě v této ozdravovně našla kamarády, zažila první lásku, první pusu, zvedlo se mi sebevědomí z nuly na 100, vyhrála jsem tam soutěž ve zpěvu a soutěž o nejlepšího kamaráda a taky soutěž Miss Sml30 , ale nejdůležitější byli ti kamarádi, díky tomu, že jsem tam všichni byli na stejné lodi (zdravotní problém), byli k sobě všichni moc hodní a solidární. A když přece jen někdo dostal chut mi zkřivit vlásek, tak jsem se "díky" zkušenostem ze základky dokázala důrazně ohradit. O množství legračních zážitků, na které dodnes s láskou vzpomínám, ani nemluvě. Nikdy se mi odsud nechtělo domů a poslední pobyt, když mi bylo 15, jsem řádně obrečela. Než jsem se dostala tam, byla jsem 2x v lázních Luhačovice (2x 6 týdnů), když mi bylo 5 a 6 let a to se nedá vůbec srovnat, to byla hrůza.., ale ozdravovna v mém srdci zůstane navždy. Samozřejmě, že i tam se občas vyskytly nějaké konflikty, ztracené či poničené věci, intriky..ale proboha, nejsem z cukru. V opravdovém dospělém životě se mnou taky nikdo  nejedná v rukavičkách!

    superkarma: 0 09.05.2010, 14:32:55
  3. avatar
    [39] rusalka2008 [*]

    My měli ve Vidnavě prima dětskou ozdravovnu, pracovala jsem tam a děti to prožívaly jako pobyt na táboře, pak jsme dokonce dostávali i děkovné dopisy od dětí i rodičů (např. že už půl roku nemělo dítě astmatický záchvat a že chce jet znovu)... Jenže nám tady ozdravovnu zrušili a teď tu z toho má být vězení Sml80 

    superkarma: 0 12.04.2010, 10:04:38
  4. avatar
    [38] jiti [*]

    Mě posílala do ozdravovny bába v jednom kuse. Nepřipadá mi že bych byla až tak vychrtlá, ale jedla jsem hodně málo. Ještě že mamka byla rozumná a nikdy by takovou blbinu neudělala. Moje babka byla vždycky padlá na palici.

    superkarma: 0 12.04.2010, 08:53:38
  5. avatar
    [37] denkas [*]

    V ozdravovně jsem nebyla ,ale od druhý třídy každej rok na pionýrským táboře. A ač sem byla vždy "stydlivka",tak vždycky se mě tam nějaká holka chytla a vždy se mě tam líbilo!Sml80 Zato můj syn! Ten hrozně brečel ,když holky jeli na tábor ,že chce taky! Tak pak příští rok jel ,ale nelíbilo se mu tam! A další rok jel zas i se sestrou! Ale nechtěl a ten vyčítavej pohled z autobusu nikdy nezapomenu! A z trucu celý tábor chodil v jednom triku -nikdo s nim nehnul a ještě přivezl domu řízek ,co sem mu dala na cestu!Sml59 tak sem ho už víckrát neposlala!Sml80Ale holky ,ty by zas jezdily pořád! každý dítě je jiný!

    superkarma: 0 07.04.2010, 23:45:02
  6. avatar
    [36] Lusica [*]

    Mám podobný zážitek. Jako malá jsem hodně trpěla nemocemi dýchacích cest. Někdy ve druhé třídě jsem byla odsouzena na dva měsíce do lázní v Luhačovicích.

    Poměry nebyly objektivně vzato nijak otřesné. Na pokoji jsme byli po třech až čtyřech, byl tam docela pestrý program. Ale mně se šíleně stýskalo. Co chvíli jsem měla oči rudé a opuchlé, sebevíc jsem se mohla pláči bránit, ale nedalo se s tím nic dělat. Pochopitelně to bylo pro ostatní děcka záminkou k posměchu, což situaci nevylepšilo. Nejhorší byly večery. Když se muselo na povel zhasnout a zalehnout, plnou silou na mě dopadl ten stesk, nemohla jsem spát, jen zírat do tmy a přemáhat pláč aby nebylo nic slyšet a nedostala jsem vynadáno. Jedné vychovatelce dokonce vadilo, když jsme po večerce chtěli jít na záchod! WC bylo ostatně moje útočiště, tam jsem byla o samotě a nikdo mě neotravoval. Chodila jsem se tam v noci schovat a číst si knížky když jsem nemohla spát...

    Po měsíci si pro mě rodiče museli přijet. Vychovatelky jim tvrdily, že si vymýšlím, neb mě prý viděly hrát si s ostatními dětmi a vesele skákat. Taky si dodnes vybavuju těch pár hodin, kdy jsem dokázala na chvíli rozptýlit pozornost a zapojit se do nějaké hry, a na ten pocit křivdy, když mi to pak naši předhodili, taky nezapomenu.

    Trvalo měsíce, než jsem se psychicky trochu srovnala. Nedokázala jsem ani přespat u babičky, natož jet na nějaký tábor. Na jednom jsem byla asi rok poté, trval sedm dní, vydržela jsem šest, z toho poslední dva s brekem. Naštěstí se mě ujala jedna milá starší holka a poskytovala mi duševní podporuSml7

    Ještě když jsem nastupovala na VŠ, první dva týdny v úplně cizím prostředí mě rozhodily. Když jsem zrovna nemusela nic aktivně řešit, schovávala jsem se v koutech a marně se snažila nebrečet.Sml9

    superkarma: 0 07.04.2010, 23:09:18
  7. avatar
    [35] Renia [*]

    Můj brácha měl sennou rýmu a jezdil každý rok do lázní.

    Jeden rok mně rodiče poslali taky (bylo mi asi 5let),

    v dobré víře,že budeme spolu.Bylo to v zimně,Jeseníky.

    Ale kdeže,kluci samozřejmně byli zvlášť,taky byl o 3 roky starší.

    Rodiče posílali dopisy jemu,že mi je přečte,já jsem ještě neuměla číst.

    Dovedete si představit,jak mi bylo smutno,sestry četly dětem dopisy od rodičů,já nedostala nic.

    Pak se  jedna sestřička slitovala a napsala rodičům a´t mi něco pošlou.Poslali mi čokoládové figurky,dodnes je mám před očima.Když si na to vzpomenu,chce se mi plakat.

    Bráchu jsem samozřejmně  potkala jedinkrát na vycházce .

    Rodičům to pak bylo líto.

    Na tabory jsem pak jzdila,ale to bylo se školou,s kamarády.

    superkarma: 0 07.04.2010, 21:16:01
  8. avatar
    [34] ToraToraTora [*]

    Altamora — #33 Sml67

    superkarma: 0 07.04.2010, 20:23:43
  9. avatar
    [33] Altamora [*]

    Nebyla jsem v ozdravovně, ale v dětských lázních. Třikrát. Asi jsem fakt

    divná, žádné trauma jsem z toho neměla. Ani z toho, že jsem musela do

    vojenské nemocnice v Chebu, kde mi dělali dost bolestivý zákrok. Bylo

    fajn, že se mi pak lépe dýchalo. Sice dávám přednost tomu, abych byla

    někde v koutě sama, když to nejde, tak to chvíli vydržím. Vždycky jsem

    uměla vypnout vnímání a nevidět a neslyšet a nebýt viděna ani slyšena.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #34
    superkarma: 0 07.04.2010, 19:53:07
  10. avatar
    [32] Dimsy [*]

    A já tak strašně chtěla někam jet a nikam mě neposlali. Sice jsem byla kostlivec, ale soudružka doktorka řekla, že jsem zdravá a ozdravovny mně netřeba. Na pionýrské tábory mě taky nepustili. Až na dva skautské, ale to pak hned zase zrušili a měla jsem utrum.Sml15

    superkarma: 0 07.04.2010, 17:20:43
  11. avatar
    [31] Eva_CZ [*]

    ToraToraTora — #30 jsem taky asocial a ke vsemu umim bejt hodne nepratelska, takze se mnou si tam uzili. Vsichni. Sml57

    superkarma: 0 07.04.2010, 14:16:56

Další příspěvky

Z předchozí stránky:

  1. avatar
    [30] ToraToraTora [*]

    Eva_Fl — #29 Mou vůli naštěstí nelámali...jsem asociál, dopadlo by to blbě...myslím pro vedoucí a dětiSml57

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #31
    superkarma: 0 07.04.2010, 13:33:41
  2. avatar
    [29] Eva_CZ [*]

    ToraToraTora — #28 mne si tam dovolili poslat jen 2x. Stejne jim to do smrti nezapomenu. Muj mladsi syn by na taborech nejradeji bydlel celozivotne. On je miloval. Ale je fakt, ze jezdil na tabory od sporky a podle vseho byly fakt bezva.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #30
    superkarma: 0 07.04.2010, 13:24:24
  3. avatar
    [28] ToraToraTora [*]

    Eva_Fl — #27 Vidíš vidíš, já na táboře nikdy nebyla a manžel, táborový vymeták, který zvládl i dva za léto, mi nechce věřit, že jsem šťastná

    1. na komentář reaguje Eva_Fl — #29
    superkarma: 0 07.04.2010, 13:21:06
  4. avatar
    [27] Eva_CZ [*]

    Ja jsem nenavidela tabory a vubec vsechno, kde se neco muselo. A kdyz se muselo kolektivne, to byla teprve hruza.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #28
    superkarma: 0 07.04.2010, 13:16:36
  5. avatar
    [26] ToraToraTora [*]

    ffly — #25 Já mám trauma z jakéhokoliv pobytu svých dětí mezi bílými plášti. Oni se baví a já to vždycky ořvu:(

    superkarma: 0 07.04.2010, 12:56:45
  6. avatar
    [25] ffly [*]

    Jsem byla taky, dokonce 2 x. Jednou v Jetřichovicích a jednou v Kamenici nad Lipou - oboje na výkrm. Nepamatuju si žádný trauma, ani újmu. Dokonce mám pocit, že se mi tam vážně docela líbilo. Oba dva pobyty byly dvouměsíční. Příroda byla okolo Jetřichovic nádherná,  nicméně jsem nepřibrala - snad jen 30 deka.

    Dítko moje jsem do ozdravovny neposlala, trauma bych z toho měla asi já.

    1. na komentář reaguje ToraToraTora — #26
    superkarma: 0 07.04.2010, 12:46:32
  7. avatar
    [24] ToraToraTora [*]

    Spolužačku poslala doktorka také jednou na výkrm. Napřed 3 kila zhubla, pak je přibrala a vrátila se uplně stejnáSml80 Jsem ráda, že mám děti v době, kdy je doktorovi šumák, jestli mám dítě jak kostru z čápa nebo prasátko. Mým dětem naštěstí chutná...není problém pro ně sníst cokoliv a kdykoliv. Jen včera si syn dal dvě porce dušené mrkve s bramborem a masem a zakončil tatrankouSml52

    superkarma: 0 07.04.2010, 12:27:10
  8. avatar
    [23] enka1 [*]

    vladka006 — #22 V 17ti je to už jiný kafeSml58

    superkarma: 0 07.04.2010, 12:17:56
  9. avatar
    [22] vladka006 [*]

    6 týdnů v Jeseníkách s černým kašlem, bylo mi 6. Krom toho, že mě tam málem uškrtil na pásku od županu jeden kluk, že do nás rvali jídlo horem dolem, rvali do mě prášky, po kterých jsem zvracela a řvali na mě, ať furt nekašlu, tak si toho už moc nepamatuju.

    Pak jsem v 17 byla po operaci slepáku ve Františkových lázních a byla to paráda Sml16, tam bych jela znova.

    1. na komentář reaguje enka1 — #23
    superkarma: 0 07.04.2010, 12:13:18
  10. avatar
    [21] evelyn [*]

    a co se tyce ruznych takovych zarizeni, tak mnohe zustaly jak za minuleho rezimu. Znama ted mela dceru v nejakem a co popisovala za hruzy, cim tam ta holka prosla,Sml3 taky jiste bude vzpominat s desem.

    superkarma: 0 07.04.2010, 11:30:55
  11. avatar
    [20] evelyn [*]

    taky jsem po kazde rocni prohlidce  vyfasla flasku rybiho tuku a prihlasku k vyplneni na ozdravovnu. Rybi tuk letel okamzite do kose (fuj tajxl, jen ta predstava mi zveda kufr) a prihlasku mela mama nekolikrat na stole, ze jji vyplni, ale ja pokazde spustila takovej hysterak, ze ji radeji zahodila. Koukam, ze mi usetrila znacne zivotni traumaSml57

    superkarma: 0 07.04.2010, 11:28:15
  12. [19] Troi [*]

    Tak k tomuhle musím přispět taky. Před skoro třiceti lety Oční "ozdravovna" Machnín u Liberce. Dodnes ve mě slovo Machnín vyvolává strašidelné představy a hysterické reakce. Strašlivě jsem šilhala, tak mě tam šoupli na šest týdnů, byla tam i nějaká trapná výuka, byla jsem ve třetí třídě. Budova byla temná, vlhká, takzvané vychovatelky gestapačky, chytla jsem tam vši, byla tam strašná zima, musela jsem pomáhat s mladšíma dětma, které neustále brečely, přitom sama jsem nesměla ani pípnout. Pomáhaly mi pohledy od rodičů, které denně chodily (běda když nepřišel) a jejich sobotní návštěvy. Když jsem měla jet domů vychovatelka říkala mámě ať mě tam ještě týden nechají, že je tam vždycky moc hezký Mikuláš, no na ten můj  zděšený pohled máma nikdy nezapomněla. S ostatními dětmi stejného věku jsme naštěstí aspoň trochu držely spolu. Po návratu jsem šilhala tak strašlivě, že z toho doktorku bral amok, kapali nám tam do očí pravidelně atropin, ¨na který jsem byla v té době už "stará"

    superkarma: 0 07.04.2010, 10:50:05
  13. [18] evakadlcik [*]

    Já jsem byla v ozdravovně ve Zlatých Horách v roce 1988 - bylo mi šest let. Kromě snídaně, svačiny, obědu, svačiny a večeře jsme měli asi dvě hodiny školy, aby jsme příliš nezameškali. Chodili jsme na procházky. Mě se tam moc líbilo, pokoje byly po třech a hned jsem si tam našla kamarádky. Neříkám, že mi za ty dva měsíce nebylo smutno, ale dalo se to zvládnout. Vždycky si vzpomenu na odpolední svačiny, kdy byl třeba k rohlíku koktejl a skoro nikdo ho nemusel, nebo už spíš nemohl vypít, protože mě plné břicho. Jedna hlčička měla koktejl moc ráda, tak jich třeba vypila 5, protože je pila za ostatní.Sml16 Ale jak už bylo uvedeno, každé dítě je jiné a je třeba vzít v úvahu povahu dítěte.

    superkarma: 0 07.04.2010, 10:34:07
  14. [17] zorro4 [*]

    Jsem opravdu přesvědčená, že dnes už je to vše mnohem lepší. V roce 1999 jsem byla na měsíčním pobytu v lázních. Taky se mi tam vůbec nechtělo. Vše pochopitelně nebylo ideální, ale nakonec se mi naopak nechtělo pryč. Pokoje byly ale po 3 osobách.

    Věřím, že pro autorku to tehdy byl opravdu krutý zážitek, ale úplně bych dnešní rodiče neodrazovala, pokud to jejich děti ze zdravotních důvodů potřebují. Samozřejmě ale záleží na konkrétním místě i dítěti.

    superkarma: 0 07.04.2010, 10:22:13
  15. [16] eternity [*]

    Co ozdravovna nebo pionyrsky tabor. Blazinec, to je teprve peklo. Dostala jsem se do tehle ustavni vychovy stejne jako vetsina ostatnich deti - rodice se jimi odmitali zabyvat. Bylo tam "hyperaktivni" trilete devce, ktere si jen (nedejboze) chtelo hrat, devitileta holcicka, ktera byla stalym navstevnikem. Kdoviproc dostavala deprese vzdy v letnich mesicich, kdy rodice jezdili do Italie, takze ji tam ustajili. Holka, ktera se tak zoufale snazila ziskat nejakou pozornost, ze si spendliky z nastenky zabodala do zil... Requiem pro panenku hadr, z toho, co jsem jako dite videla, by vetsina z vas zvracela. Prosim, pokud vam kdokoliv doporuci ustavni lecbu pro vase dite, nedelejte jim to. Ja jsem to sve matce nikdy neodpustila.

    Radsi je poslete do stanu s podsadou, muzou nadavat tak akorat na pismenkovou polivku a rozcvicku;)

    superkarma: 0 07.04.2010, 10:05:42
  16. [15] Anime Otaku [*]

    To mě nikdy nikam naopak máma nepustila, kolikrát sem brečela, že chci ke skautům a na letní tábory, ale ne, protože moje sestra byla hodně nemocná, tak ani já nesměla mezi velký kolektiv dětí. Tak až budu mít děti, tak to budou chudáci, protože jen co nastoupí do první třídy, dám je na zkoušku ke skautům, snad se jim tam bude líbit. A když ne svět se taky nezboří, holt si najdou něco jiného sami.

    superkarma: 0 07.04.2010, 09:57:05
  17. [14] sahleb [*]

    lonkue — #12

    Presne v mem detstvi byla tloustka u deti vzorem. Dneska patrime mezio nejobeznejsi narodyna svete. S nejvic infarkty a rakovinami.

    superkarma: 0 07.04.2010, 09:53:08
  18. [13] sahleb [*]

    jsem taky ten pripad.

    Dite s nizkou vahou.. byly v mode tluste a vypasene deti. 

    Odjezd od lekarskeho domu na Pavlaku nekam do uplne me neznamych mist. A to na mesic, ne na 14 dni. 

    Jidlo pestre? ANi napad, bylo to otresne horsi nez v druzine. jedinny program byl cpat se jidlem. Pro me byl problem snist cely rohlik. Pokud jsem ho snedla, nemela jsem do obeda absolutne hlad. Jenze mezitim nasledovala svacina (nebo co to bylo) dalsi trohlik. Malso a hnusna nahrazka marmelady. Zvedal se m i zaludek. K tomu odporna nahrazka kakaa. 

    Obed hnus. Maso nejhorsi kvality k tiômu hrozne brambora. To bylo ciste muceni , muselo se snist, predtim polivka. OPdpoledne hned nejaky loupak a zase to kakao nebo kysely mleko. Pozvracela jsem se v jidelne. Hnus a muceni deti. Nemohu si vybavit na jedno ZDRAVE jidlo. Jen cukr a mouka a tozvareny blivahjze. Spanek po obede...Hruza....Pribrala jsem taky asi 20deka.

    superkarma: 0 07.04.2010, 09:51:38
  19. [12] lonkue [*]

    Ozdravovna bylo silene zarizeni. Ja jsem byla jako dite strasne vyzabla. Sama ruka sama noha. Tak mi tim vyhrozovali i rodice i doktori. Nechapu proc se tim tak deti strasi. Co je spatneho na tom byt jako lunt. Proste jsem hodne litala a spalila hodne kalorii. No jo, drive byli deti s naducanymi ruzovymi tvarickami pojmem zdravi. Dneska jsou obezni....Sml52. A jsem nastvana, ze diky tomu mam dodneska spatne stravovaci navyky. Rodice se me snazili zaplacat kdecim tucnym a sladkym, abych nabyvala na vaze. Ted v dospelosti se toho tezko zbavuji! Uz taky porad nelitam nekde venku a paleni kalorri je znacne zpomalene...Sml57.

    1. na komentář reaguje sahleb — #14
    superkarma: 0 07.04.2010, 09:43:36
  20. avatar
    [11] Maši [*]

    Já byla v 5. třídě poslána na 3 týdny do pionýrského tábota, po pěti dnech přišla epidemie salmonely, onemocnělo 90% dětí a rozvezli nás- včetně mně- po všech infekčních odděleních v kraji...izolovaná,  v horečce jsem strávila jeden měsíc krásných prázdnin zavřená na infekčním oddělení  ve Frýdku -Místku....od té doby jsem při vyslovení slov Pionýrský tábor chytala hysterický záchvat....Sml57 

    superkarma: 0 07.04.2010, 09:39:08
  21. avatar
    [10] peetrax [*]

    Míšo, to jsou hrozný zážitky... Sml14 Ale později, jak jsi hrála v seriálu My všichni..., jsi vypadala už na svůj věk.

    superkarma: 0 07.04.2010, 09:29:10
  22. [9] dadma [*]

    Mě stačil pionýrský tábor jednou a víckrát mě nikdo nikam nedostal.Nebyli na nás zlí, ale za prvé se mi stýskalo a za druhé jsem nikdy nebyla člověk, který miluje plánované kolektivní akce.

    Moje děti jezdily na tři týdny do školy v přírodě,ale tam zase byli spolužáci a učitelé, které znaly.Jednou jsem poslala syna ne šest týdnů do Seče.Chodil asi do 5-6 třídy.Asi to pro něho také muselo být dlouhé.To si vcelku vyčítám.

    Dcera byla s vnukem na Mořském koníkovi od VZP.Protože je učitelka ,tak jela jako vedoucí a to co viděla a zažila,tak říkala,že je štastná, že tam kluka neposlala samotného.

    superkarma: 0 07.04.2010, 08:55:13
  23. avatar
    [8] koryna [*]

    V ozrdavovně byl můj tatka,taky ho tam poslali a myslím,že to taky hůře nesl.Sml22

    superkarma: 0 07.04.2010, 08:34:53
  24. avatar
    [7] cicinka [*]

    V ozdravovně jsem nebyla, ale stačil mi pobyt v nemocnici s infekčním zápalem plic. Byly mi asi čtyři roky. Strašně se mi stýskalo a nechápala jsem proč tam mám být, cítila jsem se dobře. Odmítala jsem taky jíst a skončila na kapačkách. A pak si pamatuju jak jsem mlsně koukala, když ostatní jedli a zrovna měli buchty. Po čase mě přestěhovali na jiný pokoj, kde byli větší děti. Pamatuju si, že mně připadali jako dospělí. Hlavně dvě holky. Styděla jsem se a bála a tak jsem pobrekávala. A jedna mi nohama kopala do postele at jsem zticha, že neslyší z rozhlasu pohádku. Dneska jí chápu, ale tehdy to bylo strašný. Mamka mi tam poslala hračky. Mojí panenku s dlouhými vlásky (z NDRSml58), jejího míšánka co kdysi dostala od taťky a novou knížku a karty. Jenže sestry se spletly a daly to jiné holčičce se stejným jménem. Já ty hračky poznala!!! Říkala jsem si o ně, ale ta holčička nechtěla dát. No netušila to. Až když mě pouštěli domů, tak se mě máma ptala, kde mám panenku a míšu? Pak nám to tedy vrátili. Ale knížku a karty ne. Asi jim to mamka takhle řekla. Takže když byli kluci malí, nikdy jsem je nikam nešoupla samotné. Až když bylo vidět, že mě nepotřebují a užívají si to.

    superkarma: 0 07.04.2010, 08:19:53
  25. avatar
    [6] enka1 [*]

    Míšo,v Dukovanech by bylo hůřSml16.

    Já byla na chatě Javorník na Šumavě (2.tř. - 17,5kg) a poprvé v životě tam onemocněla hnisavou anginou.

    superkarma: 0 07.04.2010, 07:35:45
  26. avatar
    [5] RenataP [*]

    no ještě že v mém případě zůstalo jen u strašení ozdravovnou....

    i když dneska bych brala wellnes pobyt, abych se naučila jíst SPRÁVNĚ!

    superkarma: 0 07.04.2010, 07:10:01
  27. avatar
    [4] OlgaMarie [*]

    Také mě vyháněli do ozdravovny. Vím, že tak 2 týdny jsem brečela, že chci domů.

    superkarma: 0 07.04.2010, 06:32:58
  28. avatar
    [3] karamelka [*]

    ja som podobne nenavidela pionierske tabory, ale aj tak ma tam kazdy rok posielali. vzdy som bola ja ten oddielovy usmrkanec, co plakal za mamou. ale ku cti mi sluzi, ze som si predcasny odchod vzdy vedela zorganizovat:-))

    moje deti som na tabor nikdy neposlala. su po mne introvertni a lipnu na nasej rodine, nechcu ist.

    superkarma: 0 07.04.2010, 04:11:42
  29. avatar
    [2] Eva_CZ [*]

    ... personal byl uzasnej nejen k nemu, ale i ke mne. Sml22

    superkarma: 0 07.04.2010, 01:55:37
  30. avatar
    [1] Eva_CZ [*]

    Muj mladsi syn byl 6 tydnu v Peci pod Snezkou. Kazdy vikend jsem za nim jezdila. Byl tam stastnej, oba jsme si bajecne zalyzovali. Jen jsem musela vozit hodne jidla a posilat bedny tatranek. Zhubl mi tam o 2 kg. Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52Sml52

    superkarma: 0 07.04.2010, 01:55:03

Profil uživatele




Registrace nového uživatele | Zaslat heslo

Komerční tipy

Novinky

Dnešní vydání

Nové v rubrice

Nejčtenější články

Poslední komentáře

Fotogalerie

Partner rubriky

Ankety

Dětský pokoj - zařizování, rekonstrukce

Náš tip

Doporučujeme